Oči Fredericka Douglasse, ikonického zotročeného muže, který uprchl a stal se mezinárodním abolicionistou a aktivistou, na fotografiích planou z přísné tváře orámované lví hřívou kudrnatých vlasů. Douglass (1818-1895) jednou řekl: „Tento měsíc se národ chystá oslavit 200. výročí narození tohoto muže, jehož výmluvná obhajoba svobody a rovnosti černochů a žen stále rezonuje v době, kdy se Američané pohybují ve společnosti, která je v roce 2018 stále zmítána rasovým napětím.

„Když čteme o mnoha dějinách, do nichž byl Frederick Douglass zapojen, zdá se nám to bohužel velmi povědomé,“ říká Jim Casey, spoluředitel projektu Colored Conventions Project (CCP). Skupina začala vznikat v roce 2012 v rámci postgraduálního kurzu Delawarské univerzity, který vedla P. Gabrielle Foremanová. Fascinováni černošskými politickými sjezdy, které začaly v roce 1830 a pokračovaly až do přelomu století, se fakulta, studenti a knihovníci spojili, aby „pohřbené afroamerické dějiny přivedli k digitálnímu životu.“

Svobodní Afroameričané uspořádali do 20. let 20. století přibližně 400 státních a národních sjezdů, na kterých se domlouvali, jak dosáhnout spravedlnosti, vzdělání a rovných práv. Casey vysvětluje, že jedním z důvodů, proč se CCP začala zajímat o Douglasse, je to, že našla důkazy o tom, že se těchto sjezdů účastnil přibližně 40 let, od roku 1843 do roku 1883. To je období, které zahrnovalo některé z nejspornějších dějin národa, počínaje obdobím před občanskou válkou a včetně bojů, které následovaly mnoho let po ní a které pravděpodobně přetrvávají dodnes.

V letošním roce CCP spolupracuje se Smithsonian Institution Transcription Center a Smithsonian’s National Museum of African American History and Culture na oslavách Douglassova dvoustého výročí. Součástí akce je online transkripce, crowdsourcingová akce, která vyzývá účastníky, aby se přihlásili a přepsali nedávno digitalizované dokumenty z U.S. Freedmen’s Bureau.

Muzeum se snaží učencům a návštěvníkům usnadnit získávání informací o historii jejich rodin a o období po občanské válce. Na Facebooku a Twitteru bude probíhat živý přenos, v němž budou odborníci ze Smithsonian chatovat s účastníky. Od poledne do 15 hodin 14. února budou současně probíhat oslavy (včetně narozeninového dortu) ve zhruba 30 školách a na dalších místech, na nichž herec přednese část projevu, který Douglass pronesl v roce 1876 při vysvěcení Památníku svobodných občanů v Lincolnově parku ve Washingtonu.

„Letos nás opravdu zarazilo, jak moc lidé investují do toho, aby se zapojili do historických příkladů těchto debat způsobem, který nám připomíná, že historie Fredericka Douglasse a barevných konventů a Freedmen’s Bureau už není něco tak vzdáleného nebo abstraktního,“ říká Casey. „Je to něco, co se každý den objevuje na prvních stránkách novin.“

Organizace s pomocí veřejnosti téměř dokončila přepis dosud nalezených zápisů z Národních konventů barevných svobodných lidí. Černoši devatenáctého století diskutovali o potřebě komunitních akcí, aby získali peníze, založili školy a literární spolky a začali organizovat kampaň za občanská a lidská práva. Bylo to v době, kdy byla práva Afroameričanů, ať už svobodných, nebo nesvobodných, omezována. Mnozí si mysleli, že po skončení občanské války se jim otevřou dveře demokracie, ale pak jim byly zabouchnuty před nosem. Protičernošské rasové nepokoje se staly běžnou záležitostí a byla zaseta semínka moderního rasového násilí.

„Znovu a znovu nacházet tyto podobnosti je způsob, jak přemýšlet o některých problémech, které máme dnes,“ říká Casey. „Na konci mnoha sjezdů se tiskly zápisy a sborníky, často se v nich zaznamenávalo, kdo tam byl a co řekl, ale vždy se pečlivě upravovalo, jak budou svou skupinu prezentovat širšímu světu.“

Frederick Douglass se narodil v otroctví na východním pobřeží Marylandu v roce 1818 a jmenoval se Frederick Augustus Washington Bailey. Během svého života, kdy důsledně bojoval za lidská práva, se stal jedním z nejslavnějších černochů v zemi. Nechal se najmout na práci v Baltimoru, naučil se číst a psát a v roce 1838 utekl z otroctví s pomocí svobodné černošky, která se později stala jeho manželkou. Po přestěhování do New Bedfordu ve státě Massachusetts si změnil příjmení na Douglass. Jako řečník cestoval po celé zemi a vyprávěl o svých otrockých zkušenostech. V roce 1845 vydal svou první autobiografii Narrative of the Life of Frederick Douglass (Vyprávění o životě Fredericka Douglasse), která je povinnou četbou v mnoha kurzech černošských studií. Abolicionisté oficiálně vykoupili jeho svobodu poté, co strávil nějaký čas na cestách po zámoří, kde přednášel.

Douglassův boj za lidská práva vedl k jeho zapojení do hnutí za práva žen a podzemní železnice. Když se národ zapletl do občanské války, radil prezidentu Abrahamu Lincolnovi ohledně osudu bývalých otroků a později se setkal s prezidentem Andrewem Johnsonem na téma volebního práva černochů. Po přestěhování do Washingtonu v roce 1872 zastával Douglass řadu významných funkcí. Působil jako prezident Freedmen’s Bank před jejím uzavřením v roce 1874 a za pěti různých prezidentů Spojených států získal prestižní federální funkce.

Douglass pokračoval v náročné řečnické činnosti a bojoval proti přetrvávající nespravedlnosti a základní nesvobodě, s níž se potýkalo mnoho Američanů. Stal se nejen prvním Afroameričanem, který byl v roce 1877 potvrzen pro prezidentské jmenování, ale také prvním černochem navrženým na post viceprezidenta Spojených států.

„Není-li boje, není pokroku. … Moc nepřipouští nic bez požadavku. Nikdy to neudělala a nikdy to neudělá,“ řekl kdysi Douglass.

Loni, částečně i kvůli Douglassově dlouhé historii angažovanosti v barevných konventech, obnovila ČKS Douglassův den, oslavu narozenin Fredericka Douglasse. Douglass neznal přesné datum svého narození, ale rozhodl se slavit 14. února. Casey říká, že Douglassův den se stal svátkem v černošských komunitách po jeho smrti v roce 1895; občané se snažili připomenout si jeho slova, když protestovali proti rasovému násilí.

„Existuje řada lidí, kteří lobbovali za to, aby se jeho narozeniny staly každoročním svátkem, včetně významných aktivistů, jako byla Mary Church Terrellová a dokonce Booker T. Washington, kteří v jakémsi davovém stylu 19. a počátku 20. století začínají kontaktovat lidi u příležitosti Douglassových narozenin,“ vysvětluje Casey a dodává, že oslavy Douglassova dne probíhaly až do 40. let 20. století. „Našel jsem důkazy o oslavách Douglassova dne v desítkách měst po celých Spojených státech. Byl to den, kdy mohli školáci na celý den odejít ze školy a četli projevy a poslouchali o Douglassově životě. Vyslovovali se pro občanská práva a proti lynčování na jihu.“

Důležitou součástí letošních oslav je akce Smithsonian Transcribe-a-thon, kdy jsou účastníci vyzváni, aby pomohli přepsat dokumenty U.S. Freedmen’s Bureau Papers v rámci projektu African American History Museum’s Freedmen’s Bureau Transcription Project. „Takže je to jedna z těch spoluprací, ze které budeme mít oba prospěch,“ vysvětluje genealog muzea Hollis Gentry, stojící v centru Roberta Fredericka Smithe Explore Your Family History Center. Jedná se o místnost v muzeu, která vypadá jako knihovna, s několika počítači, kde mohou návštěvníci získat návod na bádání v rodinné historii a vedení ústních rozhovorů. Je zde také návod, jak se naučit uchovávat vlastní rodinné filmy a fotografie. Interaktivní digitální zážitek, Transitions in Freedom:

„Později,“ říká Gentry, „budeme moci zmapovat některé kariéry jednotlivců, kteří se účastnili barevných konventů. Můžeme začít dokumentovat jejich původ nebo jejich vzestup k moci a významu prostřednictvím úřadu. . . . Víte, že existují vědci, kteří se přou o význam Rekonstrukce, takže jim poskytneme nový soubor dat ke zkoumání. Bude chvíli trvat, než se tím probereme.“

Částečně je to způsobeno anachronickou terminologií, kterou záznamy Freedmen’s Bureau oplývají. Pro potraviny se tehdy používaly jiné názvy, například kukuřice místo kukuřice. Části zvířat se nazývaly jinak, stejně jako oděvní součásti, například pantalony – dnes známé samozřejmě jako kalhoty nebo kalhoty. Ani zkratky nebyly stejné jako v 21. století a pak je tu ještě to otravné kurzivní písmo, které je třeba rozluštit.

V Rodinném centru odborníci hovoří o možnosti vytvořit jakýsi tezaurus pro dokumenty Freedmen’s Bureau, který by návštěvníkům nebo těm, kteří pomáhají s jejich přepisem, usnadnil orientaci v zastaralých dokumentech. Záznamy budou velkým přínosem pro publikum, které bude zahrnovat jak amatérské genealogy, tak vědce.

„Máme vědce, kteří chtějí kusé údaje o neštovicích. Chtějí záznamy o pracovních smlouvách a o sazbách za práci, o kterých se vyjednávalo,“ říká Gentry a dodává, že některé pracovní smlouvy se týkají lidí, kteří vyjednávají o ubytování a stravě nebo o zboží. „Nyní se pro běžného člověka jedná o něco jako hrnce a pánve a oblečení. Ale prozrazuje to něco o jejich osobním vkusu, o jejich socioekonomickém postavení. Jedna věc je vyjednávat o kalhotách. Něco jiného je vyjednávat o šle a kravatu.“

To poskytuje antropologům a sociologům taková data, která mohou použít k analýze toho, co se dělo v komunitách těsně před občanskou válkou, během ní a po ní. Na základě těchto informací mohou určit, kdo má moc a kdo se úspěšně učí umění vyjednávat tak, aby to pomohlo jeho rodině.

„Záznamy Úřadu pro osvobození jsou dělící čárou,“ říká Gentry. „Máme možnost vidět, jak se lidé objevují sami od sebe, dělají a říkají, co si myslí a čemu věří, a některé z nich jsou velmi dojemné a některé velmi smutné. Jsou tu rodiny, které se snaží znovu spojit, a rodiny, které se snaží přihlásit o své děti.“

Záznamy, o jejichž přepis jsou lidé v Douglassův den požádáni, pocházejí z Národního archivu. Kongres zřídil v roce 1865 Úřad pro uprchlíky, propuštěnce a opuštěné země (Bureau of Refugees, Freedmen and Abandoned Lands). Jeho úkolem bylo pomoci s rekonstrukcí Jihu a pomoci dříve zotročeným lidem přejít na svobodu. Úřad pro osvobozené vedl ručně psané záznamy zahrnující vše od pracovních smluv přes dopisy až po seznamy vydaných přídělů potravin. Měl také chránit osvobozené muže a ženy před útoky jižanských bělochů.

V roce 2015 muzeum spolupracovalo s FamilySearch.org, neziskovou odnoží Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, na indexaci dvou milionů jmen z mikrofilmů Freedmen’s Bureau. Církev zakoupila kopie mikrofilmů a muzeum jí pomohlo s náborem dobrovolníků, kteří tato jména indexovali, říká Gentry. Na tomto úsilí, které bylo dokončeno v roce 2016, se podílelo více než 25 000 lidí z církví, univerzit a genealogických společností. Nyní muzeum podniká další krok.

„To, co děláme, je, že bereme stejná data a kombinujeme je s našimi transkripčními projekty. Jednou částí je právě stahování jmen z vybraných snímků. Druhou částí je přepis všech údajů na všech snímcích,“ říká Gentry. „Důvodem, proč to děláme, je získat relevantnější a hlubší informace, než jen hledat jména.“

To znamená vzít téměř dva miliony obrazových souborů a přepsat slovo od slova všechny ostatní údaje. V každém státě existuje několik různých souborů záznamů, od záznamů asistentů komisaře až po záznamy o vzdělávání a údaje z polních úřadů. Odborníci z muzea začali se Severní Karolínou a přepsáno bylo asi 17 procent těchto záznamů. To je však zatím pouze 6 000 dokumentů z jediného souboru záznamů z jediného státu. A pak je tu otázka, jak to všechno udržet dostatečně uspořádané, aby to bylo užitečné.

„Máme jen obrazový soubor s… velmi málo informacemi na každé stránce o tom, odkud je nebo z jaké části záznamu pochází,“ vysvětluje Doug Remley, pracovník muzea, který na projektu pracuje. „Takže jsme prošli a přidali … předměty – takže nemocniční záznamy se objevují pod lékařskými záznamy. Soudní záznamy dostanou jako předmět ‚právo‘.“

Místo toho, aby lidé byli nuceni hledat své předky stránku po stránce v knihovně, Smithsonian právě propojuje všechny přepisy do centrální, snáze ovladatelné databáze. Jak budou věci v přepisovém centru aktualizovány, bude aktualizována i vyhledávací aplikace. Celý proces znamená, že muzeum bude mít možnost provádět další výzkum předmětů, které již má ve svých sbírkách, jakmile se v databázi objeví další informace. Remley říká, že to také dává lidem šanci cítit se jako součást budování muzea, a to jednoduše tím, že si udělají trochu času a přepíší jeden nebo dva záznamy.

Ale pro Kamilah Stinnettovou z rodinného centra muzea je na projektu přepisu nejúžasnější to, že umožňuje, jak říká, „obyčejnému člověku“ objevit svou vlastní historii.

„Představte si, jaké to je, když přepisujete věci ze Severní Karolíny a náhodou narazíte na člena své rodiny, a pak máte možnost dozvědět se o něm něco, co jste předtím neznali,“ říká Stinnettová. „A vy jste ten, kdo to může udělat! Ne vědec nebo někdo s nějakým luxusním titulem, s nímž nikdy nebudete mít příležitost komunikovat a který nemá žádný vztah k vám nebo vaší rodině. Vy jste ten, kdo to může udělat. Myslím, že právě to je na tom všem tak přitažlivé a silné.“

Douglassův den a přepisovatelská akce se bude konat 14. února. Zaregistrujte se k účasti na adrese Smithsonian Institution Transcription Center. Podívejte se na tyto celostátní akce Douglassova dne sponzorované projektem Colored Conventions Project.