Prezident Kim Dae-jung se narodil 3. prosince 1925 v malé vesnici na ostrově na jihozápadním pobřeží Jižní Koreje. V roce 1943 absolvoval střední obchodní školu.

Když začala být vláda Syngmana Rhee (1948-1960) stále více diktátorská, rozhodl se vstoupit do politiky. Jeho politická kariéra se od počátku ukázala jako poměrně bouřlivá. V roce 1961 byl po dvou neúspěšných kandidaturách zvolen do Národního shromáždění v dvojích volbách, ale během tří dnů po jeho zvolení bylo Národní shromáždění rozpuštěno v důsledku vojenského převratu vedeného generálmajorem Park Chung Hee.

Když byl v roce 1963 znovu zvolen do Národního shromáždění, začal se prosazovat jako mladší vůdce ve vlastní straně. V roce 1965 působil jako mluvčí Demokratické strany a v následujícím roce se stal předsedou výboru pro plánování politiky strany.

Když prezident Park Chung Hee v roce 1969 usiloval o revizi ústavy, která by mu umožnila ucházet se o třetí funkční období, Kim Dae-jung vystoupil na venkovním shromáždění s projevem proti tomuto plánu a byl široce uznáván za svou prozíravost a odvahu. V roce 1971 byl zvolen prezidentským kandidátem Nové demokratické strany a postavil se proti všemocnému současnému prezidentovi Park Chung Heeovi. Navzdory obstrukční taktice a nezákonným předvolebním praktikám vládnoucí strany získal přes 46 % odevzdaných hlasů.

Během volební kampaně do Poslanecké sněmovny, která následovala krátce po prezidentském hlasování, zažil vůdce opozice Kim první z nejméně pěti pokusů o atentát ze strany svých politických nepřátel. Do jeho auta najel těžkotonážní kamion a vážně zranil jeho i jeho dva asistenty. Prezident Kim stále trpí zraněním nohy.

Sotva rok po volbách zavedla prezidentka Park stanné právo, zakázala veškerou politickou činnost a protlačila Národním shromážděním tzv. ústavu Yushin (revitalizační reforma). Ta dávala prezidentovi doživotní moc. Kim Te-džung se proti těmto mimoprávním opatřením důrazně ohradil a vedl proti Parkovu režimu kampaně v USA a Japonsku. V srpnu 1973 agenti korejské Ústřední zpravodajské služby unesli Kima z tokijského hotelu. Cílem akce bylo jeho „odstranění“, ale rychlá a silná reakce USA a Japonska vedla k jeho propuštění v Soulu o týden později. Okamžitě byl umístěn do domácího vězení.

1. března 1976 se nezdolný opoziční vůdce připojil k dalším bojovníkům za demokracii a vydal „Prohlášení ke Dni nezávislosti za demokratizaci“, které vyvolalo další vlnu prodemokratických demonstrací v Koreji. Následně byl odsouzen k pěti letům vězení. Ve vězení zůstal až do roku 1978, kdy ho úřady propustily a uvrhly do domácího vězení.

Brzy poté, co byl v říjnu 1979 zavražděn prezident Park jedním ze svých blízkých spolupracovníků, byla Kimovi obnovena občanská a politická práva. Po několika měsících politických nepokojů se moci chopila jiná skupina vojáků a Kim Dae-jung byl v květnu 1980 opět uvržen do vězení, a to na základě obvinění z velezrady. V listopadu téhož roku ho vojenský soud odsoudil k trestu smrti. Rozsudek byl později změněn na doživotí a poté na 20 let. V prosinci 1982 byl jeho trest odnětí svobody přerušen a bylo mu umožněno vycestovat do Spojených států.

Kim ukončil svůj exil v USA a počátkem roku 1985 se vrátil do vlasti navzdory varování svých příznivců, že by ho mohl potkat stejně tragický osud jako filipínského senátora Benigna Aquina. Po návratu do Soulu na něj bylo okamžitě uvaleno domácí vězení, ale jeho návrat zintenzivnil celostátní prodemokratické hnutí. V červnu 1987 byl Kim zbaven všech obvinění a jeho občanská a politická práva byla plně obnovena. V prezidentských volbách v letech 1987 a 1992 kandidoval a byl poražen.

V prosinci 1997 byl zvolen prezidentem, když získal 40,3 % hlasů. Když byl inaugurován jako osmý prezident Korejské republiky, znamenalo to první přechod moci od vládnoucí strany k opoziční v novodobé historii Koreje.

Převzal vládu uprostřed bezprecedentní finanční krize, prezident Kim se věnoval úkolu hospodářské obnovy a podařilo se mu vytáhnout zemi z pokraje bankrotu. Reformy a restrukturalizace, které zahájil na počátku své vlády, stále pokračují.

Vize prezidenta Kim Te-džunga pro korejský lid ho vedla k politice angažovanosti vůči Severní Koreji. Se severokorejským vůdcem Kim Čong-ilem spolupracoval na společném prohlášení, které podepsali 15. června 2000 a které dláždí cestu ke světlejší budoucnosti pro všechny Korejce a další mírumilovné národy světa.

Tato autobiografie/biografie byla napsána v době udělení ceny a později vydána v knižní řadě Les Prix Nobel/Nobel Lectures/Nobelovy ceny. Informace jsou někdy aktualizovány dodatkem předloženým laureátem.

Kim Dae-jung zemřel 18. srpna 2009.

.