Když Oculus jako společnost začínal, tři roky před debutem Oculus Rift S, měl zakladatel Palmer Lucky vizi, že virtuální realita (VR) směřuje k integrované mainstreamové slávě. Za tímto účelem spustil kickstart Oculus Rift, jednoho z prvních náhlavních displejů pro VR. Jeho výrobní společnost Oculus později vyráběla náhlavní displeje (HMD) pro Samsung (Samsung Gear), ale Oculus Rift byl agnostický vůči smartphonům, což znamenalo, že mohl fungovat i bez smartphonu zasunutého do náhlavní soupravy.
Oculus Rift S je další v řadě na korunu náhlavní soupravy pro VR, která přichází po boku dvou dalších hvězdných produktů Oculus, Oculus Go a Oculus Quest. Go i Quest debutovaly s velkým ohlasem kritiky, ale mnozí čekali, že je Oculus Rift S překoná jako další velký úspěch v oblasti VR.
Možná si budou muset ještě chvíli počkat. Oculus Rift S je v některých ohledech výrazným zlepšením, ale stále má některá neuspokojivá omezení, která mu brání sedět na trůnu příliš dlouho.
Podíváme-li se na pozitiva, Rift S je v současnosti stále jedním z nejdostupnějších headsetů pro VR. Ve srovnání s téměř trojnásobně dražší řadou HTC Vive nabízí Rift S za danou cenu skvělý zážitek. Nabídka her je o něco lepší než v případě Questu, přičemž Minecraft (léta oblíbená hra) je k dispozici na Rift S, ale ne na Questu nebo Go. Vzhledem k tomu, že se systém spoléhá na hardware, ke kterému je připojen, získáte lepší grafický zážitek a náhlavní souprava přináší drobná vylepšení v oblasti přizpůsobení. Stále se jedná o systém s popruhy na hlavu, ale s nastavitelným kolečkem, které HMD přitáhne k lebce těsněji než popruhy s háčky a smyčkami u Go a Questu. Dotykové ovladače jsou stejné jako u modelu Quest, což je vynikající, a díky stejné technologii prostorových senzorů zabudované v náhlavní soupravě není potřeba dalších senzorů rozmístěných po místnosti. Rift S má také oproti Oculus Quest výhodu další kamery – celkem pět – jednu vpředu, jednu vzadu, po jedné na levé a pravé straně a další kameru v horní části náhlavní soupravy. Přidává tato přídavná kamera náhlavní soupravě kromě hmotnosti ještě něco navíc? Pokud je v přítomnosti přídavné kamery nějaký rozdíl, neviděli jsme ho.
Stejně jako u Oculus Quest (naši recenzi si přečtěte zde) je polohový zvuk stále řešen zkušeně, s reproduktory nevinně zasazenými do odlehlého hřebenu náhlavní soupravy. U Rift S však máte také možnost používat samostatná sluchátka, což možná budete chtít zvážit, protože z náhlavní soupravy vychází značný zvukový výpadek. Vizuální stránka je oproti původnímu Riftu lepší – 1280 x 1440 pixelů na oko oproti 1200 x 1080 u původního Riftu (ale stále ne tak dobrá jako 1440 x 1600 u Oculus Quest). Používá také obrazovku LCD na rozdíl od obrazovky OLED modelu Quest. Hmmm.
Když už jsme u estetiky, je na místě probrat, jak tento headset sedí na hlavě. Na rozdíl od základního systému popruhů na hlavu u modelu Oculus Go (více informací najdete v naší recenzi modelu Go zde) a vylepšeného, ale stále ještě popruhového modelu Oculus Quest, má Oculus Rift S poměrně působivý popruh na hlavu, který vyžaduje nastavení konečné kalibrace pro pohodlí pomocí kolečka na zadní straně headsetu. To vám zajistí poměrně pohodlné a přitom těsné uchycení. Je ideální při přenášení náhlavní soupravy z osoby na osobu, protože se nemusíte zdržovat manipulací s pásky s háčky a smyčkami, které se mohou snadno zachytit do něčích vlasů. S hmotností 1,1 kg je headset zhruba stejně těžký jako původní Rift, ale stále se jedná o HMD, takže je trochu těžké ho při nošení schovat.
Kde Rift S září, je rozsah nabízených her a knihovna her, které si můžete zahrát. Oculus má docela solidní knihovnu, ale s Riftem S můžete hrát i hry z knihovny Steamu. Jsou zde oblíbené hry fanoušků jako Beat Saber a SuperHot a k dispozici jsou i hry jako Minecraft VR – který pro Quest a Go není k dispozici. Další výraznou výhodou oproti ostatním dvěma headsetům je, že některé hry lze upravit prostřednictvím počítače, takže přidání editoru úrovní nebo hudebních skladeb pro Beat Saber lze provést pomocí modifikace, což bezdrátové verze Oculusu v tuto chvíli neumí.
Což nás přivádí k jedné z největších výhrad tohoto headsetu: Abyste si mohli vychutnat zážitek z VR, potřebujete samostatný počítač nebo notebook. Helma Rift S neobsahuje všechny hry a hardware; je to pouze kanál pro výkon počítače, na kterém hry běží. To pro hráče VR znamená dvě věci: Náhlavní souprava může hrát cokoli, co hostitelský počítač zvládne, a náhlavní souprava ve skutečnosti nezáří jako technologický zázrak pro zobrazování her.
Podívejme se na ně postupně. Hostitelský počítač musí být připraven na VR. Minimální specifikace pro VR jsou procesor Intel Core i3-6100, AMD Ryzen 3 1200, FX4350 nebo vyšší, grafická karta, která se vyrovná nebo překoná NVIDIA GTX 960 nebo AMD R9 290, alespoň 8 GB RAM a DisplayPort 1.2/Mini DisplayPort (s dodaným adaptérem). Oculus Rift S jsme testovali na skvělém počítači Lenovo Legion Y540, který zdaleka překonává to, co jsme pro VR potřebovali, ale když jsme hostitele snížili na notebook s méně než optimálními specifikacemi, dočkali jsme se pomalého hraní a dokonce i zamrzání. Silnější počítač rovná se lepší zážitek.
Na druhou stranu, když máš drsný počítač, neznamená to, že headset zobrazí veškerý grafický výkon. Jak jsme zmínili, její rozlišení je 1280 x 1440, což znamená, že to je maximální rozlišení, které uvidíte – bez ohledu na to, zda vaše grafická karta dokáže zobrazit 4K při 1440p. Když uvažujete o jiných náhlavních soupravách, které dokážou předvést rohovkovou grafiku za téměř trojnásobnou cenu – jako většina HTC Vive a připravovaný Index Valve – musíte si položit otázku, zda méně znamená lépe a zda jste ochotni obětovat grafiku kvůli mobilitě.
Pro většinu příležitostných hráčů (a jak potvrdí někteří vážní akolyté VR hraní) není VR zážitek ve skutečnosti o ohromující grafice – je to o poutavé hře. I přes nárazový pokles grafiky si většina z nich nevšimne, že grafika klesla, když se budou prodírat úrovněmi Vader Immortal nebo Journey of the Gods.
Ale pro některé může být jedním z důvodů, proč se tento headset odlišuje od ostatních headsetů Oculus. Vyžaduje zdlouhavé připojení k hostiteli, které omezuje přenosnost zařízení a mírně ovlivňuje jeho přitažlivost. Jediný kabel umožňuje připojení DisplayPort 1.2/Mini DisplayPort (s dodaným adaptérem) k hostiteli a přenáší data přes port USB 3.0 – ale ani s 16,4 metry na hraní nejste tak mobilní jako s Oculus Quest. Tento tether bude sporný pro ty, kteří hledají pohlcující herní zážitek bez omezení. Pupeční povaha tohoto kabelu může někomu vadit, jiní si jí možná vůbec nevšimnou. Vzhledem k tomu, že herní pole s Oculus Quest je omezeno na 25 x 25 stop, nemusí se tethering u Rift S zdát tak nepřekonatelný. Ale je tu jako malý sourozenec, který vás při hraní nenechá na pokoji. Možná si toho zpočátku nevšimnete, ale dříve nebo později se s tím budete muset vypořádat.“
Tato jedna závada jen doplňuje seznam nevýhod Oculus Rift S, kvůli kterým je o něco méně atraktivní než Oculus Quest. Potřebujete poměrně robustní počítač, takže může být nutný drahý upgrade. Musíte mít na paměti připoutaný kabel, takže vaše zkušenosti se mohou lišit. A musíte obětovat grafickou nadřazenost kvůli designu náhlavní soupravy „vše v jednom“. Myslím, že hráči VR, včetně mě, očekávali od Oculus Rift k Oculus Rift S výraznější skok. Bohužel s Oculus Questem dostanou víc.
Znovu připomínám, že Oculus Rift S je atraktivní pro herní moddery a hardcore hráče, kteří si chtějí zkrášlit zážitek nad rámec oficiální nabídky Oculusu, ale pro příležitostné hráče a VR nadšence buď utratíte mnohem víc za lepší grafický výstup, nebo se přikloníte ke snadněji ovladatelnému Oculus Questu.
.