Do roku 1961 se rozsah hnutí za občanská práva v Albany v Georgii omezoval na malé studentské skupiny, které odmítaly dodržovat segregační zákony; s příchodem prominentní skupiny za občanská práva se však komunita rozproudila. Albany v Georgii si vybral Studentský nenásilný koordinační výbor (Student Nonviolent Coordinating Committee, SNCC), aby zde provedl registraci voličů, a SNCC přijel v září 1961, aby zahájil náročný proces mobilizace podpory a nadšení pro svou věc. Začali zapisovat voliče a povzbuzovali studenty, kteří předtím sami vedli hnutí, aby se postavili stávající správě v Albany a segregaci obecně.

V polovině listopadu 1961 byla kampaň oficiálně zahájena, když vzniklo Hnutí Albany, jehož deklarovaným cílem bylo získání volebního práva pro černošské voliče a úplná integrace všech veřejných zařízení. Tato skupina složená z členů SNCC, členů Národní asociace pro podporu barevných (NAACP), studentů Albany State College, místních duchovních a dalších černošských vůdců měla za svého předsedu zvolit Williama J. Andersona, mladého černošského lékaře. Albánské hnutí pořádalo masová shromáždění a organizovalo demonstrace a pochody. Do poloviny prosince 1961 bylo albánským policejním náčelníkem Lauriem Pritchettem a albánskými úřady zatčeno asi 500 demonstrantů.

Hnutí Albany v této chvíli vyzvalo Martina Luthera Kinga mladšího, aby využil současného rozmachu, který vznikl v důsledku prudkého nárůstu zatýkání, a aby vytvořil širší mediální prostor pro kampaň v Albany. V prosinci King promluvil na masovém shromáždění a následujícího dne byl během pochodu zatčen albánskými úřady. Hnutí však utrpělo velkou ránu, když King, který se domníval, že albánští úředníci souhlasili s určitými podmínkami, složil kauci a byl propuštěn; po propuštění však zjistil, že městské úřady nechtějí brát v úvahu nic z toho, co albánské hnutí požaduje.

Po tomto neúspěchu se King rozhodl věnovat úsilí o desegregaci v Albany a přibral na pomoc při organizaci kampaně Southern Christian Leadership Conference (SCLC). Kampaň se musela vypořádat s velkou překážkou v podobě albanského policejního náčelníka Laurieho Pritchetta, který ovládal umění tvářit se nenásilně. Policejní náčelník kázal o používání nenásilí se zaměřením na hromadné zatýkání namísto hromadného bití a velmi vědomě se snažil působit nenásilně, když byly poblíž televizní kamery a reportéři. Pritchett držel krok s ohromným množstvím zatčení tím, že využíval věznice v okolních okresech (Baker, Mitchell a Lee County).

Hnutí skončilo koncem léta 1962, kdy albánské hnutí ztratilo dynamiku tváří v tvář Pritchettově zdánlivě nevyčerpatelné schopnosti zatknout a uvěznit všechny demonstranty, které mu kampaň předhodila. King se nechal zatknout podruhé, ale byl také znovu propuštěn. Koncem srpna kampaň zcela vyšuměla a koalice za občanská práva musela přiznat porážku; taktiku a získané zkušenosti však bylo možné přenést na pozdější úspěch v Birminghamu v Alabamě.

V průběhu celoroční kampaně, jejímiž vrcholy byly prosinec 1961 a léto 1962, vedly demonstrace k zatčení více než 2 000 místních černošských obyvatel. V průběhu hnutí v Albany bylo použito několik nenásilných taktik: protestní pochody, masová shromáždění, petice, projevy, modlitby, bojkoty a sit-in. Snad nejunikátnější nenásilnou taktikou uplatňovanou během tohoto hnutí však byl zpěv. Během masových shromáždění se píseň ukázala jako velmi účinný nástroj pro shromáždění a povzbuzení demonstrantů. Po skončení hnutí v Albany založilo SNCC skupinu „Freedom Singers“, která tuto mocnou taktiku využívala.

King a hnutí za občanská práva nebyli jediní, kdo z Albany vyšli s ponaučením. Tvrdohlavý policejní náčelník z Albany naučil zbytek Jihu, jak se úspěšně bránit mocnému nenásilí Dr. Martina Luthera Kinga Jr. Pritchett dokázal, že pokud se člověk zaváže před kamerami vystupovat nenásilně, může v zákulisí používat represivní násilí a přitom vyzařovat image nenásilí. S důrazem na používání hromadného zatýkání jako taktiky namísto hromadného bití Pritchett kázal národu, jak lze nenásilí používat k boji proti nenásilí. Jeho zavádějící závazek k „nenásilí“ však ochabl v letech 1963-1964, kdy další kampaň skončila porážkou impozantního policejního šéfa částečně díky odhalení chytře skrytého násilí, k němuž docházelo ve věznicích (viz „Míroví agitátoři bojují za občanské svobody v Albany, GA, 1963-1964“).

Jedním z hlavních problémů kampaně Albany Movement v letech 1961-1962 byl nedostatek pomoci ze strany federální vlády. Prezident John F. Kennedy a jeho administrativa slíbili, že situaci v Albany bedlivě sledují, avšak kvůli Pritchettovu využívání zatýkání a vyhýbání se veřejnému násilí federální vláda nikdy necítila dostatečný tlak ze strany amerických občanů, aby zasáhla. Absence zásahu Kennedyho administrativy v tomto případě posílila frustraci a nedůvěru, kterou mnozí demonstranti za občanská práva k federální vládě chovali.