Redgrave se poprvé objevil v profesionálním divadle Playhouse v Liverpoolu 30. srpna 1934 jako Roy Darwin ve hře Counsellor-at-Law (autor Elmer Rice) a poté strávil dva roky v jeho liverpoolském repertoárovém souboru, kde se seznámil se svou budoucí ženou Rachel Kempsonovou. Vzali se 18. července 1935.
30. létaEdit
Na nabídku Tyrona Guthrieho debutoval Redgrave 14. září 1936 v londýnském divadle Old Vic v roli Ferdinanda ve hře Love’s Labours Lost. V letech 1936-37 hrál také pana Hornera ve Venkovské ženě, Orlanda v Jak se vám líbí, Warbecka v Čarodějkách z Edmontonu a Laerta v Hamletovi Laurence Oliviera. Jeho hitem sezóny byl Orlando. Edith Evansová byla jeho Rosalinda a oba se do sebe velmi zamilovali. Jak později vysvětlil: „Edith měla vždycky ve zvyku zamilovávat se do svých hlavních představitelů, u nás to šlo ještě dál.“ V únoru 1937 se představení Jak se vám líbí přesunulo do New Theatre a Redgrave si opět zahrál Orlanda.
V březnu 1937 hrál v Embassy Theatre Andersona v mysteriózní hře Netopýr a v dubnu se vrátil do Old Vic, kde vystřídal Mariuse Goringa v roli Chora v Jindřichu V. Poté se vrátil do Old Vic. Mezi další role toho roku patřil Christopher Drew v komedii Daisy Fisherové A Ship Comes Home v St Martin’s Theatre v květnu a Larry Starr v komedii Philipa Leavera Three Set Out v Embassy v červnu, než se připojil ke společnosti Johna Gielguda v Queen’s Theatre od září 1937 do dubna 1938, kde hrál Bolingbroka v Richardovi II, Charlese Surface ve Škole pro skandál a barona Tusenbacha ve Třech sestrách.
Další role:
- Alexej Turbin v Bílé gardě (Dny Turbinů od Michaila Bulgakova), Phoenix Theatre říjen 1938
- Sir Andrew Aguecheek ve Dvanácté noci, Phoenix prosinec 1938
- Harry, lord Monchesney v Rodinném setkání (T.S.A. Eliot), Westminster Theatre březen 1939
- Henry ve hře Springtime for Henry, zájezdové představení 1939
Druhá světová válkaEdit
Po znovuotevření londýnských divadel, po vypuknutí války, hrál:
- Kapitán Macheath v Žebrácké opeře, Theatre Royal, Haymarket, březen 1940
- Charleston v Thunder Rock, Robert Ardrey, Neighbourhood Theatre červen 1940; Globe Theatre červenec 1940. (Tuto roli si zopakoval ve filmové verzi bratří Boultingů z roku 1942)
Redgrave vstoupil do Královského námořnictva jako řadový námořník v červenci 1941 (HMS Illustrious), ale v listopadu 1942 byl propuštěn ze zdravotních důvodů. Poté, co strávil většinu roku 1942 v záloze, stihl v červenci režírovat film Lifeline (Norman Armstrong) s Frankem Pettingellem v hlavní roli v Duchess Theatre; a v říjnu film The Duke in Darkness (Patrick Hamilton) s Leslie Banksem v hlavní roli v St James’s Theatre, kde také převzal roli Gribauda.
Při obnovení své divadelní kariéry hrál/režíroval:
- Rakitin v Měsíci na venkově (Turgeněv), St James’s Theatre březen 1943
- Lafont v šesti matiné komedie Parisienne od Henryho Becquea v překladu Ashleyho Dukese, (Redgrave také režíroval a řídil), spoluúčinkovala Sonia Dresdelová, St James’s Theatre červen 1943
- Zatrub si na vlastní trumpetu, komedie Petera Ustinova, (režie), Playhouse Theatre srpen 1943
- Vítězství bez křídel, dobová romance Maxwella Andersona, (režie) v hlavní roli Rachel Kempsonová jako Faith Ingallsová, Phoenix Theatre září 1943
- Harry Quincey ve hře Uncle Harry, thriller Thomase Joba, (také spolurežie s Williamem Armstrongem) s Beatrix Lehmannovou v roli Leslie Quinceyové a Rachel Kempsonovou v roli Lucy Forrestové, Garrick Theatre březen 1944
- Plukovník Stjerbinsky ve hře Jacobowsky and the Colonel, komedie Franze Werfela, adapt.N. Behrman, (Redgraveová také režírovala) s Rachel Kempsonovou v roli Marianne, Piccadilly Theatre, červen 1945
Poválečná létaEdit
- Titulní role v Macbethovi, Aldwych Theatre prosinec 1947; National Theatre, New York (newyorský debut, s Florou Robsonovou v roli Lady Macbeth) 31. března 1948
- Kapitán v Otci (August Strindberg) v režii Dennise Arundella s Fredou Jacksonovou v roli Laury, Embassy Theatre listopad 1948; a Duchess Theatre leden 1949
- Etienne v Zamilované ženě (rovněž ve spolupráci s Dianou Gould a v režii) s Margaret Rawlingsovou v roli Germaine, Embassy duben 1949
Připojil se k souboru Old Vic v New Theatre v sezóně 1949-50, hrál:
- Berowne v Love’s Labours Lost
- Marlow v She Stoops to Conquer
- Rakitin v A Month in the Country
- Jeho první Hamlet, kterého hrál také na festivalu v Curychu, na festivalu v Holandsku a na zámku Kronborg v Elsinoru, Červen 1950
Padesátá létaEdit
Redgrave se připojil k souboru Shakespeare Memorial Theatre ve Stratfordu nad Avonou a v sezóně 1951 se objevil jako Prospero v Bouři a hrál také Richarda II, Hotspura a Chóru v Historickém cyklu, pro který také režíroval druhou část Jindřicha IV. Poté, co se v dubnu 1952 objevil v roli Franka Elgina v Zimní cestě v St James’s, se v roce 1953 vrátil ke stratfordské společnosti (spolu se svou manželkou herečkou Rachel Kempsonovou), kde se objevil jako Shylock, Král Lear a Antonius v Antoniovi a Kleopatře; Antonia hrál i při přesunu společnosti do Prince’s Theatre v listopadu 1953, poté absolvoval turné v Nizozemsku, Belgii a Paříži:s. 163 v roce 1958 hrál Hamleta s Googie Withersovou, která se objevila v roli jeho matky ve Stratfordu nad Avonou.
V červnu 1955 hrál v divadle Apollo Hektora v Tygru před branami, v říjnu 1955 se objevil ve stejné roli v Plymouth Theatre v New Yorku, za kterou získal Cenu newyorských kritiků. Během pobytu v New Yorku režíroval v dubnu 1956 v divadle Phoenix Theatre hru A Month in the Country a v listopadu 1956 režíroval a hrál prince regenta ve hře The Sleeping Prince v divadle Coronet Theatre.
Po návratu do Londýna v lednu 1958 se Redgrave objevil jako Philip Lester ve hře A Touch of the Sun (N. C. Hunter) v Saville Theatre. Za tuto roli získal cenu pro nejlepšího herce v soutěži Evening Standard Awards 1958. V červnu 1958 se znovu připojil k Shakespeare Memorial Theatre Company, aby hrál Hamleta a Benedicka, v prosinci 1958 hrál se souborem také Hamleta v Leningradě a Moskvě. (Jeho manželka Rachel Kempsonová hrála Uršulu v Mnoho povyku pro nic a Lady Kapuletovou v Romeovi a Julii).
V srpnu 1959 hrál v londýnském Queen’s Theatre H. J. ve vlastní adaptaci novely Henryho Jamese The Aspern Papers. Jeho hra byla později úspěšně obnovena na Broadwayi v roce 1962 s Dame Wendy Hillerovou a Mauricem Evansem. V londýnském obnovení z roku 1984 se vedle Christophera Reeva a Hillera, tentokrát v roli slečny Bordereauové, objevila i jeho dcera Vanessa Redgraveová.
60. létaEdit
Mezi role patřily např:
- Jack Dean ve hře Tygr a kůň od Roberta Bolta (kterou Redgrave rovněž spoluúčinkovala, režie Frith Banbury), Queen’s Theatre, srpen 1960
- Victor Rhodes ve hře The Complaisant Lover od Grahama Greena, Ethel Barrymore Theatre, New York, listopad 1961 – 101 představení
Po návratu do Velké Británie se v červenci 1962 zúčastnil zahajovací sezóny divadla Chichester Festival Theatre, kde hrál titulní roli v Čechovově Strýčku Váňovi v Astrově režii Laurence Oliviera.
Společně s chichesterskou inscenací Svaté Johanky Johna Dextera byl Olivierův Strýček Váňa poprvé obnoven v Chichesteru v roce 1963 a poté byl přenesen do Old Vic v rámci zahajovací sezóny vznikajícího Královského národního divadla, kde získal nadšené recenze a Redgrave podruhé zvítězil jako nejlepší herec v soutěži Evening Standard Awards 1963. Kritik Michael Billington vzpomíná: „Když Redgraveová a Olivier s vítězoslavně vztyčenýma rukama společně odcházeli za oponu, neměli jsme tušit, že to bude symbolizovat konec jejich uměleckého přátelství.“
Redgrave hrál (a spolupředstavoval) Lancelota Dodda MA ve hře Arthura Watkyna Out of Bounds ve Wyndham’s Theatre v listopadu 1962, po níž 22. října 1963 v Old Vic ztvárnil Claudia naproti Hamletovi Petera O’Toola. Tento Hamlet byl ve skutečnosti oficiální zahajovací inscenací Národního divadla v Olivierově režii, ale Simon Callow ji označil za „pomalou, slavnostní, dlouhou“, zatímco Ken Campbell ji barvitě popsal jako „brožované divadlo“.
V lednu 1964 hrál v Národním divadle titulní roli ve hře Hobsonova volba, o níž přiznal, že je daleko mimo jeho rozsah: „Nemohl jsem hrát s lancashirským přízvukem a to mi strašně otřáslo nervy – všechna ostatní představení tím utrpěla.“ Ještě v Národním divadle v červnu 1964 hrál také Halvarda Solnesse v Mistru staviteli, což se podle jeho slov „nepovedlo“. V té době trpěl počínající Parkinsonovou chorobou, i když o tom nevěděl.
V květnu a červnu 1965 Redgrave režíroval zahajovací festival divadla Yvonne Arnaud v Guildfordu, mimo jiné režíroval a hrál Rakitina v Měsíci na venkově (spolu s Ingrid Bergmanovou v roli Natálie Petrovny) a Samsona v Samson Agonistes (spolu s Rachel Kempsonovou v roli Chora). Znovu si Rakitina zahrál v září 1965, kdy se jeho inscenace přenesla do londýnského Cambridge Theatre. Pro Glyndebourne Festival Opera režíroval Werthera v roce 1966 a Bohému v roce 1967.
70. létaEdit
V červenci 1971 hrál v Mermaid Theatre pana Jarabyho v The Old Boys (William Trevor) a měl nešťastnou zkušenost: „Odešla mi paměť a hned první večer mě donutili nasadit si pomůcku pro neslyšící, abych slyšel některé repliky z promítačky, a ta se doslova rozpadla na kusy – po podlaze byly malé kousky strojů, takže jsem pak věděl, že opravdu nemůžu pokračovat, alespoň ne učit se nové hry.“
Přesto úspěšně převzal roli otce ve hře Johna Mortimera Cesta kolem mého otce v divadle Royal v Haymarketu a v letech 1972-73 v této roli absolvoval také turné po Kanadě a Austrálii.
V roce 1973 hrál vedlejší roli v televizní adaptaci muzikálu Davida Winterse Dr. Jekyll a pan Hyde (nominace na tři ceny Emmy), texty písní napsal Lionel Bart. Hrál v něm Kirk Douglas, Susan Hampshire, Stanley Holloway a Donald Pleasence.
V letech 1974-75 se vrátil k mezinárodnímu turné A Voyage Round My Father (Cesta kolem mého otce) s inscenací The Hollow Crown (Dutá koruna) v Royal Shakespeare Company, s níž navštívil významná místa v USA, na Novém Zélandu a v Austrálii, zatímco v letech 1976-77 absolvoval turné po Jižní Americe, Kanadě a Velké Británii v rámci antologie Shakespeare’s People (Shakespearovi lidé).
Poslední divadelní vystoupení absolvoval Redgrave v květnu 1979, kdy ztvárnil Jaspera ve hře Simona Graye Close of Play, kterou na Lytteltonově scéně Národního divadla režíroval Harold Pinter. Jednalo se o němou, sedící roli, založenou na Grayově vlastním otci, který zemřel rok před napsáním hry. Jak Gray řekl: „Jasper je ve skutečnosti mrtvý, ale je nucen snášet jako živý tradiční anglickou neděli, bezmocně sedící ve svém oblíbeném křesle, zatímco jeho tři synové a jejich manželky se rozpadají v obvyklém stylu anglické střední třídy, někdy ho obviňují, někdy ho žádají o pomoc a vzlykají mu k nohám s prosbou o odpuštění, ale v podstatě ho ignorují. Jinými slovy jsem ho uvrhl do pekla, které se ukáže být ‚životem, samotným starým životem‘.“
Jeho poslední dílo z roku 1975, vyprávění na motivy epické básně The Rime of the Ancient Mariner od Samuela Taylora Coleridge, básně, kterou Redgrave učil jako mladý učitel a kterou vizualizoval producent a režisér Raul da Silva, získalo šest cen na mezinárodních filmových festivalech, z toho pět v první kategorii. Toto dílo mělo být jeho posledním před nástupem Parkinsonovy choroby.