Brittany O’Neilová zažila v posledním desetiletí dvě jedinečné životní změny.

Poprvé se rozhodla převzít zodpovědnost za své zdraví a trénovala na maraton v New Yorku, přičemž shodila 60 kilogramů a změnila svou kariéru. Za druhé, její blízký přítel a bývalý spolubydlící, scenárista a režisér Paul Downs Colaizzo, se rozhodl o její zkušenosti napsat film.

Tento film, Brittany běží maraton, bude mít brzy premiéru v kinech.

O’Neilová uběhla od nuly mil k 26,2 a od divadelní kariéry ke kariéře v oblasti lidských práv. Stále se snaží vzpamatovat z toho, že film existuje, že Jillian Bellová (22 Jump Street) hraje hlavní roli inspirovanou O’Neilovou a že s ní o něm dělají rozhovor.

„Je to super zvláštní,“ říká se smíchem pro PEOPLE. To, co pro O’Neilovou začalo jako cíl zaměřený na kondici, se nakonec stalo něčím mnohem víc.

„Chtěla jsem pro sebe víc a běh byl způsob, který mi připadal jako začátek změny,“ vysvětluje s tím, že ty počáteční emocionální a motivační údery ve filmu jsou velmi podobné tomu, co sama zažila. „Můj první běh byl, myslím, že jsem uběhla dvě míle, ne jeden blok jako ve filmu, a ten postupný pokrok, že jsem pokaždé mohla jít o kousek dál nebo být o kousek rychlejší, byl opravdu něco jako to, co mě hnalo dopředu a motivovalo mě víc.“

RELATED: Jsem svobodná matka dvou dětí, která trénuje na newyorský maraton – a začíná mě to děsit

Colaizzo, který je dlouholetým blízkým přítelem a bývalým spolubydlícím O’Neilové, jí už na začátku řekl, že chce její příběh zpracovat do filmu.

„Byli jsme tehdy spolubydlící a seděli jsme na gauči,“ vzpomíná O’Neilová. „V té době jsem už zhubla asi šedesát kilo a trénovala jsem na maraton. Paul měl velký podíl na tom, že jsem se ptal, kam ve svém životě směřuji, a chtěl jsem něco změnit. Byl mi během toho dobrou oporou a přítelem, a když jsme spolu trávili čas sledováním seriálu Real Housewives nebo něčeho podobného, řekl mi: ‚Tak já o tobě napíšu film‘. Řekla jsem: „Jak se to jmenuje?“ On na to: „Jmenuje se to Brittany běží maraton“. A já na to: „Jak rychle to běží? A on na to: ‚Ach, no, skoro se mi to nechce říkat, ale ona se zraní‘. Začalo to být o uběhnuté vzdálenosti.“

Shodou okolností si O’Neilová, která byla v době Colaizzova oznámení zdravá, později při tréninku pochroumala kotník, což ji podle jejích slov „na dva roky vyřadilo z maratonu“. „Napsal to fiktivně dřív, než k tomu došlo ve skutečném životě, což je naprosto divoké.“

O’Neilová říká, že srdce a duše filmu jsou velmi podobné jejím vlastním zkušenostem, ale že film Brittany běží maraton, který letos získal Cenu diváků na festivalu Sundance, není biografií – je pouze inspirován příběhem O’Neilové.

„Emocionální cesta je mrtvá. To, že je postava sama sobě protagonistkou i antagonistkou, řekla bych, že takový ten boj po celou dobu, to vystihl dokonale,“ říká. „A tu cestu, kdy chceš pro sebe víc, chceš se změnit. Ale já jsem pracovala v divadle, nepracovala jsem u pokladny jako ve filmu. V té době jsem vedla divadelní společnost mimo Broadway, takže tam byla určitá úroveň toho, že jsem to měla pohromadě.“

O’Neil si Bellovou, která hraje fiktivní Brittany, velmi pochvaluje.

„Vždycky se mi líbila její práce, ale k začátku jsem se s ní nechtěl setkat. Ta postava je Paulův výtvor a ona si musela najít svou vlastní interpretaci,“ říká O’Neil o tom, že chtěl počkat na setkání s Bellovou. „Párkrát jsem se na place objevil a měl jsem opravdu krátké cameo, na rohu ulice a v jednom z běžících záběrů. A tak jsem ji párkrát potkal během natáčení a od té doby jsme spolu chodili na kafe a hodně si povídali a já ji zbožňuji. Cítím se s ní díky tomuto filmu navždy spojená. Přibila ji tak dobře, že mám pocit, že mě zná nesmírně důvěrně díky tomu, jak tu postavu ztvárnila.“

O’Neilová také chce, aby lidé věděli, že stále bojuje s vlastní nejistotou a problémy, které ji původně motivovaly k tomu, aby maraton vůbec běžela.

„Myslím, že je důležité vědět, že to není tak, že by příběh skončil ve stylu: „Dokázala jsi to a teď už to máš za sebou.““ Je to pro mě stále neustálý boj,“ přiznává. „Udělala jsem obrovské pokroky, zejména proto, že jsem musela identifikovat své pocity ohledně toho, že jsem věděla, že o tom budu muset mluvit. A tak jsem v tomto směru za celou tuhle zkušenost opravdu vděčná, protože mi přinesla mnohem větší pokrok, než si myslím, že bych kdy udělala. Ale rozhodně je zvláštní, že jsem to musela udělat.“

O’Neil se šťastně usadila v nové kariéře v oblasti lidských práv.

„Pracuji pro organizaci s názvem International Rescue Committee, která přesídluje uprchlíky v New Yorku a New Jersey,“ říká. „To mi přineslo hodně jasno, pokud jde o to, na čem záleží, a vědomí, že moje práce má dopad na širší komunitu.“

A stále běhá?“

„Když jsem byla v ráži, uběhla jsem tak 60 mil týdně. Myslím, že moje sladké místo bylo tak 35 mil týdně,“ říká O’Neil. „A teď už moc neběhám, protože vlastně i v době, kdy spolu mluvíme, nosím esovitou bandáž. Mám zánět šlach, který se tu a tam objeví. Takže se snažím, aby to nebylo víc než dvě až tři míle najednou.“

Brittany běží maraton má v pátek premiéru ve vybraných kinech.