V případě filmu Nejšťastnější sezóna je za co děkovat. Pro začátek je to vzácný sváteční film, který se soustředí na LGBTQ+ pár, který se pohybuje v rodině a ve všem stresu, který s tím vším souvisí. Kristen Stewartová v něm předvádí svou komediální stránku. Je tu také Dan Levy ve své první velké roli po seriálu Schitt’s Creek. Dokonce se dočkáme i zbrusu nové sváteční písně od Tegan and Sara. Ale jestli na vás bude mít film nějaký trvalý dopad (kromě nového filmu do vašeho svátečního mediálního arzenálu), tak je to představení komediální tour de force v podobě herečky Mary Holland.

Je pravděpodobné, že jste Hollandovou už viděli v některé z jejích mnoha hostujících rolí v některém z vašich oblíbených seriálů – Parks and Recreation, Veep, The Good Place -, ale v Nejšťastnější sezóně je nezapomenutelná jako Jane, podivínská, ale dobromyslná sestra, která si celý film ukradla pro sebe díky působivému hereckému ansámblu, v němž nechybí Mary Steenburgen, Aubrey Plaza, Alison Brie a Mackenzie Davis. A co víc, spolu s bývalou hvězdou seriálu Veep Cleou Duvallovou je také autorkou scénáře. „Jsem velkou fanynkou Cley a ráda bych s ní spolupracovala v jakékoli roli,“ řekla Hollandová po telefonu před uvedením filmu. „Naprosto mě to zaujalo a ten nápad se mi líbil. Myslela jsem si, že je to tak krásný příběh, a v průběhu psaní se z nás také stávali přátelé, kteří se navzájem poznávali, takže to byl velmi zvláštní proces.“

Tady Holland vypráví NYLONu o složitostech tvorby vánočního filmu, o svých spoluhráčích a dalších věcech.

Kolik z příběhu měla Clea promyšleného, když jste začali psát scénář?

Předpoklad filmu a jeho základní podobu už měla promyšlenou. Když jsme se sešli, měla to napsané jako jednostránkové shrnutí typu: „Tady je, co se ve filmu stane“. Sešli jsme se u kávy a povídali si o tom. Je to inspirované jejími zkušenostmi, takže je to příběh, který je pro ni opravdu důležitý a osobní. Když jsme ho začali dotvářet a vymýšlet všechny ty další postavy a specifika jednotlivých částí filmu, tak jsme si užili spoustu legrace, když jsme na tom společně pracovali a vytvářeli tuhle rodinu a další vedlejší postavy.

Kdy bylo jasné, že Jane budeš hrát právě ty?

Mám sestru a to je taková specifická a intenzivní dynamika. Obě jsme si říkaly, že by to byl tak skvělý vztah pro Harper, který by mohla rozehrát, až se vrátí domů. Chtěly jsme, aby měla sestry, a věděly jsme, že chceme, aby jedna z nich byla trochu mimo svou rodinu, jako by tam nezapadala. A jakmile jsme se tak rozhodli, řekl jsem, že ji chci hrát, a Clea mi to dovolila. Takže jsme Jane napsali s ohledem na mě velmi brzy.

Jak moc to změnilo váš proces psaní, když jste věděl, že to jsou věci, které budete muset udělat a ztvárnit sám?“

Jane se mi stala velmi blízkou. Nevím, jak moc jsme to dělali záměrně, nebo jestli se to prostě stalo organicky. Tahle rodina je tak upjatá a má na sebe taková očekávání, aby se vešla do toho, co by ostatní lidé definovali jako dokonalé nebo dobré. Chtěli jsme, aby jedné postavě bylo opravdu jedno, co si lidé myslí. Myslím, že Abby je jednou z takových postav, ale Jane má také stejné sebepřijetí a sebelásku a je opravdu svobodný duch. A tak mám pocit, že v procesu jejího psaní se objevila spousta věcí, které mám ráda já a které jsme nechali milovat i Jane, jako je fantasy fikce a umělecká díla, a také má tu vlastnost, kterou mám já, a to je: „Je všem dobře? Bavíme se všichni?“ Což je něco, co dělám taky často. Jsem opravdu hodně naladěná na to: „Baví se všichni dobře? Jak se všichni cítí?“

Ve filmu se hodně směje, ale jak se vám podařilo zabránit tomu, aby nebyla jen jednorozměrnou komickou postavou?

Jane má úplně jinou energii než její rodina. Rodina ji často odsouvá stranou a normálně jí to jde na ruku. Nezůstane to na ní a nebere si to osobně. Je prostě nadšená, že může být se svou rodinou. Ale v určitém okamžiku se to začne kumulovat. A my jsme opravdu chtěli, aby Jane v určitém okamžiku vybuchla. Protože celý film vidíte, jak ji ignorují a odstrkují stranou a neberou ji vážně a nevěnují jí stejnou pozornost jako jejím sestrám.

Myslím, že je to tak uspokojivé, když konečně vidíte, jak se Jane naštve, a bylo opravdu uspokojivé to hrát. Vzpomínám si, že když jsme natáčeli tu scénu a první záběr, který jsme udělali v okamžiku, kdy vybuchne, tak jsem do toho opravdu šel. Třásla jsem se a říkala jsem si: „Páni, tak jo, tohle vychází z opravdového místa.“ Bylo důležité, aby byla trojrozměrná a aby všechny ty postavy měly svůj příběh a oblouk a aby měly také plnohodnotné cesty, kterými se ubírají.

Jaké to bylo vidět toto opravdu působivé herecké obsazení, jak naplňuje role, které jste vytvořil?

Mám pocit, že každý z tohoto obsazení prostě předčil všechna očekávání a díky němu ty postavy ožily způsobem, který byl tak úchvatný. Líbilo se mi, jak Mary vnesla do Tipper tu lehkost, že i když má velmi specifický způsob jednání a chce, aby všichni tato pravidla dodržovali, má v sobě lehkost. Myslím, že díky tomu komediálnost Tipper tolik vynikla. Protože to, že si říká: „Dobře, bavíme se,“ a má v sobě tu lehkost a vzdušnost, bylo opravdu, opravdu vtipné. Dan mě svým výkonem prostě ohromil. Je vynikající, žádné překvapení. Kristen a Mackenzie jsou tak chytré a vtipné a jsou to prostě velmi zábavní lidé . Je opravdu skvělé, že je diváci uvidí hrát v tomto prostoru, protože to je jejich velká přednost. Díky každému jednomu člověku v tomto obsazení tyto postavy naprosto ožily.

Jaká scéna pro vás byla při natáčení nejtěžší? Představuji si, že bruslení nebylo nijak zvlášť snadné…

To by byla technicky nejnáročnější scéna. Všichni jsme se museli udržet na bruslích, což bylo samo o sobě náročné, a pak také ta velká soutěžní závodní scéna, kterou tak dobře zvládli. Ale myslím, že vyvrcholení filmu jsme všichni cítili opravdovou touhu zvládnout správně. Neustále jsem kontroloval rozpis, kdy to vypadá, že se to stane, a říkal jsem si: „Dobře, je to příští týden. Dobře, je to za tři dny. Dobře, je to zítra.“ Prostě jsem se opravdu emocionálně ujišťoval, že jsme se k tomu dopracovali a že mohu, mluvím za sebe osobně, splnit a realizovat to, co jsme si pro tu scénu představovali. Myslím, že jsem na sebe hodně tlačil, abych tu scénu opravdu zvládl.“

Když jsme k tomu přistupovali jako k vánočnímu filmu, byly nějaké filmové trojice, které jste chtěli – nebo nechtěli – zahrnout?

Chtěli jsme, aby to působilo jako vánoční film. Chtěli jsme, aby to bylo univerzálně sdělné a rozpoznatelné jako takový. Sváteční filmy jsou pro nás všechny tak důležité. Stávají se součástí naší tradice. Utěšují, jsou něčím, na co se každý rok těšíme. A tak jsme chtěli natočit něco, co by tuto touhu u diváků uspokojilo, ale tentokrát s novým pohledem, tentokrát zaměřeným na homosexuální pár jako dvě zamilované ženy. Čerpali jsme z věcí, které se nám líbily na svátečních filmech jako Kameňák a Sám doma a podobně, a také z našich osobních věcí, které jsme zažili o svátcích s našimi rodinami, aby film působil velmi fundovaně a osobně, a přesto stále univerzálně.