Důkazy naznačují, že indiáni kdysi dávno využívali Mineral King k táboření a lovu. Mezi tyto indiánské skupiny patřili Wikchúmni Jokuti (neboli Wukchumni) a Tübatulabalové. Hlavní osady Yokutů se skutečně nacházely v širokém údolí přiléhajícím k dnešnímu jezeru Kaweah a na jeho místě. Vytvářeli letní osady na dně údolí a také v okolí oblasti, kde se později nacházel Atwellův mlýn. Hlavním účelem těchto letních osad byl lov a obchod s Pajuty, kteří žili na východ od Sierry Nevady. Před kontaktem s bílými osadníky se však údolí stalo pro kmen Wikchúmni Yokuts tabu a po nějakou dobu jej neobývali žádní lidé.

Prvním známým badatelem evropského původu, který navštívil Mineral King, byl v roce 1862 Ir Harry „Parole“ O’Farrell. Když byl O’Farrell zaměstnán jako lovec pro partu, která stavěla Hockettovu mýtnou stezku z Visalie do Independence, objevil údolí z jihu přes Farewell Gap. O’Farrell, kterého přilákal příslib nerostného bohatství, se vrátil, aby hledal a vybudoval letní osadu na východním rameni řeky Kaweah, které se začalo říkat Harry’s Bend.

V 70. a 80. letech 19. století vedly nálezy drahých kovů v kaňonu White Chief a na hoře Empire Mountain ke vzniku prosperujícího města Beulah. K prvnímu nálezu stříbra v údolí Mineral King došlo v roce 1872 pod vrcholem Mineral Peak a horou Empire Mountain a po tomto nálezu byla v prosinci 1873 založena společnost Mineral King Wagon and Toll Road Company, která vybudovala vozovou cestu. První trasa silnice Mineral King Road vedla po jižní straně kaňonu East Fork. Do té doby byl přístup k Mineral Kingu veden po vyježděných kolejích. Druhý nález stříbra v roce 1878 přilákal do oblasti Mineral King další prospektory a v roce 1879 byla vybudována druhá silnice Mineral King Road, která vedla po jiné trase severní stranou kaňonu. Tím vznikla trasa velké části dnešní silnice Mineral King Road.

Silnice Mineral King Road prochází dvěma háji sekvojovců obrovských, Redwood Creek Grove a Atwell Grove. V roce 1890 byly háje zahrnuty do hranic nově zřízeného národního parku Sequoia a zahrnovaly centrální část silnice. Samotný Mineral King byl z nového parku vyloučen. Vjezd do Mineral King byl až do roku 1903 nejvyužívanější branou do parku.

Tom Fowler koupil důl Empire Mine, tehdy největší důl v oblasti, a založil společnost Empire Gold and Silver Mining Company. Nejspodnější část cesty byla v roce 1915 přestavěna do dnešní trasy. Časem se ukázalo, že těžba nerostů z rudy je nerentabilní, a k významnější těžbě už nedošlo, ale údolí si zachovalo svůj nadějný název: Mineral King.

Ve dvacátých letech 20. století a jako součást Sequoia National Forest se oblast stala rekreačním centrem, což bylo umocněno zničením většiny důlních staveb při sesuvech půdy po zemětřesení v San Francisku v roce 1906. Mineral King byl využíván jako letní tábořiště. Až do roku 1942 se v oblasti Mineral King stavěly soukromé chaty, čímž se rozšířily obce Cabin Cove, Silver City a Beulah. (Všechny tyto obce, včetně Silver City, se později staly součástí kulturní krajiny Mineral King Road v Národním registru historických míst). V roce 1926 byl Mineral King Kongresem Spojených států prohlášen za Sequoia Game Refuge.

Disneyho návrh lyžařského střediska a doplnění národního parkuEdit

Lyžařské středisko Mineral King společnosti Disney bylo projektem, který v 60. letech 20. století vypracovala společnost Walt Disney Productions. Disney se v této době začal zajímat o lyžování a rozhodl se vybudovat lyžařské středisko v údolí Mineral King. V té době se mnoho lyžařů domnívalo, že se jedná o největší potenciální středisko v celé Kalifornii. Disneyho nabídka zvítězila nad nabídkami ostatních developerů a měla největší plány. Disney se také setkal se známým denverským univerzitním a olympijským lyžařským trenérem Willym Schaefflerem a společně vypracovali plány vesnice a horského střediska.

Naopak Sierra Club návrh lyžařského střediska v zárodečné fázi jeho vývoje podporoval. Jeho původní plány pak byly změněny na návrh zahrnující výstavbu 14 lyžařských vleků a hotelů a rozsáhlých parkovišť. Konečný plán počítal s 27 lyžařskými vleky a zázemím pro dva miliony návštěvníků ročně. V té době Sierra Club oznámil svůj nesouhlas s projektem. Lyžařské středisko nebylo nikdy postaveno kvůli obavám o životní prostředí, které vznesla koalice ochránců přírody v čele se Sierra Clubem. Po letech právních sporů mezi skupinami podporujícími rozvoj a ochránci přírody bylo údolí Mineral King Valley v roce 1978 zákonem Kongresu připojeno k národnímu parku Sequoia. Tato legislativa účinně zastavila plány na další rozvoj této oblasti na lyžařské středisko.