V tomto článku se zmíním o některých velmi urážlivých slovech, a to tak urážlivých, že jejich použití může posluchače nebo dokonce celou skupinu lidí dehumanizovat. Je důležité uvést tento rozdíl mezi zmíněním a použitím hanlivého výrazu, nicméně i pouhé zmínění v sobě nese potenciál vyvolat ve čtenáři urážku. To ovšem není mým záměrem.“

„V našich jazykových společenstvích sdílíme určité hluboké znalosti o urážlivých slovech, o jejich významu, používání a účincích.“

V našich jazykových společenstvích sdílíme určité hluboké znalosti o urážlivých slovech, o jejich významu, používání a účincích. Jsou to znalosti, které jsme získali ve společenském styku, v každodenním životě, dozvěděli jsme se o nich v komediálních pořadech, zprávách, filmech, knihách, časopisech. To, co o těchto slovech víme, je často mnohem hlubší než to, co byste o nich našli ve slovníku nebo v akademické výzkumné práci na dané téma.

Fascinace tabuizovanými slovy

Přes jejich ničivé účinky jsou pro nás hanlivé výrazy také fascinující. Jsou to tabuizovaná slova a porušování tabu je něco, co nás někdy baví, jako například při sledování komediálního pořadu, ve společnosti našich nejbližších přátel nebo jen z pouhého šlendriánu.

V jakémkoli kontextu užití tabuizovaná slova obvykle vyvolávají zvýšené emoce, ať už pozitivní, nebo negativní, s účinky od sociálního sblížení až po naprostou deziluzi.

Domnívám se, že to je hlavní důvod naší fascinace jimi, důvod všech těch živých diskusí, které jsem v průběhu let vedl s lingvisty i laiky, z nichž každý se chtěl podělit o svůj vlastní postoj k tomuto tématu.

Může být míra urážlivosti součástí významu slova?

Díky této fascinaci bylo poměrně snadné přesvědčit několik stovek mluvčích němčiny, aby se zúčastnili dotazníkové studie, v níž měli respondenti ohodnotit stupeň urážlivosti několika daných hanlivých výrazů a odpovědět na otázku: „

Cílem bylo zjistit, zda individuální stupeň urážlivosti může být skutečně součástí významu slova. Mnozí lingvisté považují rozdíly v síle za čistě pragmatické. Domnívají se, že urážlivost výrazu lze hodnotit pouze v určitém kontextu užití.

Je však třeba rozlišovat sílu vznikající v konkrétním řečovém aktu a urážlivost samotných slov mimo kontext. Jako kompetentní mluvčí víme, že výroky mohou být rasistické i bez použití jakýchkoli hanlivých výrazů (vzpomeňme na otázku Donalda Trumpa o Obamovi: „Proč neukáže svůj rodný list?“). A víme také, že někteří mluvčí používají extrémně urážlivé hanlivé výrazy, jako je slovo na N, aby naznačili kamarádství nebo přátelství („Je to můj n****!“, A. J. Johnson o Mistru P.).

Kromě toho máme všichni názory na to, jak se hanlivé výrazy liší ve své urážlivosti předtím, než jsou v určitém kontextu skutečně použity, např, víme, že slovo na N je urážlivější než slovo whitey (Johnsonová používá n****, aby naznačila blízký vztah, nicméně si je pravděpodobně vědoma, že toto slovo je vysoce urážlivé).

Souhlas v řečových komunitách

Svým průzkumem jsem chtěl ukázat, že tyto názory nejsou jen náhodné a že můžeme v rámci našich řečových komunit vysledovat konsensus o tom, jak urážlivá jsou určitá slova, a přinést tak důkaz o míře urážlivosti jako součásti významu urážky.

Abych přiměl své účastníky uvažovat o významu urážek bez ohledu na konkrétní kontext jejich užití, nechal jsem je, aby si představili sami sebe jako lexikografy, kteří sedí sami ve svých domácích kancelářích a připravují nová hesla do lexikonu pro 33 daných urážlivých výrazů. Součástí jejich práce bylo ohodnotit urážlivost příslušné položky na šestibodové Likertově stupnici (0 znamená vůbec neurážlivý a 6 znamená extrémně urážlivý).

Výsledky dalece předčily má očekávání:

Na základě těchto výsledků můžeme obecně rozlišovat mezi extrémně urážlivými slovy (N-word), středně urážlivými slovy (Spast) a mírně urážlivými slovy (Idiot) a myslím, že můžeme najít řadu důvodů pro tyto různé stupně urážlivosti.

Idiot například ztratil svůj referenční význam, tzn, že již není zaměřen na příslušnost ke skupině (do 19. století se Idiot stále vztahoval na mentálně postižené lidi), ale na určité chování, postoje nebo povahové rysy, které jsou negativně vnímány jednotlivým mluvčím. To je srovnatelné s užitím Arschloch (kretén) a zdá se být méně urážlivé než zacílení na skupinovou příslušnost, protože určité formy chování mohou být hodny opovržení (např. šikana a týrání zvířat), zatímco pouhá skupinová příslušnost obvykle nikdy (výjimkami jsou nacista a pedofil).

Spast (spaz) zřejmě čelí podobné ztrátě referenčního významu, nicméně se (zatím) nevyvinula tak daleko jako Idiot, protože většina mluvčích má stále přístup k jejímu referenčnímu významu. Spast je však méně urážlivý než slovo na N, neboť se většinou používá v souvislosti s lidmi, kteří nepatří do označované skupiny lidí, mentálně postižených. V případě slova na N znají mluvčí bohatou historii diskriminace černochů (zejména ve Spojených státech), což je jeden ze zdrojů, který je informuje o extrémní urážlivosti tohoto slova.

Jaké nejurážlivější slovo vás napadá?

V neomezené části dotazníku („Jaké nejurážlivější slovo vás napadá?“) účastníci nejčastěji uváděli Hurensohn (kurva), dále Fotze (kunda) a Missgeburt (deformovaný člověk). Celkem kromě uvedených slov vygenerovali 61 slov.

Výsledky této části dotazníku jsou v rozporu s knihou o sprosté němčině Hanse-Martina Gaugera z roku 2012, který tvrdil, že německé slurringy si téměř výhradně vypůjčují z fekálií (Arschloch, Scheiße), a nikoli ze sexuální sféry jako angličtináři (fucker, fuck).

Z 61 slov vytvořených německy mluvícími účastníky se však pouze 12 vztahovalo k výkalům a více než polovina k sexuální sféře. To by mohlo naznačovat, že Němci mají tendenci považovat druhý typ za urážlivější než první.

Zdroje urážlivosti

Existuje mnoho zdrojů informujících řečovou komunitu o urážlivosti výrazu. Kdybychom předpokládali, že existuje pouze jeden, jako například zacílení na skupinovou příslušnost na rozdíl od individuálního chování, pak bychom neměli vysvětlení pro různé stupně urážlivosti, které mohou mít různé hanlivé výrazy pro jednu a tutéž cílovou skupinu (stačí si vzpomenout na různé výrazy označující Afroameričany).

Kromě zdrojů, které ovlivňují všechny hanlivé výrazy pro tutéž cílovou skupinu stejným způsobem (např, rasistické instituce, jejich ideologie a praxe, stereotypy, sociální status cílové skupiny), existují také zdroje, které ovlivňují samotná jednotlivá slova (např. metajazykové diskuse, jako je text, který právě čtete, rady o jazykovém chování ze strany vzdělávacích institucí a počítačového hnutí, frekvence užívání, cenzura, soudní rozhodnutí a jejich medializace).

Je snadné vidět, že takový komplexní obraz různých zdrojů nemůže zůstat statický. Mění se a s ním i stupně urážlivosti. V průběhu proměn jejich významu nemohou hanlivé výrazy pouze nabývat na síle (rudokožec), ale také klesat (idiot) nebo se dokonce stávat neutrálními výrazy (gay, queer).

Ofenzivita je ověřitelná

K hanlivým výrazům musíme přistupovat individuálně a připustit nejen rozdíly v referenci, ale také rozdíly v ofenzivitě.

Hanlivé výrazy kombinují různé druhy významů a jsou provázeny zvýšenými emocemi téměř v každém kontextu, v němž jsou použity nebo dokonce jen zmíněny. Právě díky těmto zvláštnostem se zřejmě slur termíny nějakým způsobem vzpírají zavedeným teoriím a rámcům, které se tradičně uplatňují při popisu významu a užívání jazyka.

Moje empirická data z města Mohuč mohou samozřejmě platit jen jako první krok, od kterého je třeba zamířit k dalším regionům, věkovým skupinám, kulturám, jazykům atd. Domnívám se však, že lze s jistotou předpokládat, že míra urážlivosti je ověřitelným rysem určitých slov i v jiných řečových společenstvích.