Titus Lucretius Carus (asi 99 př. n. l. – 55 př. n. l.) byl římský básník a epikurejský filozof. V průběhu 1. století př. n. l. napsal dílo De Rerum Natura („O povaze věcí“), mistrovské dílo latinské poezie, v němž je pečlivě a podrobně vyložen epikurejský pohled na svět. Šest knih spisu De Rerum Natura, který začíná poctou Epikurovi, podává úplný výklad fyzikálního původu, struktury a osudu vesmíru. Dílo obsahuje teorie atomové struktury a vývoje forem života. Cílem díla je osvobodit čtenáře od dvou typů duševních úzkostí, které Epikuros označil za překážky lidského štěstí: strachu z bohů a strachu ze smrti. Lucretius toho dosahuje tím, že vykládá Epikurův filozofický systém, oděný, jak říká, do líbezných veršů, aby byl přijatelnější.

De Rerum Natura významně ovlivnil Vergilia a pozdější římské básníky. Raní křesťané se k De Rerum Natura stavěli odmítavě, protože popíralo posmrtný život i božské zásahy do lidských záležitostí, ale v období renesance se dílo stalo zdrojem inspirace pro řadu učenců, vědců a filozofů. Je také cenným zdrojem pro pochopení podrobností epikurejského filozofického systému, protože mnoho písemných děl raných epikurejců již neexistuje jinak než jako zlomky.

Život

O Lukréciově životě je známo jen velmi málo; informace, které máme, pocházejí z příležitostných zmínek o něm v dílech pozdějších autorů a z toho, co lze vyrozumět z jeho spisů o jeho povaze, postojích a zkušenostech. Jeroným ve svém díle Chronica Eusebia zmiňuje Lucretia a uvádí, že zemřel ve věku 44 let. Aelius Donatus ve svém Životě Vergiliově, když uvádí, že Vergilius přijal togu virilis 15. října 55 př. n. l., dodává: „… stalo se to právě v ten den, kdy básník Lucretius zemřel.“ V roce 55 př. n. l. Vergilius zemřel. Pokud jsou tyto dva prameny přesné, narodil by se Lucretius v roce 99 př. n. l. Cicero (106-43 př. n. l.) v jednom ze svých dopisů bratrovi naznačuje, že kdysi četli Lucretiovu báseň.

Podle jména Lucretius se obecně předpokládá, že básník byl spjat s aristokratickým rodem Lucretiů, a to buď jako člen rodiny, nebo jako propuštěnec či otrok k tomuto rodu přidružený. Je zřejmé, že Lucretius jako básník a vzdělaný intelektuál pocházel z privilegovaného prostředí. Jediná jistá fakta o Lucretiově životě jsou, že byl buď přítelem, nebo klientem Gaia Memmia, jemuž báseň De Rerum Natura věnoval, a že zemřel před dokončením básně (Gaius Memmius byl římský patricij, který byl svého času ženatý se Sullovou dcerou Faustou. V roce 54 př. n. l. se zapletl do politického skandálu a v roce 52 př. n. l. byl vypovězen do Athén). Podle literární tradice měl Lucretius manželku Lucillu, ale kromě krátké zmínky v jeho básni o manželských neshodách a zmínky o „našich římských ženách“ (4.1277) neexistuje žádný důkaz, že by byl někdy ženatý.

Z jeho básně De Rerum Natura je zřejmé, že Lucretius byl vážným studentem vědy a filozofie a nadšeným pozorovatelem přírodních jevů. Báseň je plná obrazů a popisů rostlin, zvířat a krajiny, které prozrazují cit pro krásu přírody a střídání ročních období. Stejně jako sám Epikuros i Lukrecius se zřejmě raději distancoval od politických sporů a žil obklopen přírodou.

Jeronýmova kronika ze 4. století obsahuje následující položku týkající se Lukretiovy smrti:94 př. n. l. „Narodil se básník Titus Lukrecius. Později byl přiveden k šílenství milostnou aférou a poté, co mezi záchvaty šílenství složil několik knih (které později opravil Cicero), spáchal ve věku 44 let sebevraždu.“

Učenci tuto historku diskreditují z několika důvodů. De Rerum Natura obsahuje dvousetřádkové odsouzení sexuální lásky; zdá se nepravděpodobné, že by se člověk, který se tolik hlásí k epikurejským zásadám střídmosti a sebeovládání, stal obětí nápoje lásky. Je také nepravděpodobné, že by někdo trpící duševní chorobou byl schopen vytvořit tak jasné a sofistikované básnické dílo. A konečně Jeroným a první křesťané měli motivaci zdiskreditovat epikurejce jako ateisty; předpokládá se, že jejich díla mohla být raně křesťanskou církví dokonce záměrně zničena.

Politické pozadí

První století př. n. l. bylo obdobím politických nepokojů a násilí, které ohrožovaly stabilitu římské říše. Po sociální válce (91-88 př. n. l.) mezi Římem a jeho italskými spojenci následovala občanská válka, kterou vyvolal Lucius Cornelius Sulla. Sulla se stal diktátorem v roce 82 př. n. l. a popravil více než čtyři tisíce římských občanů. V roce 71 př. n. l. vyústilo povstání otroků vedené Spartakem v ukřižování šesti tisíc vzbouřenců. Catiline byl poražen a zabit v roce 62 př. n. l. Římské intelektuály to podnítilo k hledání řešení nesouladu mezi ideálními představami o vládě a realitou korupce, násilí a nespravedlnosti. To přineslo oživení zájmu o epikureismus a stoicismus.

De Rerum Natura (O povaze věcí)

Dvěma nejautoritativnějšími rukopisy De Rerum Natura jsou kodexy O a Q v Leidenu, oba pocházejí z 9. století. Vědci nedávno rozluštili rukopis na papyrových svitcích, pocházející pravděpodobně z prvního století po Kristu, který byl vyzvednut z knihovny v Herkulaneu, jež byla pohřbena sopečnou erupcí. Všechny ostatní existující rukopisy pocházejí z patnáctého a šestnáctého století a vycházejí z rukopisu (dnes ztraceného), který v roce 1417 objevil v jednom klášteře italský humanista Poggio Bracciolini.

De Rerum Natura trvale ovlivnil tvorbu řady epických básníků, včetně Vergilia, Johna Miltona, Walta Whitmana a Williama Wordswortha. Trvalá energie Lucretiova psaní nemá v latinské literatuře obdoby, snad s výjimkou částí Tacitových Letopisů nebo snad II. a IV. knihy Aeneidy. Jeho užití hexametru je velmi individualistické a drsně se liší od uhlazené městskosti Vergilia nebo Ovidia. Jeho používání heterodyn, asonancí a podivně synkopovaných latinských forem vytváří drsnou akustiku. Lucretius si několikrát posteskne, že latina není pro vyjádření filozofických myšlenek tak vhodná jako řečtina.

De Rerum Natura je uspořádána do šesti knih, jejichž cílem je načrtnout složitý filozofický argument tak, aby byl srozumitelný a logicky přesvědčivý. Lucretius přirovnává svou práci básníka k práci lékaře. Stejně jako lékař může na okraj poháru s hořkým, ale léčivým lékem namazat med, Lucretius zahaluje tvrdé filozofické pravdy do sladkých veršů, aby se mu lépe přijímaly. Zároveň si dává pozor, aby jeho literární prostředky nezastínily filozofické pravdy, které se snaží sdělit.

• První kniha začíná vzýváním Venuše. Lucretius ztotožňuje Venuši s láskou, sjednocující silou Empedokla, a také jako patronku a matku římského lidu. Poté uvádí hlavní zásady epikurejské kosmologie a fyziky: atomismus, nekonečnost vesmíru a rozdělení existence na hmotu a prázdnotu.
• Kniha 2 oslavuje filozofii jako útočiště před zmatky světa, obsahuje vysvětlení pohybu a tvarů atomů a vysvětluje, že atomy nemají druhotné atributy, jako je barva a vůně.
• Kniha 3 začíná poctou Epikurovi a pokračuje zmírněním strachu ze smrti tím, že dokazuje, že mysl a duše jsou hmotné i smrtelné. „Nil igitur mors est ad nos . .“ („Proto pro nás smrt není ničím.“)
• Kniha 4 obsahuje verše o umění didaktické poezie a výklad Epikurovy teorie vidění a cítění. Závěr je jednou z nejlepších Lucretiových veršovaných pasáží, rozebírající biologii a psychologii sexuální lásky.
• Kniha 5 je věnována epikurejské kosmologii a sociologii. Lucretius hovoří o stadiích života na zemi a o vzniku a vývoji civilizace. Tato kniha obsahuje slavnou evoluční teorii o vývoji a zániku forem života.
• Kniha 6 obsahuje některé z Lucretiových největších básnických děl. Lucretius vysvětluje meteorologické a geologické jevy a obsahuje živé popisy bouřek, blesků a sopečných erupcí. Báseň končí vyprávěním o velkém athénském moru (430 př. n. l.) a je zřejmě nedokončená.

Vliv na filozofii a vědu

Lucretius dává najevo, že jeho záměrem je vyložit Epikurovu filozofii. Je mu připisováno, že objasnil a dal obsah a hloubku původnímu světonázoru navrženému Epikurem. Většina původních děl raných epikurejců byla ztracena a s nimi i mnoho podrobností o jejich kosmologii. Zbylé zlomky jejich děl nabízejí pouze náznaky jejich myšlení, ale De Rerum Natura podává hluboký výklad Epikurových myšlenek a nabízí důkazy a příklady ze světa přírody. Lucretius se zasloužil o zachování a předání epikureismu jako životaschopného myšlenkového systému. Myšlenky o evoluci, které rozvíjí v poslední knize, byly jeho jedinečným vlastním přínosem.

Lukrecius se ve své básni vyhýbá nadpřirozeným vysvětlením přírodních jevů a místo toho se snaží objevit vědecké zákony a procesy. V některých případech ho jeho lpění na určitých epikurejských zásadách, jako je například platnost našich smyslových vjemů, vede k některým nerealistickým závěrům, například že Měsíc je ve skutečnosti malý disk přesně takové velikosti, jakou se jeví pouhým okem.

Koncem prvního století po Kristu se De Rerum Natura četlo jen zřídka a Lucretius byl téměř neznámý. Nalezení jeho ztraceného rukopisu v průběhu patnáctého století bylo podnětem pro renesanční vědce a filozofy šestnáctého a sedmnáctého století. Řecké pojetí atomismu a představa vesmíru jako integrovaného celku přispěly k rozvoji moderní vědecké teorie. Vliv Lukrécia na raně novověkou filozofii je patrný v díle Pierra Gassendiho (1592-1655).

Příjemné je, když nad velkým mořem větry čeří vody, dívat se z břehu na zkoušky jiných; ne proto, že vidět jiné lidi bojovat je pro nás sladké, ale proto, že skutečnost, že my sami jsme zbaveni takových nemocí, nám připadá příjemná. Příjemné je také dívat se na velké armády bojující na pláni, když my sami se na jejich nebezpečí nepodílíme. Ale není nic sladšího než obývat vznešenou svatyni mysli, dobře opevněnou učením moudrých, odkud můžeme shlížet na ostatní, jak klopýtají a marně hledají pravou cestu života. . . . (2. 1-10)

• Bergson, Henri. Filosofie poezie: Gernius z Lucretia. Filosofická knihovna, 1959.
• Latham, R. E. (přel.) a John Godwin (úvod a poznámky). O povaze věcí. Penguin revised edition, 1994.
• Lucretius. 1971. De Rerum Natura kniha III. Cambridge University Press. Opravený reprint, 1984.
• Sedley, David N. Lucretius and the Transformation of Greek Wisdom. Cambridge University Press. Nové vydání, 2003.
• West, David Alexander. The Imagery and Poetry of Lucretius [Obraznost a poezie Lucretia]. University of Oklahoma Press, 1994.

Všechny odkazy vyhledány 2. srpna 2018.

• Lucretius (cca 99-c. 55 př. n. l.).) Internetová encyklopedie filosofie
• O povaze věcí Project Gutenberg
• Lucretius Stanfordská encyklopedie filosofie

Všeobecné filosofické zdroje

• Stanfordská encyklopedie filosofie
• Paideia Project Online
• The Internet Encyclopedia of Philosophy
• Project Gutenberg

.