Chlamydomonas je velmi rozsáhlý rod jednobuněčných, pohyblivých bičíkovců, kteří se vyskytují ve stojatých vodách a na vlhké půdě, ve sladkých vodách, v mořské vodě a dokonce i ve sněhu jako „sněžné řasy“. Buňky mají glykoproteinovou stěnu (nikoliv celulózu, přestože se o ní často zmiňují starší učebnice) a dva stejné bičíky. Jádro je uzavřeno v pohárkovitém chloroplastu, který má jeden velký pyrenoid, kde se z produktů fotosyntézy tvoří škrob. V blízkosti bičíků se nacházejí dvě malé kontraktilní vakuoly, které mají vylučovací funkci. Nachází se zde také červená pigmentová skvrna, která je citlivá na světlo a umožňuje buňce plavat směrem ke světlu. U různých druhů rodu existuje mnoho rozdílů v rozmnožování a nedávné studie jeho flogeneze naznačují, že se jedná o několik rodů.

V rámci životního cyklu existují dva typy: asexuální a sexuální. Typicky se asexuální rozmnožování děje štěpením (rozdělením na fragmenty podobně jako nulceární štěpení), protoplast se dělí a vytváří 4-8 zoospor podobných mateřskému. Při pohlavním cyklu dochází při nedostatku dusíkatých látek k tvorbě izogamet, které se spojují v páry a vytvářejí zygotu; zygota ztrácí bičíky a vytváří silnou stěnu, která je odolná vůči nepříznivým podmínkám; když jsou podmínky opět příznivé, zygota prochází meiózou a vytváří 4 haploidní zoospory.

Nejrozšířenějším laboratorním druhem je Chlamydomonas reinhardtii, který může růst na jednoduchém médiu z anorganických solí a k dodávce energie využívá světlo. Mohou také růst v úplné tmě, pokud je zajištěn alternativní zdroj uhlíku, například acetát. Při nedostatku dusíkatých sloučenin se haploidní buňky opačných typů páření (obvykle označované jako „plus“ a „minus“) obvykle spojují za vzniku diploidní zygospory, která vytváří tvrdou vnější stěnu, jež ji chrání před nepříznivými podmínkami prostředí. Když se podmínky zlepší (nebo když vědec obnoví dusíkaté látky v kultivačním médiu a dodá světlo a vodu), diploidní zygota projde meiózou a uvolní čtyři haploidní buňky, které pak pokračují ve vegetativním životním cyklu.
Chlamydomonas se používá jako modelový systém pro výzkum mnoha velmi zásadních otázek v buněčné a molekulární biologii, například: Jak se buňky pohybují? Jak reagují na podněty z prostředí, například na světlo? Jak funguje fotosyntéza? Jak se buňky navzájem rozpoznávají?

Rod je rozšířen ve sladkých vodách, i když mořské druhy jsou mnohem méně časté. Mezi jejich stanoviště patří půda, dočasné tůně, eutrofní jezera a tající sníh (např. C. nivalis). Dva mořské druhy (C. provasolii a C. hedleyi) se vyskytují pouze v symbiotické asociaci s foraminiferami.

*Základna AlgaeBase obsahuje přibližně 250 druhů rodu Chlamydomonas. Na stránce je úplný popis rodu.

Zpět na úvodní stránku.