– Kolik jich je!

Znal jsem jejich jména? před nějakou dobou. -Ukázala prstem. Ti na této straně byli králi na severu. Torrhen byl poslední.

-Král, který poklekl.

– Přesně tak, má paní. Poté už existovali jen páni.

-Dokud nepřišel Mladý vlk. Kde je hrob Neda Starka?

-Na konci. Tudy, má paní.

Jejich kroky se odrážely v klenbách, když procházeli mezi řadami sloupů. Zdálo se, že kamenné oči mrtvých je sledují, stejně jako oči jejich kamenných vlkodlaků. Tváře vyvolávaly vzdálené vzpomínky a připomínaly jména, která šeptal přízračný hlas mistra Luwina. Král Edrick Sněhobradý, který vládl Severu sto let, Brandon Lodník, který se vydal za západ slunce, Theon Stark, Hladový vlk. „Můj jmenovec.“ Lord Beron Stark, který se spojil s Casterlyovou skálou, aby bojoval proti Dagonovi Greyjoyovi, pánu Pykeu, v dobách, kdy vládu nad Sedmi královstvími držel v rukou bastardský čaroděj známý jako Krvavý havran.

„Tomu králi chybí meč,“ poznamenala lady Dustinová.

Byla to pravda. Theon si nemohl vzpomenout, který král to byl, ale dlouhý meč, který měl mít, chyběl. Na místě, kde se nacházel, byla oranžová rezavá skvrna. To ho velmi zneklidnilo. Vždycky slýchával, že ocel meče drží ducha mrtvého v hrobě. Kdyby chyběl meč… „Na Zimohradu jsou duchové. A já jsem jedním z nich.“ Šli dál. Tvář Barbrey Dustinové jako by se s každým krokem napínala víc a víc. „Líbí se mu tu stejně málo jako mně.“

– Proč tak nenávidíš Starky, má paní?

„Ze stejného důvodu, proč je uctíváš,“ odpověděla a upřeně se na něj zadívala.

„Jel jsi na jih s Robbem Starkem, bojoval jsi po jeho boku v Šeptajícím lese a na Řekotočí, vrátil ses na Železné ostrovy jako jeho vyslanec, abys uzavřel smlouvu se svým otcem. Barrowfort také poskytl muže pro válku s Mladým vlkem. Dal jsem mu jich tolik, kolik jsem mohl, ale musel jsem mu jich dát, abych si nepřivolal hněv Zimohradu. Takže jsem tu armádu také sledoval a oni mě informovali. Vím, kdo jste. Vím, co jsi zač. A teď mi odpovězte na otázku: Proč uctíváte Starky?

-Protože? -Theon se opřel rukou v rukavici o nejbližší sloup. Protože jsem chtěl být jedním z nich…

-A ty jsi nikdy nebyl. Máme toho společného víc, než si myslíte. Pojď, jdeme. O kus dál stály vedle sebe tři hrobky.

Zastavili se.

„Lord Rickard,“ poznamenala lady Dustin poté, co si prohlédla ústřední postavu. Socha se nad nimi impozantně tyčila, její vousatá tvář byla protáhlá a slavnostní. Oči měl kamenné jako ostatní, ale jeho vypadaly smutně. Chybí také jeho meč.

Byla to pravda.

Někdo tady dole kradl meče. Brandonův také chybí.

-Jak by to bylo nevtipné. -Žena si sundala rukavici a dotkla se jeho kolena, bílé kůže na černém kameni. Brandon svůj meč miloval, rád si ho brousil. „Chci ji mít tak ostrou, abych s ní oholil kundu,“ říkával. A jak rád ji používal! „Není nic krásnějšího než krvavý meč,“ poznamenal ke mně jednou.

-Takže jsi ho potkala.

Světlo z lucerny ozářilo ženiny oči, které jako by vzplály.

-Brandon vyrůstal jako svěřenec ve Fort Barrow u starého lorda Dustina, otce mého pozdějšího manžela, ale celý život strávil na koni v potocích. Miloval jízdu na koni a jeho malá sestra byla stejná jako on, to je dvojice kentaurů! Mého lorda otce vždy potěšila návštěva dědice Zimohradu. Měla jsem pro rod Ryswellů mnoho ambicí; každému kolemjdoucímu Starkovi bych své panenství naservírovala na podnose, ale nebylo třeba. Brandon se nikdy nestyděl vzít si, co chtěl. Jsem už vyschlá stařena, ovdovělá ani nevím jak dlouho, ale stále si pamatuji okamžik, kdy jsem tu noc, kdy si mě vzal, viděla na jeho ptáku krev své dívky. Myslím, že Brandon Stark to také rád viděl. Není nic krásnějšího než krvavý meč, ano. Bolelo to, ale byla to sladká bolest. „Ale v den, kdy jsem zjistila, že si Brandon vezme Catelyn Tully….. Na té bolesti nebylo nic sladkého. Ujišťuji vás, že ji nemiloval. Řekl mi to poslední noc, kterou jsme spolu strávili, ale Rickard Stark měl také velké ambice. jižanské ambice, které by se nenaplnily, kdyby dovolil svému dědici oženit se s dcerou jednoho ze svých vazalů. Později můj otec doufal, že mě provdá za Brandonova bratra Eddarda, ale i on zůstal Catelyn Tullyové. Byl jsem odkázán na mladého lorda Dustina, dokud mi ho Ned Stark nevzal.

-Robertova vzpoura.

-Lord Dustin a já jsme nebyli svoji ani půl roku, když se Robert chopil zbraní a Ned Stark svolal své vazaly. Prosila jsem manžela, aby nejezdil; měla jsem příbuzné, kteří by mohli jet místo něj: strýce proslulého svou zručností se sekerou, prastrýce, který bojoval ve válce devíti králů….. Byl však hrdý a nespokojil by se s ničím menším než s vedením vojsk pevnosti Barrow. V den jeho odjezdu jsem mu daroval koně, šťovíka s hřívou jako oheň, chloubu otcových stájí. Můj pán mi přísahal, že se na tom koni vrátí, jakmile válka skončí. „Ned Stark mi toho koně vzal, když se vrátil na Zimohrad. Řekl mi, že můj pán zemřel se ctí a že je pohřben pod rudými horami Dorne. Kosti své sestry přinesl na sever a zde leží…… Ale přísahám, že lord Eddard nikdy nespočine vedle svého. Budu jimi krmit své psy.

– Kosti lorda Eddarda? -Theon nerozuměl.

Žena zkřivila rty do odporného úšklebku, který mu připomínal Ramsayho.

– Catelyn Tullyová poslala před Rudou svatbou kosti lorda Eddarda na sever, ale tvůj strýc obsadil Cailin Moat a cestu uzavřel. Od té doby jsem ve střehu. Pokud se ty kosti někdy vynoří z bažin, nedostanou se přes Barrowfort. -Naposledy pohlédl na sochu Eddarda Starka. Pojďme, tady jsme skončili.

Když vyšli z krypty, stále sněžilo. Lady Dustinová celou cestu mlčela, ale když stanuli před ruinami První pevnosti, zachvěla se a obrátila se k Theonovi.

– Raději nikomu neříkej, co jsem ti tam dole řekl. Rozuměl jsi?

Rozuměl jí dokonale.

– Budu držet jazyk za zuby, nebo o něj přijdu.

-Roose tě dobře vycvičil.