Chceme-li usilovat o úplné probuzení, musíme pochopit, o co usilujeme, a k tomu musíme být nejprve přesvědčeni o možnosti dosáhnout pravého ustání, nirvány. Tím se vracíme k tématu, že přirozenost mysli je čistá a trápení jsou náhodná, o němž byla řeč v jednom z předchozích dílů. To nás následně přivádí ke zkoumání konečné povahy mysli, díky němuž dojdeme k pochopení a následně k inferenční realizaci prázdnoty. Ostřílení praktikující vytvářejí bódhičittu na základě inferenční realizace prázdnoty, která potvrzuje možnost dosažení plného probuzení. Jejich bódhičitta je obzvláště pevná a nemůže degenerovat, protože je založena na uvažování. Skromní praktikující, inspirovaní svými učiteli, praktikujícími z minulosti a písmy, předpokládají, že probuzení je možné. S tímto nejasným chápáním probuzení vytvářejí bódhičittu. Protože jejich bódhičitta je založena na víře, není pevná a je náchylná k degeneraci.
V Ozdobě jasných realizací Maitréja popisuje dvaadvacet druhů bódhičitty, které budou vysvětleny v pozdější kapitole. Praktikující na počáteční úrovni cesty hromadění mají bódhisittu podobnou zemi, která může degenerovat, takže praktikující ztratí bódhisittu a upadne do stavu nebódhisattvy. Bódhičitta podobná zlatu, dosažená na střední úrovni stezky akumulace, je však stabilní a nemůže degenerovat. Bódhičitta oddělená od moudrosti uvědomující si prázdnotu se nemůže rozvinout za počáteční úroveň stezky hromadění; proto je důležité prohlubovat pochopení prázdnoty a zároveň vytvářet příčiny pro vznik bódhičitty.
Tato moudrá mysl, která se zaměřuje na bódhi, je v buddhovství zcela rozvinuta. Abychom dosáhli stavu mentálního obohacení, který naznačuje chub, musíme pochopit pozorovaný předmět bódhičitty – plné probuzení. Potenciál k dosažení plného probuzení není něco, co by muselo být nově vytvořeno; je to vrozená vlastnost naší mysli přítomná od bezpočátečního času. Buddha řekl (AN 1.51):
Tato mysl, ó mniši, je zářivá, ale je poskvrněna náhodnými nečistotami.
A Maitréja řekl ve Vznešeném pokračování (RGV 1.50):
Škvrny jsou náhodné, dobré vlastnosti existují vrozeně.
Dharmakírti uvádí podobný výrok (PV 2.208ab):
Přirozeností mysli je jasné světlo;
znečištění jsou nahodilá.
Oba tito mistři zdůrazňují dva důvody, proč lze z mysli odstranit škodliviny. Za prvé, existují silné protisíly schopné znečištění zničit. Za druhé, přirozenost mysli je jasné světlo – to znamená, že škodliviny v přirozenosti mysli nepřebývají. Schopnost poznávat a chápat objekty je vrozenou podstatou mysli. Když jsou překonány zákaly a tato schopnost je zdokonalena a zaměřena na hodnotné objekty, mysl je očištěna a všechny zákaly odstraněny. V té době se naše mysl stane vševědoucí myslí buddhy.
Jestliže je schopnost něco si uvědomovat v přirozenosti mysli, proč si naše současná mysl neuvědomuje všechny jsoucna? Protože je znečištěna zatemněním. Zatímco chub označuje obohacení mysli o realizace, k dosažení stavu dokonalého obohacení či realizace je nutné úplné očištění. To znamená, že aby mohlo dojít k obohacení, musí dojít k očištění. Ve slově byang chub – tibetském výrazu pro probuzení – je tedy na prvním místě byang a až za ním následuje chub, protože bez očištění není možné poznat všechny objekty.
Říkáme-li však, že schopnost poznat a pochopit, že objekt – dokonce i takový objekt, jako je prázdnota přirozené existence – je vrozenou vlastností mysli, neznamená to, že můžeme sedět a odpočívat a probuzení k nám přijde bez námahy. Uskutečnění obou aspirací spojených s bódhičittou vyžaduje úsilí a píli, protože klid a vhled musí být kultivovány a sjednoceny, abychom nekoncepčně realizovali konečnou bódhičittu – moudrost přímo realizující prázdnotu. Pouze tato moudrost má schopnost odstranit z mysli všechna zatemnění takovým způsobem, že se již nikdy nemohou znovu objevit.
„Pouze tato moudrost má schopnost odstranit z mysli všechna zatemnění takovým způsobem, že se již nikdy nemohou znovu objevit.“
„Jen tato moudrost má schopnost odstranit z mysli všechna zatemnění takovým způsobem, že se již nikdy nemohou znovu objevit.