Výzkumníci z Johns Hopkins mají důkazy, které vysvětlují, proč je údajně přirozený akt stárnutí sám o sobě velmi silným rizikovým faktorem pro život ohrožující srdeční selhání.
Ve studii, která bude prezentována 4. listopadu na výročním vědeckém zasedání Americké kardiologické asociace (AHA) v Orlandu na Floridě, Hopkinsův tým analyzoval více než půl tuctu měření srdeční struktury a čerpací funkce, aby posoudil nepatrné změny v srdci 5 004 mužů a žen ve věku 45 až 84 let, různých etnik a bez existujících příznaků srdečního onemocnění.
Výzkumníci zjistili, že s přibývajícím věkem se každým rokem prodlužuje doba, kterou potřebují srdeční svaly ke stlačení a uvolnění, a to o 2 až 5 procent.
Výsledky testů byly získány od účastníků studie, kteří podstoupili špičkovou magnetickou rezonanci srdce – označovanou MRI – která měří změny jednotlivých svalových segmentů při každém úderu srdce.
Zjištění podle vědců nabízejí pohled na základní příčiny srdečního selhání. Jsou zvláště cenné nyní, kdy se miliony lidí z období baby boomu v Americe dostávají do šedesátky, tedy do doby, kdy se většina příznaků srdečních problémů objevuje poprvé.
Odhady ukazují, že více než 5 milionů Američanů trpí některou z forem městnavého srdečního selhání, které se vyznačuje příznaky, jako je dušnost a únava.
„Naše výsledky ukazují, jak srdce s přibývajícím věkem prohrává,“ říká doktorka Susan Chengová, bývalá rezidentka medicíny na Hopkinsově univerzitě, která studii vedla. „Je to úžasný kousek skládačky srdečního selhání, který konečně vyčleňuje vliv věku nad známějšími rizikovými faktory, jako je vysoký krevní tlak, u jinak zdravých lidí a bez ohledu na rasu.“
„Už jsme věděli, že se srdce neustále snaží přizpůsobit rizikovým faktorům, ale nyní víme, že tento úkol je stále obtížnější, jak srdce stárne a každým rokem ztrácí kousek své čerpací kapacity,“ říká Chengová, která nyní působí na kardiologii v Bostonu.
Podle ní by tyto poznatky mohly vést k diagnostickým testům, které by umožnily identifikovat ty, jejichž srdce stárne rychleji než ostatní, což by umožnilo preventivní medikamentózní léčbu, kardiostimulátory nebo změnu životního stylu, která by škodlivé účinky zpomalila nebo dokonce zvrátila.
Hopkinsův kardiolog João Lima, M.D., hlavní řešitel studie, říká, že účinky stárnutí bylo obtížné určit kvůli vnitřním nedostatkům při používání standardních kritérií pro hodnocení srdeční funkce. Současným zlatým standardem je podle něj ejekční frakce srdce, tedy poměr množství krve vypumpované při každém úderu srdce k celkovému objemu krve, který je k dispozici pro čerpání. Za normální se považuje ejekční frakce 50 až 65 procent.
Výsledky studie ukázaly, že ejekční frakce se ve skutečnosti s každým rokem zvyšuje o 0,01 procenta. Lima však tento údaj označuje za zavádějící, protože celkové množství krve dostupné pro čerpání, spodní číslo v poměru, klesá s tím, jak se zmenšuje srdeční dutina a srdeční stěny houstnou, což falešně zvyšuje výsledky testů, když funkce srdce ve skutečnosti selhává.
Když vědci čísla oddělili, skutečné množství krve, které srdce vypumpuje, kleslo o 8 mililitrů za rok, říká Lima, docent na Lékařské fakultě Univerzity Johnse Hopkinse a jejím Kardiologickém institutu.
Podotýká, že chyba v používání poměrů také pomohla zakrýt postupné zmenšování hmoty srdečního svalu. Výzkumníci zjistili, že hmotnost srdečního svalu klesala v průměru o 0,3 gramu ročně. K tomu došlo i přesto, že se zvětšila tloušťka srdeční stěny, a navzdory nárůstu dalšího standardního ukazatele srdeční funkce, poměru hmotnosti levé komory k objemu krve, který se každý rok zvýšil o 5 miligramů na mililitr.
Lima říká, že je důležité nenechat se při diagnostice pacientů zmást stávajícími testy srdeční funkce, zejména poměrem ejekční frakce. Poukazuje na to, že téměř polovina z 550 000 Američanů, u nichž je každoročně nově diagnostikováno srdeční selhání – většinou jde o ženy starší 50 let – má nesystolickou formu, při níž se ejekční frakce jeví stejná, přestože funkce srdce klesá. „Věk by mohl být rozhodujícím faktorem při určování, kdo tento druh srdečního selhání dostane,“ říká.
„Tato studie poukazuje na to, jak se anatomie a funkce stárnoucího srdce s časem mění ruku v ruce, podobně jako se tuhnou tepny, slábnou kosti kvůli úbytku vápníku a klesá funkce ledvin,“ říká Lima. „Lékaři a pacienti si musí uvědomit, že jde o proces, který lze urychlit rizikovými faktory nebo případně zpomalit volbou zdravého životního stylu a řádnou lékařskou péčí.“
Dalším krokem je podle vědců hledání tzv. biologických markerů, obvykle krevních bílkovin, které mohou sledovat vliv procesu stárnutí na tvar a funkci srdce, a měření těchto markerů, aby bylo možné vyvinout test specifický pro stárnutí kardiovaskulárního systému.
Účastníci studie ze šesti center v Severní Americe byli vybráni z většího souboru 7 000 etnicky různorodých dospělých osob, včetně Afroameričanů, Američanů čínského původu, bělochů a Hispánců – u všech bylo sledováno, u koho se vyvine srdeční selhání. Multietnická studie aterosklerózy (MESA), která byla zahájena v roce 2000, má trvat dalších šest let. Jedná se o první rozsáhlou analýzu rasových a etnických rozdílů ve funkci srdce. Dosud se u 79 účastníků studie vyvinulo městnavé srdeční selhání.
Financování této studie pochází z Národního institutu pro srdce, plíce a krev, který je součástí Národních institutů zdraví.
Kromě Limy a Chengové se na této studii podíleli další Hopkinsovi výzkumníci: Verônica Fernandesová, M.D., Ph.D.; a David Bluemke, M.D., Ph.D. Za svůj výzkum je Chengová mezi finalisty nominovanými na ocenění Samuel L. Levine Award pro mladé výzkumníky na konferenci AHA.
(Název prezentace: (Rozdíly ve struktuře a funkci levé komory srdeční v závislosti na věku, multietnická studie aterosklerózy)
.