Dotaz: „Co říká Bible o Panně Marii?“
Odpověď: Co říká Bible o Panně Marii? O Marii, Ježíšově matce, Bůh řekl, že je „velmi oblíbená“ (Lk 1,28). Výraz vysoce obdařená pochází z jediného řeckého slova, které v podstatě znamená „mnoho milosti“. Maria obdržela Boží milost.

Milost je „nezasloužená přízeň“, to znamená, že milost je požehnání, které dostáváme navzdory tomu, že si ho nezasloužíme. Maria potřebovala milost od Boha a Spasitele, stejně jako my ostatní. Sama Maria tuto skutečnost chápala, když v Lukášově evangeliu 1,47 prohlásila: „Můj duch se raduje v Bohu, mém Spasiteli“.
Panna Maria z Boží milosti poznala, že potřebuje Spasitele. Bible nikdy neříká, že by Maria byla někým jiným než obyčejným člověkem, kterého se Bůh rozhodl použít neobyčejným způsobem. Ano, Maria byla spravedlivá žena a byla Bohem milována (obdařena milostí) (Lk 1,27-28). Zároveň byla Marie hříšnou lidskou bytostí, která potřebovala Ježíše Krista jako svého Spasitele, stejně jako všichni ostatní (Kazatel 7,20; Římanům 3,23; 6,23; 1. Jan 1,8).
Panna Maria neměla „neposkvrněné početí“. Bible nenaznačuje, že by Mariin porod byl něčím jiným než normálním lidským porodem. Marie byla pannou, když porodila Ježíše (Lk 1,34-38), ale nebyla pannou trvale. Představa o Mariině věčném panenství je nebiblická. Matouš 1,25, když mluví o Josefovi, prohlašuje: „Ale neměl s ní žádné spojení, dokud neporodila syna. A dal mu jméno Ježíš.“ Slovo dokud jasně naznačuje, že Josef a Marie měli po Ježíšově narození normální sexuální styk. Marie zůstala pannou až do Spasitelova narození, ale později spolu Josef a Marie měli několik dětí. Ježíš měl čtyři nevlastní bratry: Jakuba, Josefa, Šimona a Jidáše (Mt 13,55). Ježíš měl také nevlastní sestry, ty však nejsou jmenovány ani očíslovány (Mt 13,55-56). Bůh požehnal a obdařil Marii tím, že jí dal několik dětí, což bylo v tehdejší kultuře přijímáno jako nejzřetelnější projev Božího požehnání ženě.
Jednou, když Ježíš mluvil, žena ze zástupu prohlásila: „Požehnané je lůno, které tě porodilo, a prsa, z nichž jsi kojil“ (Lk 11,27). Nikdy nebyla lepší příležitost, aby Ježíš prohlásil, že Maria je skutečně hodna chvály a uctívání. Jaká byla Ježíšova odpověď? „Naopak, blahoslavení jsou ti, kdo slyší Boží slovo a zachovávají je“ (Lk 11,28). Pro Ježíše byla poslušnost Božímu slovu důležitější než to, že je ženou, která porodila Spasitele.
Nikde v Písmu Ježíš ani nikdo jiný nesměřuje k Marii žádnou chválu, slávu nebo obdiv. Alžběta, Mariina příbuzná, Marii chválí v Lk 1,42-44, ale její chvála se zakládá na požehnání, že porodila Mesiáše. Nebyla založena na nějaké vrozené slávě Marie. Ve skutečnosti Maria poté pronesla píseň chvály Hospodinu, v níž vychvalovala jeho ohleduplnost k lidem pokorného stavu a jeho milosrdenství a věrnost (Lk 1,46-55).

Mnozí se domnívají, že Maria byla jedním z Lukášových zdrojů pro sepsání jeho evangelia (viz Lk 1,1-4). Lukáš zaznamenává, že Marii navštívil anděl Gabriel a oznámil jí, že porodí syna, který bude Spasitelem. Marie si nebyla jistá, jak je to možné, protože byla panna. Když jí Gabriel řekl, že dítě bude počato z Ducha svatého, Maria odpověděla: „Jsem služebnice Páně. . . . Kéž se naplní tvé slovo, které jsi mi řekl. Pak ji anděl opustil“ (Lk 1,38). Maria odpověděla vírou a ochotou podřídit se Božímu plánu. I my bychom měli mít takovou víru v Boha a s důvěrou ho následovat.
Při popisu událostí Ježíšova narození a reakce těch, kdo slyšeli zprávu pastýřů o Ježíši, Lukáš píše: „Maria však to všechno uchovávala a přemýšlela o tom ve svém srdci“ (Lk 2,19). Když Josef s Marií představili Ježíše v chrámu, Simeon poznal, že Ježíš je Spasitel, a vzdával Bohu chválu. Josef a Maria žasli nad tím, co Simeon řekl. Simeon také řekl Marii: „Hle, toto dítě je určeno k pádu a povstání mnohých v Izraeli a ke znamení, které je protikladné (a meč pronikne i tvou duší), aby se ukázaly myšlenky z mnoha srdcí“ (Lukáš 2:34-35).
Jindy v chrámu, když bylo Ježíšovi dvanáct let, byla Marie rozrušená, že Ježíš zůstal, když jeho rodiče odešli do Nazareta. Ti se trápili, když ho hledali. Když ho našli, stále ještě v chrámu, řekl, že musí být v domě svého Otce (Lk 2,49). Ježíš se vrátil do Nazareta ke svým pozemským rodičům a podřídil se jim. Znovu se dozvídáme, že Maria „to všechno uchovávala ve svém srdci“ (Lk 2,51). Vychovávat Ježíše muselo být zmatené, ale také plné vzácných okamžiků, možná vzpomínek, které se stávaly palčivějšími, když Marie plněji pochopila, kdo Ježíš je. I my můžeme ve svém srdci uchovávat poznání Boha a vzpomínky na jeho působení v našem životě.
Byla to Marie, kdo si vyžádal Ježíšův zásah na svatbě v Káně, kde učinil svůj první zázrak a proměnil vodu ve víno. Přestože ji Ježíš zpočátku zdánlivě odmítal, Marie pověřila služebníky, aby udělali, co jim řekne. Měla v něj důvěru (Jan 2,1-11).
Později během Ježíšova veřejného působení se jeho rodina začala obávat. Marek 3,20-21 zaznamenává: „Zástup se opět shromáždil, takže nemohli ani jíst. Když to uslyšela jeho rodina, vyšli, aby ho chytili, neboť si říkali: ‚Zbláznil se‘.“ (Mt 24,13) A tak se stalo, že se Ježíš vrátil domů. Když přišla jeho rodina, Ježíš prohlásil, že jeho rodinou jsou ti, kdo plní Boží vůli. Ježíšovi bratři v něj před ukřižováním nevěřili, ale přinejmenším dva z nich později ano – Jakub a Juda (Jidáš), autoři novozákonních knih nesoucích jejich jména.
Zdá se, že Marie v Ježíše věřila po celý jeho život. Byla přítomna u kříže, když Ježíš umíral (Jan 19,25), a nepochybně cítila „meč“, o němž Simeon prorokoval, že pronikne její duší. Právě tam u kříže Ježíš požádal Jana, aby sloužil jako Mariin syn, a Jan přijal Marii do svého domu (Jan 19,26-27). Marie byla s apoštoly také v den Letnic (Sk 1,14). Po 1. kapitole Skutků apoštolů se však o Marii již nikdo nezmiňuje.
Apoštolové nepřisoudili Marii významnou roli. Mariina smrt není v Bibli zaznamenána. Nic se neříká o tom, že by Maria vystoupila do nebe nebo že by tam měla nějakou vznešenou roli. Jako Ježíšovu pozemskou matku bychom si měli Marii vážit, ale není hodna našeho uctívání nebo zbožňování.
Bible nikde neuvádí, že by Maria mohla vyslyšet naše modlitby nebo že by pro nás mohla být prostředníkem u Boha. Naším jediným obhájcem a prostředníkem v nebi je Ježíš (1. Timoteovi 2,5). Kdyby jí bylo nabídnuto uctívání, klanění nebo modlitby, Maria by řekla totéž co andělé: „Klanějte se Bohu!“ (viz Zj 19,10; 22,9) Maria nám sama dává příklad, když své uctívání, klanění a chválu směřuje pouze k Bohu: „Má duše oslavuje Pána a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli, neboť on pamatoval na pokorný stav své služebnice. Od nynějška mě budou všechna pokolení nazývat blahoslavenou, neboť Mocný pro mě učinil veliké věci – svaté je jeho jméno“ (Lk 1,46-49).
.