Nesiritid, rekombinantní lidský natriuretický peptid typu B, je prvním z nové skupiny léků pro léčbu dekompenzovaného srdečního selhání. Lék se váže na receptory v cévách, ledvinách, nadledvinách a mozku a překonává rezistenci na endogenní BNP přítomnou u pacientů s CHF. Podávání nesiritidu vede k rychlému a vyváženému vazodilatačnímu účinku, jehož výsledkem je významné snížení plnicích tlaků pravé a levé komory a systémové cévní rezistence a současně zvýšení zdvihového objemu a srdečního výdeje beze změny srdeční frekvence. Tyto časné hemodynamické změny mají za následek rychlé zlepšení příznaků srdečního selhání. Nesiritid navíc snižuje hladiny aldosteronu, katecholaminů a endotelinu-1 a jeho účinek na ledviny vede ke zvýšení natriurézy a diurézy bez vlivu na sérový draslík nebo funkci ledvin. Před schválením pro klinické použití byl nesiritid studován v 10 různých klinických studiích zahrnujících 941 pacientů se středně těžkým a těžkým CHF, včetně starších pacientů, pacientů se systolickou i diastolickou dysfunkcí a pacientů s arytmií, renální insuficiencí a akutním ischemickým syndromem. Ve srovnávacích studiích s dostupnou vazoaktivní léčbou, která se často používá k léčbě pacientů s dekompenzovaným srdečním selháním, byla prokázána srovnatelná účinnost nesiritidu s inotropními léky, jako je dobutamin, ale vyšší bezpečnost. V nedávné studii bylo zjištěno, že nesiritid je účinnější a lépe tolerovaný než vazodilatační látka nitroglycerin. Nejčastějšími nežádoucími účinky očekávanými při užívání nesiritidu jsou bolesti hlavy a snížení krevního tlaku. Při doporučené dávce nesiritidu byly během prvních 24 hodin léčby hlášeny bolesti hlavy u 8 % pacientů a symptomatická hypotenze u 4 % pacientů ve srovnání s 20 % a 5 % u pacientů léčených nitroglycerinem.