Jazykové porozumění je důležitým aspektem každodenního fungování v dospělosti. Porozumění psanému a mluvenému jazyku závisí na schopnosti správně zpracovat významy slov a slovních spojení, gramatiku vět a strukturu diskurzu nebo textu. Obtíže v kterékoli z těchto oblastí mohou vést k problémům s porozuměním. V mnoha studiích, které srovnávaly mladší a starší dospělé při řešení jazykových úkolů zaměřených na porozumění, bylo zjištěno zhoršení paměti související s věkem. Proto se předpokládá, že omezení paměťové kapacity u starších dospělých může způsobovat problémy s porozuměním jazyku (Wingfield a Stine-Morrow). Za problémy starších dospělých s porozuměním jazyku může být zodpovědný zejména věkem podmíněný pokles kapacity pracovní paměti pro dočasné ukládání jazykových informací. Bylo zjištěno, že starší dospělí mají obvykle menší rozpětí pracovní paměti než mladí dospělí a že tato rozpětí korelují s mírami porozumění jazyku. Van der Linden a jeho kolegové (1999) testovali mladé a starší dospělé na jejich schopnost porozumět textům a vybavit si věty a slova. Byly jim také zadány rozsáhlé testy určené k měření rychlosti zpracování, kapacity pracovní paměti a schopnosti potlačit rušivé myšlenky. Analýza ukázala, že tyto tři obecné faktory (rychlost, pracovní paměť, inhibice) skutečně vysvětlují věkové rozdíly ve výkonech při zpracování jazykových úloh. Dále Van der Linden a další dospěli k závěru, že „rozdíly v jazyce, paměti a porozumění související s věkem byly vysvětleny snížením kapacity pracovní paměti, která byla sama o sobě ovlivněna snížením rychlosti, čímž se zvýšila citlivost na rušivé vlivy. . .“ (s. 48).
Interference vznikající v důsledku selhání inhibičních mechanismů zřejmě přispívají k problémům s porozuměním jazyku (Hasher, Zacks a May) tím, že umožňují pronikání irelevantních myšlenek, osobních zájmů a idiosynkratických asociací. Tyto irelevantní myšlenky soutěží o zdroje zpracování, jako je kapacita pracovní paměti, a zhoršují porozumění a zapamatování starších dospělých. Proto může být porozumění starších dospělých ovlivněno rozptýlením nebo vtíravými myšlenkami. Tuto hypotézu podpořila studie Kwong Seeho a Ryana. Kwong See a Ryan zkoumali individuální rozdíly ve zpracování textu, které lze přičíst kapacitě pracovní paměti, rychlosti zpracování a účinnosti inhibičních procesů. Jejich analýza naznačila, že potíže starších dospělých se zpracováním textu lze přičíst spíše pomalejšímu zpracování a méně účinné inhibici než omezením pracovní paměti.
Výzkum Connellyho, Hashera a Zackse porovnával dobu čtení úryvků a odpovědi na sondážní otázky k porozumění u mladých a starších dospělých u textů, které měly nebo neměly rozptylující materiál proložený cílovým textem. Distraktory, které byly prezentovány jiným typem písma, se skládaly ze slov nebo frází pojmově souvisejících s obsahem cílového textu a opakovaly se stále dokola v celém cílovém textu. Connelly a kol. uvedli, že mladí dospělí nejenže četli texty obsahující rušivý materiál rychleji než starší dospělí, ale že také vykazovali větší porozumění cílovému materiálu. Závěr Connellyho a kolegů zpochybnili Dywan a Murphy, kteří upravili postup tak, aby zahrnoval test rozpoznávání překvapivých slov u prokládaného materiálu. Zjistili, že mladí dospělí měli lepší rozpoznávací paměť pro distraktory, což je výsledek, který je obtížně vysvětlitelný, pokud se předpokládá, že mladí dospělí úspěšně inhibovali zpracování distraktorů. Burke také tvrdí, že výzkum aktivace významů slov a detekce dvojznačnosti „neposkytuje žádnou podporu“ pro tvrzení, že „starší dospělí mají nedostatky v potlačování kontextově irelevantních významů nebo že aktivují více irelevantních sémantických informací než mladí dospělí nebo že získávají více vysokofrekvenčních, dominantních nebo typických informací než mladí dospělí“ (s. P257).
Rozdíly ve strategiích mohou být také základem dalších věkových rozdílů v porozumění jazyku, protože ovlivňují způsob, jakým čtenáři zpracovávají jednotlivá slova. Obecně bylo zjištěno, že mladí a starší dospělí používají podobné strategie čtení; věkové rozdíly ve strategiích čtení však byly zaznamenány u specifických aspektů syntaktického a sémantického zpracování. Stine zjistil, že mladí a starší dospělí přidělují čas na čtení podobným způsobem zpracování na úrovni slov a vět. Zjistila však také, že mladí dospělí věnují více času čtení slov, která se vyskytují na hranicích vět, na hranicích vedlejších vět a na hranicích větných členů. Starší dospělí sice také přidělovali více času na hranice větných a vedlejších vět, ale na hranicích vět více času netrávili, což naznačuje, že starší dospělí tráví méně času integrací na úrovni věty než mladí dospělí. Stine-Morrow, Loveless a Soederberg (1996) nechali mladé a starší dospělé číst syntakticky souvislý text jejich vlastním tempem. Mladí i starší dospělí, kteří dosáhli dobrého zapamatování, věnovali extra čas čtení syntakticky složitým větám. Určité věkové rozdíly však byly zjištěny, pokud jde o další strategie přidělování času používané k dosažení dobrého zapamatování. U mladých dospělých souviselo dobré zapamatování s přidělením dodatečného času na čtení málo frekventovaných slov a nových pojmů poprvé zmíněných v textu. Naopak u starších dospělých souviselo dobré zapamatování s přidělením dodatečného času na čtení při postupném procházení textu. Tato zjištění naznačují, že starší dospělí používají k dosažení dobrého zapamatování jinou strategii než mladí dospělí. Zatímco mladí dospělí se spoléhají na vybavování klíčových slov a pojmů, starší dospělí se mohou spoléhat na vybavování globální struktury textu, která se vytváří postupně.
Přes omezení pracovní paměti, inhibiční deficity a rozdíly ve strategiích mnoho starších dospělých v každodenním životě zdatně rozumí mluvenému a psanému jazyku. Deficity související s věkem pozorované ve studiích porozumění jazyku mohou být kompenzovány schopností doplnit chybějící prvky diskurzu smysluplnou rekonstrukcí založenou na znalostech pozadí a schopnostech každodenního uvažování. Mluvčí a pisatelé mohou být také schopni minimalizovat problémy s porozuměním používáním speciálního řečového rejstříku, někdy označovaného jako elderspeak. Elderspeak používá přehnanou výšku hlasu a intonaci, zjednodušenou gramatiku, omezenou slovní zásobu a pomalé tempo přednesu. Používání elderspeaku je však kontroverzní. Na jedné straně může být řeč starších lidí prospěšná, protože snižuje nároky na paměť a zpracování dat. Na druhou stranu může posilovat negativní stereotypy o starších dospělých a přispívat k sociální izolaci a kognitivnímu úpadku starších dospělých, protože připomíná „dětskou mluvu“. Oslovování starších dospělých „dětskou řečí“ pomocí krátkých, jednoduchých vět pronášených velmi pomalu a hlasitě s kontrastní výškou hlasu zřejmě vyvolává u starších dospělých dojem, že jsou kognitivně oslabení a mají problémy s komunikací (Kemper a Harden). Proto musí praktické techniky úpravy řeči a psaní zaměřené na starší dospělé snížit nároky na zpracování, aniž by vyvolávaly negativní stereotypy.
Susan KemperRuth E. Herman
Viz také Paměť: Perceived Health; Human Factors.
BIBLIOGRAFIE
Burke, D. „Language, Aging, and Inhibitory Deficits: Inhibitory: Evaluation of a Theory.“ (Vyhodnocení teorie). Journal of Gerontology: Psychological Sciences 52B (1997): 254-264.
Connelly, S. L.; Hasher, L.; and Zacks, R. T. „Age and Reading: The Impact of Distraction.“ Psychology and Aging 6 (1991): 533-541.
Dywan, J., a Murphy, W. E. „Aging and Inhibitory Control in Text Comprehension“. Psychology and Aging 11 (1996): 199-206.
Hasher, L.; Zacks, R. T.; and May, C. P. „Inhibitory Control, Circadian Arousal, and Age.“ (Inhibiční kontrola, cirkadiánní vzrušení a věk). In Pozornost a výkon XVII: Kognitivní regulace výkonu: Cognitive: Interaction of Theory and Application (Interakce teorie a aplikace). Edited by D. Gopher and A. Koriat. Cambridge, Mass.: MIT Press, 1999. Pages 653-675.
Kemper, S., and Harden, T. „Disentangling What is Beneficial about Elderspeak from What is Not“. Psychology and Aging 14 (1999): 656-670.
Kwong See, S. T., a Ryan, E. B. „Cognitive Mediation of Adult Age Differences in Language Performance“. Psychology and Aging 10 (1995): 458-468.
Stine, E. A. L. „On-Line Processing of Written Text by Younger and Older Adults“. Psychology and Aging 5 (1990): 68-78.
Stine-Morrow, E. A. L.; Loveless, M. K.; and Soederberg, L. M. „Resource Allocation in On-Line Reading by Younger and Older Adults.“ (Alokace zdrojů při čtení textu on-line mladšími a staršími dospělými). Psychology and Aging 11 (1996): 475-486.
Van der Linden, M.; Hupet, M.; Feyereisen, P.; Schelstraete, M.-A.; Bestgen, Y.; Bruyer, R.; Lories, G.; El Ahmadi, A.; and Seron, X. „Cognitive Mediators of Age-Related Differences in Language Comprehension and Verbal Memory Performance“. Aging, Neuropsychology, and Cognition 6 (1999): 32-55.
Wingfield, A., and Stine-Morrow, E. A. L. „Language and Speech“. In Handbook of Aging and Cognition, 2d ed. Edited by F. I. M. Craik a T. A. Salthouse. Mahwah, N.J.: Erlbaum Associates, 2000. Pages 359-416.
.