Další informace: Před zvolením Johna Quincyho Adamse prezidentem v roce 1825 se Demokraticko-republikánská strana, která byla po více než deset let jedinou národní americkou politickou stranou, začala štěpit a ztrácet svou infrastrukturu a identitu. Její shromáždění se již nescházela při výběru kandidátů, protože nyní měla samostatné zájmy. Po volbách v roce 1824 vznikly frakce podporující Adamse a podporující Andrewa Jacksona. Adamsovi politici, včetně většiny bývalých federalistů (například Daniela Webstera a samotného Adamse), se postupně stali členy Národní republikánské strany; a ti politici, kteří podporovali Jacksona, později pomohli vytvořit moderní Demokratickou stranu.

Po Adamsově porážce ve volbách v roce 1828 se jeho stoupenci přeskupili kolem Henryho Claye. Nyní představovali „protijacksonovskou“ opozici a brzy se zorganizovali jako Národní republikánská strana. V čele s Clayem si nová strana zachovala historické nacionalistické názory a přála si využívat národní zdroje k budování silné ekonomiky. Její platformou byl Clayův americký systém národně financovaných vnitřních zlepšení a ochranný tarif, který by podpořil rychlejší hospodářský rozvoj. Ještě důležitější však bylo, že spojením různorodých zájmů různých regionů chtěla strana podpořit národní jednotu a harmonii.

Národní republikáni vnímali Unii jako korporativní, organický celek. Proto si řadoví členové Claye idealizovali pro jeho komplexní pohled na národní zájmy. Naopak opovrhovali těmi, které označovali za „stranické“ politiky, protože se podbízeli místním zájmům na úkor zájmů národních. Strana se sešla na celostátním sjezdu koncem roku 1831 a nominovala Claye na prezidenta a Johna Sergeanta na viceprezidenta.

Vznik strany whigůUpravit