Guianský štít

Guianský štít je jedním ze tří kráterů Jihoamerické desky. Jedná se o prekambrický geologický útvar starý 1,7 miliardy let na severovýchodě Jižní Ameriky, který tvoří část severního pobřeží. Překrývá ho největší rozloha tropického lesa na všech prekambrických štítových oblastech na světě.

Guianský štít je podkladem Guyany (dříve Britská Guyana), Surinamu (dříve Nizozemská Guyana) a Francouzské Guyany (neboli Guyane), velké části jižní Venezuely a také části Kolumbie a Brazílie.

Horniny Guyanského štítu se skládají z metasedimentů a metavulkánů (greenstonů), které jsou překryty subhorizontálními vrstvami pískovců, kvarcitů, břidlic a konglomerátů, do nichž zasahují prahy mladších mafických intruzí, jako jsou gabra.

Guianský štít je jednou z biologicky nejrozmanitějších oblastí na světě s mnoha endemickými druhy. V regionu žije více než 3000 druhů obratlovců:

Diverzita bezobratlých živočichů zůstává z velké části nedokumentovaná, ale vyskytuje se zde několik druhů endemických motýlů a hovniválů.

V Guayanském štítu se nacházejí tři vrchoviny:

• Vlastní Guayanská vrchovina (nebo také Guyanská vrchovina) se nachází ve Venezuele východně od Orinoka a zasahuje do velké části západní a střední Guayany a do severního státu Roraima v Brazílii.

• Vysočina Tumucumaque, což je řada centrálních masivů v oblouku od pohoří Wilhelmina na jihu středního Surinamu podél jižní hranice Surinamu a Guyany, které tvoří pohoří Acarai ve státě Roraima a pohoří Tumuc-Humac ve státech Pará a Amapá v Brazílii. Od tohoto oblouku se jižní vrchovina mírně svažuje k řece Amazonce a severní vrchovina se mírně svažuje k Atlantiku.

• Plošina Chiribiquete je pískovcová vrcholová plošina s nadmořskou výškou 900 m, která tvoří západní okraj štítu. Náhorní plošina je od východních And oddělena mocnými neogenními sedimenty Podandského příkopu, který probíhá podél severního a západního okraje Guyanského štítu.

Guianská vysočina

Guianská vysočina (nebo Guyanská vysočina) je hustě zalesněná náhorní plošina a nízkohorská oblast Jižní Ameriky, která se nachází severně od Amazonky a jižně od řeky Orinoko.

Pokrývá jižní polovinu Venezuely, celou Guayanu s výjimkou nízké pobřežní nížiny Atlantiku, severní část Brazílie a část jihovýchodní Kolumbie.

V Guayanské vysočině se nacházejí stolové hory zvané tepuis a také zde pramení některé z nejpozoruhodnějších vodopádů na světě, například Angel Falls, Kaieteur Falls a Kuquenan Falls.

Oblast zahrnuje vyšší polohy Guayanského štítu. Je prostoupena řadou starých vrchovin a náhorních plošin s nadmořskou výškou od 500 do 3 000 m, z nichž ty nejvyšší tvoří ekoregion Tepui.

Rostlinstvo Guyanské vysočiny je bohaté a bylo zde zjištěno 13 367 druhů cévnatých rostlin, z nichž přibližně 40 % je považováno za endemické.

Guiánský deštný prales je svým charakterem podobný amazonskému deštnému pralesu a mezi známá chráněná území patří např:

• Iwokrama Forest, Guyana

• Kaieteur National Park, Guyana

• Kanuku National Park, Guyana

• Central Suriname Nature Reserve, Surinam

• Guiana Amazonian Park, Francouzská Guyana

• Národní park pohoří Tumucumaque, Brazílie

• Národní park Canaima, Venezuela

• Parima-Tapirapeco, Venezuela

• Serranía de la Neblina, Venezuela