(1806-13)

Sdružení středních a jižních německých států. Po Napoleonově vítězství u Slavkova (1805) vyhlásil vytvoření Rýnského spolku, jehož členové byli povinni abdikovat ze staré Svaté říše římské, která byla poté prohlášena za zaniklou. Po porážce Pruska u Jeny (1806) se připojily další knížecí státy a města. Napoleon anektoval pro Francii celý levý břeh Rýna, ale nová konfederace se postupně rozšířila od Rýna až po Labe. Německý lid ji zpočátku vítal jako krok k jednotě, ve skutečnosti však byla překážkou proti pruské a rakouské moci, a když kontinentální systém začal vést k hospodářským potížím, ztrácela na popularitě. Přispěla kontingentem k Napoleonovým tažením v roce 1813. Po jeho porážce u Lipska se však Konfederace rozpadla; německé státy a města jeden po druhém uzavíraly mír a podporovaly Čtyřspolek Pruska, Británie, Ruska a Rakouska. Na Vídeňském kongresu měla vzniknout nová Německá konfederace.