Děti byly převezeny do jiného okresu a umístěny do pěstounské péče. Pěstounům bylo nesprávně sděleno, že mohou děti adoptovat. Babička pak proskočila všemi známými obručemi, aby získala své vnučky. Když se případ nakonec dostal k soudu, vyšlo najevo, že jedno z dětí pěstounů mělo v daném okamžiku 18 pěstounských dětí a že pěstounka měla nevhodný vztah s pracovnicí případu. V soudní síni se soudkyně pro mladistvé chovala, jako by byla šokována, a řekla, že obě dívky budou rychle odebrány. Odebrány nebyly. Nakonec po velkém nátlaku, který byl vyvíjen na Oddělení služeb pro rodinu a děti v Georgii (DFCS), byly děti odvezeny do jižní Georgie za babičkou, která za nimi ochotně přijela.

Po dvou nebo třech dnech pobytu u babičky soudkyně zcela nečekaně sepsala nový příkaz k odeslání dívek k jejich otci, který se předtím o případ nezajímal a který žil na západním pobřeží. Otec se zabýval „zábavou pro dospělé“. Jeho přítelkyně pracovala jako „společnice“ a jeho bratr, který také pracoval v tomto oboru, byl obviněn ze sexuálních deliktů.

Za pár dní už otec klepal na babiččiny dveře a odvezl dívky s kopancem do Kalifornie.

Otec navázal s bývalými pěstouny neobvyklý vztah a brzy se přestěhoval na jihovýchod. Pěstouni začali jezdit do otcova bydliště a vyzvedávat holčičky na návštěvy. Nejstarší dítě své matce a babičce při dvou různých příležitostech řeklo, že ho pěstoun obtěžoval.

Dnes po pěti letech nemá tato milující, pečující pokrevní příbuzná babička ani právo na návštěvy dětí. Holčičky jsou podle mého názoru trvale traumatizovány a mladá matka dívek byla při prvním odebrání dívek tak traumatizována šokem, že se z něj nikdy zcela nevzpamatovala. Matka má práva, ale otec má děti stále v péči.

V průběhu tohoto případu a v průběhu řešení mnoha dalších špatně vedených případů Odboru péče o rodinu a děti (DFCS) jsem pracovala s dalšími zoufalými rodiči po celém státě Georgia a v mnoha dalších státech, protože jim byly bezdůvodně odebrány děti a oni se nemají na koho obrátit. Byla jsem svědkem bezohledného chování mnoha úředníků, sociálních pracovníků, vyšetřovatelů, právníků, soudců, terapeutů a dalších osob, například těch, kteří děti „vyzvedávají“. Byl jsem ohromen tím, co jsem viděl a slyšel od obětí po celé této zemi.

V této zprávě jsem se zaměřil především na Oddělení pro rodinu a děti v Georgii (DFCS). Domnívám se však, že služby na ochranu dětí v celé zemi jsou zkorumpované a že celý systém je nenapravitelně rozbitý. Jsem přesvědčen, že rodiče a rodiny by měli být varováni před nebezpečím.

Oddělení pro ochranu dětí, známé jako Department of Family and Children Services (DFCS) v Georgii a dalšími názvy v jiných státech, se stalo „chráněným impériem“ postaveným na odebírání dětí a rozdělování rodin. To neznamená, že neexistují děti, které je třeba odebrat z nešťastných situací a které potřebují ochranu.

Tato zpráva se však zabývá dětmi a rodiči, kteří se ocitli v zajetí „legálních únosů“, neúčinné politiky a úřadu, který při určitých příležitostech neodebere dítě (nebo děti), když dítě snáší týrání a zneužívání.

V jednom okrese v mém kraji jsem uspořádal setkání pro třicet sedm rodin, aby mohly svobodně a beze strachu hovořit. Tito nebozí rodiče a prarodiče hovořili o svých bolestných, srdce drásajících setkáních s DFCS. Jejich utrpení bylo zdrcující. Plakali a naříkali. Někteří nevěděli, kde jsou jejich děti, a neviděli je celé roky. Byl jsem svědkem práce „gestapa“ a viděl jsem, za jakých záludných podmínek byly děti odebírány uprostřed noci, z nemocnic, ze školních autobusů a z domovů. V jednom okrese fungovala v rámci oddělení agentury soukromá firma na testování drog, která za účelem zisku vyžadovala od rodičů a jednotlivců mnoho a mnoho testů na drogy. Vydělala již přes 100 000 dolarů.

V důsledku odhalení bylo několik zaměstnanců tohoto konkrétního úřadu propuštěno. Nyní však byli znovu přijati buď v sousedních okresech, nebo opět ve stejném okrese. Podle telefonátů, které nyní dostávám, se poměry v tomto okrese vracejí ke stejným praktikám, jaké měli předtím, než se na jejich špatné skutky posvítilo.

Poté, co jsem pracoval s pravděpodobně 300 případy v celém státě a nyní se stovkami a stovkami případů v celé této zemi a téměř ve všech státech, jsem přesvědčen, že v systému Child Protective Services neexistuje žádná odpovědnost a zodpovědnost.