Zprávy, při kterých se vám zatají dech.

Obloha, která je štiplavá kouřem. Majetek, domovy, domácí zvířata, ztracené ŽIVOTY.

Textové zprávy a telefonáty, které posouvají Zemi mimo její známou osu; alespoň z mého pohledu. Rakovina.

Všechny tři věci se staly v pátek. Srdce mi kleslo jako kámen do vody. Těžké kvůli všem těm těžkým věcem.

Jak se vyrovnáváte s tím, když je vaše srdce těžké?“

Okolnosti, jako jsou tyto, mohou být naším cvičištěm; vidět bolesti druhých a cítit tíhu jejich ztrát může vyvolat touhu reagovat, nějak pomoci. Co když nevíme, co je nejlepší udělat?“

Modlit se.

Vím, že to čte nejméně jeden člověk, jehož reakce na tento návrh byla něco jako: „To nic nedělá. Co mám dělat?“ Jak to mám vědět? Protože jsem to byla já.

Slyšela jsem člověka, který byl Kristovým následovníkem déle než já, říkat skupině žen, aby se modlily, a protože jsem se nacházela na své cestě víry, nepovažovala jsem to za tak důležité jako jít ven a sbírat dary nebo připravovat jídlo nebo jakoukoli fyzickou věc, která se zdála být nejlepší další věcí, kterou je třeba udělat.

Nechápejte mě špatně: fyzické činy jsou často tím, k čemu může modlitba vést. Ale konání neposune vaše těžké srdce.

Dělání bez modlitby rozptyluje tvé srdce. Samotné konání tvé srdce nepozvedne.

Jedině Bůh může pozvednout tvé/moje těžké srdce. Mluvit s ním, říci mu, co tíží tvé srdce, je přesně to místo, kde je třeba začít.

Je to odvážný krok přiznat, že tvé srdce je těžké. Snažil jsem se žít svůj běžný život, aniž bych si tu tíhu přiznal. Jsem mrzutý, nevrlý a není příjemné být v mé blízkosti. Často, když jsem odvedl pozornost od toho, co tíží mé srdce, stále mě to trápí, ale skutečnost není v mé mysli na prvním místě, takže si nedokážu vysvětlit, proč jsem rozladěný, což vše jen zhoršuje.

Buďme stateční, přiznejme si, že těžké věci tíží naše srdce, a požádejme Boha, aby nám pomohl. V jeho Slově můžeme hledat pasáže povzbuzení. Petr nás povzbuzuje, abychom na něj vložili všechny své starosti, protože on se o nás stará. Žalmy říkají, že On je zvedákem mé hlavy, že je štítem kolem mne, že je pevnou věží, ke které se mohu utíkat.

Můj oblíbený úryvek?

Pojďte ke mně všichni, kdo jste unavení a obtížení břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe Mé jho a učte se ode Mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí pro své duše. Neboť mé jho je snadné a mé břemeno lehké.

Plné odhalení: Jsem plačtivec. Bůh mě vybavil empatií jako mou silou číslo jedna. Hluboce cítím, takže když se modlím, často pláču nad starostmi druhých. Ale když skončím s modlitbou, moje duše je nezatížená. Odevzdala jsem tyto starosti Jedinému, který může udělat skutečně něco užitečného. Někdy mě vyzývá, abych podnikl nějakou akci, například napsal přání, poslal zprávu, poskytl prostředky. Někdy mi prostě dá odpočinout mé duši.