Servery jsou v Dánsku. Software je v Estonsku. Doména je registrovaná dole pod mořem, korporace na malém ostrově v jižním Pacifiku. Uživatelé – je jich 60 milionů – jsou všude po světě. Další Napster? Přemýšlejte ve větším měřítku.
Dne 2. října 2001 se na Niklase Zennstréma, spoluzakladatele Kazaa, nesmírně populární služby pro sdílení souborů, zřítila tíha světového zábavního průmyslu. Toho dne na jeho společnost podaly žalobu všechny velké americké hudební vydavatelské společnosti a filmová studia. Jejich cílem bylo ukončit provoz služby a zastavit desítky milionů lidí, kteří sdíleli miliardy hudebních, video a softwarových souborů chráněných autorskými právy. Jediný problém: zastavit Napster, který indexoval skladby na svých serverech, bylo snadné – nahrávací průmysl dal společnost k soudu za porušování autorských práv a soudce ji odpojil. V případě Kazaa si uživatelé vyměňují soubory prostřednictvím tisíců anonymních „supernodů“. Žádnou zástrčku vytáhnout nelze.
Michele Aboud. Nikki Hemmingová, generální ředitelka společnosti Sharman Networks, kterou si smluvně najala společnost LEF Interactive, vlastník Kazaa.
Nejde se, jak brzy zjistí právníci, ani o jediné zařízení, které by se dalo vypnout. To proto, že jednoho lednového rána, tři měsíce po podání žaloby, se amsterodamská Kazaa.com odmlčela a Zennstrém zmizel. O několik dní později se společnost znovu zrodila se strukturou stejně decentralizovanou jako samotná peer-to-peer služba Kazaa. Zennstrém, švédský občan, převedl kontrolu nad kódem softwaru na Blastoise, podivně vytvořenou společnost, která působí u pobřeží Velké Británie – na odlehlém ostrově známém jako daňový ráj – a v Estonsku, notoricky známém bezpečném přístavu pro piráty duševního vlastnictví. A to byl jen začátek.
Vlastnictví rozhraní Kazaa přešlo na Sharman Networks, firmu založenou o několik dní dříve v jihopacifickém ostrovním státě Vanuatu, dalším daňovém ráji. Společnost Sharman, která provozuje své servery v Dánsku, získala licenci na Zennstrémovu technologii FastTrack. Doména Kazaa.com byla naopak zaregistrována na australskou firmu LEF Interactive – podle francouzského revolučního hesla liberté,-galité, fraternité.
Jste zmateni? Policisté zabývající se autorskými právy také. „Je těžké poznat, kterého z nich žalovat,“ stěžuje si Michael Speck, vyšetřovatel Australské asociace nahrávacího průmyslu. Hollywoodští právníci usoudili, že nejlepší způsob, jak přivést Kazaa ke spravedlnosti, je zmáčknout Sharmana. Potíž byla v tom, že Sharman, který působí v Sydney, neměl žádné zaměstnance. Všichni její zaměstnanci, včetně generální ředitelky Nikki Hemmingové, jsou smluvně vázáni prostřednictvím LEF. Jména investorů a členů správní rady společnosti Sharman jsou uzamčena ve Vanuatu, republice, která se označuje za azyl, jehož „přísný kodex utajení“ je „užitečný za jakýchkoli okolností, kdy chce být zachována důvěrnost vlastnictví nebo kontroly.“
Proč všechny ty úskoky? Je to mezinárodní obchodní model pro éru po Napsteru. Podrobný pohled na Kazaa odhaluje korporátní hnízdící panenku, která více než rok frustrovala hollywoodské právníky. Od Estonska po Austrálii prosili soudy, aby donutily provozovatele Kazaa vystoupit ze stínu. Mezitím se každý týden, kdy se Sharmanovi dařilo držet zákon na uzdě, stahovalo nespočet kopií softwaru Kazaa. Jen za posledních šest měsíců si uživatelé PC stáhli více než 90 milionů kopií. Kazaa má 60 milionů uživatelů po celém světě a 22 milionů v USA – pro obchodníky neodolatelné publikum. V loňském roce Sharman získal miliony od amerických inzerentů, jako jsou Netflix a DirecTV, aniž by utratil jediný cent za obsah. Honba mohla trvat věčně.
A pak náhle, pár dní před Dnem díkůvzdání, skončila.
Hollywoodské opovržení sdílením souborů lze měřit desetimetrovým stohem papírů, které tvoří spis Metro Goldwyn Mayer Studios v. Grokster a další, který leží ve spisu u federálního soudu v Los Angeles. V žalobě obviňuje řada zábavních konglomerátů služby Kazaa, Morpheus a Grokster podporující FastTrack z toho, že vydělávají na „pirátském bazaru 21. století“. Nahrávací společnosti a filmová studia chtějí tyto služby uzavřít a uložit jim pokutu 150 000 dolarů za každou nelegálně prodanou skladbu nebo film. Vzhledem k miliardám souborů, které každý týden změní majitele, by škody mohly být astronomické.
Díky působení v USA bylo snadné Grokster a Morpheus dopadnout. Než však právníci mohli podat žalobu proti Kazaa, museli najít společnost Sharman, která nezanechala v USA ani tolik papírových stop. Mnoho jejích smluv s americkými společnostmi bylo sjednáno prostřednictvím společnosti LEF, jejímž jediným ředitelem je nikoli náhodou Nikki Hemming. Právníci proto požádali své australské kolegy, aby ji vypátrali. „Dělají všechno pro to, aby je nikdo nenašel,“ mračí se Richard Mallett, jednatel Australasijské asociace výkonných umělců. Jeden z australských advokátů se odvolal na Haagskou úmluvu, aby získal soudní příkaz, který by Hemmingovou přinutil k předání dokumentů. I tak ale právník tvrdí, že serveru s předvoláními trvalo týden her na kočku a myš, než ji zahnal do kouta.
Nakonec se společnost rozhodla přestat kandidovat. Hemmingová se rozhodla pro výpověď ve Vancouveru; obávala se, že pouhé vkročení do USA by mohlo záležitost zkomplikovat. Stejně tak se nedostavila na soudní jednání v Los Angeles koncem listopadu. Sharmanovi právníci tam však byli. Otázka před soudcem amerického okresního soudu Stephenem Wilsonem byla jednoduchá: Podniká Sharman v USA natolik, aby mohl být právoplatně zahrnut do žaloby Morpheus-Grokster? Řízení se však rychle změnilo v referendum o údajných hříších společnosti. „Společnost Sharman udělala vše, co mohla, aby využila a posílila činnost svých členů porušující autorská práva,“ řekl hlavní právní zástupce odvětví David Kendall. „Neexistuje žádný záměr podporovat protiprávní použití,“ oponoval právník společnosti Sharman Rod Dorman. „Je si můj klient vědom, že to lidé dělají? Ano.“
„Uvědomuji si, že některé z těchto otázek jsou neprobádané,“ řekl soudce advokátům. „Přikláním se k závěru, že proti společnosti Sharman je dána příslušnost.“
Pro společnost Sharman to byla špatná zpráva, ale vzhledem k tomu, že se jednání konalo na domácí půdě tohoto odvětví, nebyla překvapivá. Sharman se na soudní spor připravoval. Již několik měsíců spojuje společnost Kazaa s Altnetem, P2P sítí, která poskytuje zašifrované skladby, filmy a videohry. Ale zatímco Kazaa stahuje zdarma, Altnet funguje na modelu mikroplateb – a přilákal legitimní zákazníky z oblasti technologií a zábavy. V důsledku toho je Sharman připraven tvrdit, že Kazaa může být využívána legálně, a tudíž podle zákona neporušuje zákony o autorských právech. S Altnetem zahájil Sharman transformaci na bezúhonný podnik.
Může se společnost postavená na obchodování s cizím majetkem zbavit tajemství obklopujícího její činnost a stát se legální? Hollywoodští kravaťáci v pruhovaném si myslí, že odpověď na tuto otázku znají – je to lest. Na každý legální soubor na Altnetu připadají miliony nelegálních souborů na Kazaa. Altnet je možná sám o sobě dobrý nápad, ale na pozadí Kazaa je to další taktika, jak oddálit trestní stíhání, zatímco Sharman prodá více reklamy.
Ale to by samozřejmě řekli. Otázku je lepší položit tajemné a nepolapitelné generální ředitelce společnosti Nikki Hemmingové – pokud ji najdu.
Jak se ukázalo, sehnat stůl s Hemmingovou je snazší bez obsílky v ruce. „Jste první novinář, který viděl naši kancelář,“ říká šestatřicetiletá generální ředitelka, oblečená v bílé halence, opálených kalhotách a sandálech. Je nedělní odpoledne v klidné sydneyské čtvrti přeplněné mercedesy SUV a žlutými kakadu. Marketingový manažer s námi sedí v limetkově zelené kanceláři vymalované v barvě webu Kazaa a nahrává mě, jak nahrávám první rozhovor jeho šéfa po několika měsících.
Michele Aboud. Loni Sharman shrábl miliony, aniž by utratil jediný cent za obsah.
Hemmingová odešla v roce 1995 z rodné Anglie do Sydney, aby založila pobočku Virgin Interactive. Tam se spřátelila s Kevinem Bermeisterem, podnikatelem v oblasti technologií. V roce 1996 Bermeister založil společnost Brilliant Digital Entertainment a přestěhoval ji do Los Angeles – kde nakonec se Zennstrém podepsal dohodu o propojení rané verze Altnetu s Kazaa. Začátkem loňského roku se Zennstrém, který byl v Americe v právním obležení, rozhodl, že chce odejít. Bermeister seznámil Zennstréma s Hemmingem, který sehnal několik investorů, založil společnost Sharman a získal Kazaa. Hemmingová také založila společnost LEF, kterou nazývá „nezávislou organizací s dlouhodobou smlouvou na poskytování služeb společnosti Sharman“.
Ptám se Hemmingové na netradiční strukturu společnosti Sharman. „Není neobvyklé zaregistrovat si offshore organizaci a poskytovat manažerské služby z místa, kde žijete,“ říká a snaží se neznít defenzivně. „LEF podniká jako normální australská společnost. Sharman dodržuje předpisy Vanuatu. Docela rád prohlásím, že to přináší daňovou efektivitu. Je to opravdu tak jednoduché.“
Na Vanuatu však existují nejen daňové výhody. Matt Oppenheim, vedoucí právního oddělení Asociace amerického nahrávacího průmyslu ve Washingtonu, tvrdí, že Sharman nazývá Vanuatu svým domovem, protože poskytuje kamufláž pro příjmy. Vanuatský „kodex tajemství“ také znamená, že by země pravděpodobně nevyhověla výzvě k odhalení majetku, investorů nebo představenstva. „Skutečnost, že je Sharman registrován na Vanuatu,“ říká, „je podvod.“
Oppenheimovi kolegové jdou ještě dál. Označují Sharmanovu operaci v Sydney za obdobu filmu The Sting, v němž Paul Newman a Robert Redford založili falešnou sázkovou kancelář ve výloze v Chicagu – s tím rozdílem, že v této verzi to celé řídí Bermeister z Los Angeles. „Kámo, když půjdeš do jejich kanceláře, uvidíš, že tam pracuje jen pár lidí,“ říká mi jeden ze zasvěcených.
Velmi konspirativní. Ale není to pravda. Když se druhý den vrátím do Sharmanovy kanceláře, před monitory ťuká tucet lidí. Chlapík z londýnského biz dev je tu na cestě na zasedání správní rady na Vanuatu. Bílé tabule jsou plné žargonových čmáranic marketérů a programátorů. Phil Morle, technologický ředitel společnosti Sharman, ví, že se o sídle společnosti říká, že je to prázdná skořápka, a žertuje o tom: „
Při vší Sharmanově obsesivní tajnůstkářskosti je mezi zaměstnanci cítit touha být vnímán jako úctyhodný odpadlík. V jednu chvíli se marketingový manažer pochlubí podomácku vyrobenou obálkou časopisu Wired hrající na limetkovou barvu Kazaa, na níž jsou dva kolegové v drsňáckých pózách pod titulkem „JE TĚŽKÉ BÝT ZELENÝ“. Hemming hraje i tuto roli. Když má příležitost, pustí se do Hollywoodu za jeho postoj k Altnetu: „Co je potřeba, aby se průmysl probudil a uvědomil si úžasnou příležitost? Mají mylnou představu, že jsme hrozba, ale my jsme řešení.“
Proč se tedy nepřidávají na palubu? Hemming krčí rameny. „Lidé se okopávají, protože chtějí udržet stávající obchodní model, když se nový zdá být hrozbou.“
Altnet je anti-Kazaa. Obě sítě používají FastTrack a koexistují jako součást Kazaa Media Desktop, aplikace podobné webové stránce. Ale zatímco Kazaa je svátkem pro uživatele, Altnet – jehož 49 procent vlastní Zennstrémova firma – vrací kontrolu tvůrcům obsahu. Nepodepsané kapely mohou distribuovat hudbu zdarma prostřednictvím serveru Altnet. Vydavatelé mohou pomocí systému správy digitálních práv umožnit časově omezené stahování nebo prodávat soubory chráněné autorskými právy prostřednictvím služby mikroplateb, která byla představena v listopadu. Za jednu z 300 písní na Altnetu můžete zaplatit 49 centů nebo 10 až 20 dolarů za videohru, přičemž poplatky se objeví na výpisu z kreditní karty nebo na účtu za telefon. Vydavatelé platí Altnetu poplatky a provize, o které se dělí se společností Sharman.
Svazek poskytuje Altnetu přístup k 60 milionům uživatelů Kazaa. Protože se však výsledky vyhledávání vracejí dohromady, 600 placených souborů Altnetu se vedle stovek milionů bezplatných souborů chráněných autorskými právy jeví jako směšně neatraktivní. Jistě, výsledky Altnetu se zobrazují na začátku stránky, ale to uživatelům pouze naznačuje, jak daleko mají rolovat, aby se dostali k tomu, co skutečně hledají.
Bermeister trvá na tom, že se spoluprací Hollywoodu může Altnet změnit způsob, jakým masy přemýšlejí o sdílení souborů. „Jediný způsob, jak ovlivnit uživatele, je zvýšit objem neporušujících souborů,“ říká mi v kanceláři Altnetu v Los Angeles. Sází na to, že rychlé stahování, vysoce kvalitní skladby a věrnostní program, který odměňuje legální stahování, zvrátí situaci. Nemluvě o hřejivém pocitu z toho, že děláte správnou věc.
Podle jeho prohlášení v případu autorských práv to už funguje. Tvůrci animovaného seriálu Wallace a Gromit distribuují šifrovaná videa prostřednictvím sítě Altnet. Totéž platí pro filmové studio Lions Gate Entertainment, které spolupracovalo na kampani propagující nový multimediální software společnosti Microsoft. V říjnu vygenerovaly různé videohry Infogrames 90 000 placených stažení – a to i v době, kdy byly na Kazaa k dispozici bezplatné verze. Za jeden víkend se prodalo 250 kopií hry RollerCoaster Tycoon.
I přes první náznaky, že by Altnet mohl uspět, Sharman nadále upravuje Kazaa způsobem, který podporuje nelegální sdílení souborů. V září přidal funkci, která podle RIAA usnadňuje stahování celých alb, a další, která odměňuje aktivní uploadery tím, že jim umožňuje „přeskočit frontu“ na stahování. Bermeister připouští, že tyto možnosti zvyšují skepsi Hollywoodu. „Když jsme vedli diskuse na velmi vysoké úrovni v rámci zábavního průmyslu, byli jsme zesměšňováni,“ říká.
Proč to Sharman dělá? Protože čím více uživatelů, tím lépe. Větší spotřebitelská základna umožňuje Sharmanovi prodávat více reklam a vymýšlet nové možnosti příjmů – například složitý systém, který se loni pokusila nasadit Kazaa (a další služby pro sdílení souborů). Ten spočíval v přebírání provizí z e-shopů, jako je Amazon, které byly určeny pro odkazující organizace (od blogů po neziskové stránky), a jejich přesměrování třetí straně, která následně platila Sharmanovi. Altnetu pomáhá i to, že má více uživatelů. Bermeister plánuje v letošním roce zavést systém distribuovaných výpočtů, který bude přeprodávat nevyužitý výpočetní výkon a úložiště na pevných discích počítačů členů Kazaa. Čím více uživatelů Kazaa, tím více těch, kteří se přihlásí.
Jakýkoli obchodní plán, který závisí na velké uživatelské základně, samozřejmě těží z lákadla nelegálního sdílení souborů, což zase podkopává Sharmanův argument o legitimitě.
Několik dní po Dni díkůvzdání se v Los Angeles zaplní federální soudní síň ve stylu art deco praporem drahých advokátů. Obě strany – hollywoodští insideři i vysmívači sdílení souborů – žádají soudce o rychlé rozhodnutí bez soudního procesu ve svůj prospěch. Uprostřed moře obleků sedí dva muži v černém: žalobci Lamont Dozier, který napsal takové hity Motownu jako „Stop! In the Name of Love“, a Jerry Leiber, který s partnerem Mikem Stollerem dal Elvisovi „Jailhouse Rock“. „Pokud to nezastavíme, stane se z toho monstrum,“ říká 69letý Leiber o Kazaa. Za Sharmanovými právníky pak sedí kluci z Tech-9 – industriální rockové kapely, která svou hudbu šíří online. Mají na sobě trička s nápisy FTI. Fuck the industry.
Den končí bez Wilsonova rozhodnutí. To může trvat měsíce. Pokud rozhodne ve prospěch Hollywoodu, co pak? Zákon může vyřadit Hemminga a Zennstréma, ale nemůže zastavit peer-to-peer síť, která ke svému chodu nepotřebuje žádný centrální subjekt. Nakonec je moc vyřadit Kazaa z provozu výhradně v rukou uživatelů Kazaa. Přimět je k tomu znamená nejprve jim poskytnout lepší místo, kam mohou jít.