Ačkoli ochranáři upřednostňují přísné metody odhadu populace (např. distanční vzorkování), mají tyto metody řadu omezení a problémů. Extrémně nízká míra setkání nebo vizuálních detekcí omezovala detekční funkci a odhady velikosti shluků při analýze distančních vzorků, což bylo zdokumentováno v naší i dřívějších studiích (Nuttal et al. 2017). Pro badatele, kteří chodí po transektech v prostředí tropických lesů, je také velkou výzvou zajistit přijatelné množství dat (Nuttal et al. 2017). S ohledem na tyto problémy a omezení přísných metod distančního vzorkování byly použity jiné metody, např. liniové transekty pro stanovení hustoty volajících samců pěvce zeleného (volající ptáci na km2) během hnízdní sezóny v jižním středním Vietnamu a západním Thajsku (Sukumal et al. 2015, 2017) nebo metody transektového sčítání volajících a soustředěného sčítání, které byly použity na východní Jávě (Hernowo et al. 2011) a také metoda bodového sčítání v Myanmaru (Aung et al. 2013). Zatímco tyto metody by mohly správně fungovat v regionálním měřítku, např. v rezervaci nebo národním parku (zmíněno výše), v širokém měřítku, jakým se zabývá naše studie, nejsou dostatečně účinné. Proto jsme provedli terénní průzkum metodou dotazování, která je účinnou metodou pro pochopení obecného stavu dobře známých druhů (Li a Chan 2017). Zopakovali jsme tedy průzkum populace pěnice zelené stejnou metodou dotazování, jakou jsme prováděli v 90. letech 20. století (Wen et al. 1995; Yang et al. 1997), abychom prozkoumali změny stavu tohoto ptáka v Číně.

V této studii jsme na základě dosud největšího průzkumného úsilí a přehledu literatury zjistili stav populace ohrožené pěnice zelené za poslední tři desetiletí v Číně v celosvětovém měřítku. Ačkoli metoda dotazování nemohla získat robustní velikost populace, je užitečná při zkoumání relativní početnosti populace v globálním měřítku a pochopení historických populačních změn. Omezené a koncentrované rozšíření ptáka jsme potvrdili pouze v 8 správních okresech Yunnanu v Číně; v Tibetu nebyl metodou dotazování ani metodou liniového transektu zjištěn žádný pták. Výskyt pěnice zelené jsme doložili ve 22 z 52 historických okresů v Yunnanu a téměř 80 % současné populace bylo rozšířeno v okresech Chuxiong (≥ 108-158 dotazovaných ptáků) a Yuxi (~ 32-34 dotazovaných ptáků) ve středním Yunnanu. Z metod rozhovorů vyplynulo, že v přírodní rezervaci Konglonghe v okrese Shuangbai v okrese Chuxiong se zabydlelo asi 40-60 ptáků. Zatímco v roce 2016 bylo ve stejné oblasti pomocí kamerových pastí zjištěno asi 59 dospělých a subadultních jedinců a 20 mláďat (Dr. P. Shan, osobní sdělení). Podle naší studie byly jen velmi malé populace roztroušeny v západních a jižních oblastech Yunnanu poblíž hranice studie, jako je město Longba v okrese Longchuan prefektury Dehong, město Nuofu v okrese Lancang v Pu’eru a město Menglong v Jinghongu prefektury Xishuangbanna. V porovnání s šetřeními provedenými před 20 lety zmizelo více než 56 % rozptýlených okresů a 80 % rozptýlených měst. Ke stejnému zmenšení rozšíření došlo i v dalších oblastech jihovýchodní Asie, včetně Jávy (Hernowo et al. 2011), Laosu (Vongkhamheng 2015), Myanmaru (Aung et al. 2013) a Vietnamu (Sukumal et al. 2015).

Ačkoli jsme zjistili rozsáhlý pokles populací pěnice zelené ve většině jejich areálů v Yunnanu, neplatí to pro populace v okrese Shuangbai v okrese Chuxiong a Xinping v okrese Yuxi ve středním Yunnanu. S potěšením jsme zjistili, že populace v Shuangbai se zvýšila (79 dotazovaných ptáků v 90. letech 20. století oproti 98-145 dotazovaným ptákům v současnosti); a populace v Xinping si udržely stabilní a mírně rostoucí stavy (17-18 ptáků v 90. letech 20. století oproti 19-21 ptákům v současnosti). To může být také způsobeno rozdílem v intenzitě průzkumu. Kromě toho jsme v této oblasti metodou dotazování zjistili velká hejna pěvců zelených čítající 18-27 dospělých ptáků; ptáci, volání a stopy byly zjištěny podél liniových transektů vytyčených v přírodní rezervaci Konglonghe, která se nachází na hranici okresů Shuangbai a Xinping. Všechna tato zjištění naznačila, že v této oblasti se může nacházet největší populace a nejvyšší hustota pěvce zeleného v Číně, potřebuje průzkum populace a hodnocení stanoviště. Domníváme se, že k nárůstu populace v této oblasti přispěla rozsáhlá nezničená vegetace (včetně monzunového lesa, savanových keřů a trav), řídké vyrušování člověkem a každodenní hlídkování a monitorování. Nárůst populace byl zjištěn i v některých národních parcích v jihovýchodní Asii. V národním parku Alas Purwo na východní Jávě se početnost pěvce jávského zeleného zvýšila za 8 let o 86 % ve srovnání s pozorováním v roce 1998 (Hernowo et al. 2011). V jižním a středním národním parku Cat Tien v jihocentrálním Vietnamu byla hustota pěvců zelených odhadnuta na vyšší než před 15 lety (Sukumal et al. 2015). Kromě toho bylo v rezervaci Huai Kha Khaeng Wildlife Sanctuary v západním Thajsku rovněž zdokumentováno obnovení populace (Sukumal et al. 2017). Tyto výsledky naznačují, že při odpovídající ochraně se mohou populace pěvce zeleného obnovit jak v Číně, tak v jihovýchodní Asii.

V této studii jsme zjistili pokles průměrné velikosti hejna ptáků od 90. let 20. století do současnosti, ale rozsah velikosti hejna zůstal stabilní. Tento výsledek naznačuje, že se snížila pouze frekvence pozorování velkých hejn pěvců zelených. Lze si snadno představit, že pokles populace ptáků vedl ke snížení průměrné velikosti hejna a populační hustoty, resp. ke snížení frekvence setkání (Nuttal et al. 2017; Sukumal et al. 2017). Stále však bylo možné v terénu nalézt velká hejna čítající 18-27 ptáků, což vzbuzuje důvěru v obnovu populace ohroženého pěvce zeleného.

Při rozhovorech s místními obyvateli a v dokumentech jsme zjistili, že otravy způsobily v minulém století masivní úhyn pěvce zeleného, protože pták se občas živil na zemědělských plodinách. Velká část hrachoru zeleného byla otrávena v letech 1960-1970 v okrese Xishuangbanna v jižním Yunnanu (Luo a Dong 1998). Xu (1995) uvádí, že v letech 1990-1994 bylo v okrese Chuxiong ve středním Yunnanu otráveno 19 hrachorů zelených. Kromě toho se případy otravy stále občas vyskytují kvůli používání osiva obaleného pesticidy (před rokem 1980 se používal hlavně hexachlorcyklohexan, který byl poté nahrazen foxymem) v zemědělství. V letech 2002-2004 bylo v Jiangzhongshanu, Baoshanu v západním Yunnanu otrávenými semeny zabito celkem 18 zelených pěvců (Ai 2006). V naší studii místní zemědělci z Pu’eru, Dali a Lincangu také uvedli, že pesticidy napuštěné sójové boby byly lapány, aby zabily hraboše zelené a zabránily jim v hledání potravy na plodinách, a ptáci hynuly v hejnech. Kromě úhynu způsobeného otravou byly masivní ztráty ptáků způsobeny také pytláctvím, včetně zabíjení ptáků, jejich odchytu a sběru vajec. Jak zdokumentoval Xu (1995), v devadesátých letech 20. století byla v okrese Chuxiong ulovena více než 1/3 z 280 hrabošů zelených (včetně 30 zabitých ptáků, 23 chycených ptáků, 19 otrávených ptáků a 21 vajec). Z přehledu literatury vyplynulo, že v letech 1988-1995 bylo v okresech Chuxiong, Baoshan, Dehong, Lincang a Pu’er (dříve Simao) lidmi zabito přibližně 120 jedinců břehulí zelených (Xu 1995; Wen et al. 1995; Yang et al. 1997). Z toho usuzujeme, že lov, včetně pytláctví, trávení, odchytu ptáků a sběru vajec, byl hlavní příčinou prudkého poklesu populace pěnice zelené v Číně v minulém století (Wen et al. 1995; McGowan et al. 1999).

Naše výsledky také ukázaly, že pytláctví existovalo v minulosti i v současnosti a je rozšířenou hrozbou pro pěnici zelenou ve více než 80 % okresů jejího rozšíření. V provincii Yunnan je největší rozmanitost národnostních menšin a lov je tradiční kulturou mnoha menšin v provincii. Proto, ačkoli byly zákony na ochranu volně žijících živočichů poprvé vyhlášeny v roce 1988, k lovu stále docházelo, zejména v menšinových autonomních oblastech západního a jižního Yunnanu. To by také mohlo vysvětlovat, proč v těchto oblastech zůstaly jen poměrně malé populace, jak dokládají naše výsledky. Rozsáhlé a systematické studie rovněž doložily, že lov je hlavní příčinou úbytku biologické rozmanitosti v populacích tropických savců a ptáků (Benítez-López et al. 2017). Kvůli velké tělesné velikosti a zranitelnosti bažantů (jako je bažant zelený) lovem se navíc čeleď Phasianidae stala jednou ze šesti nejohroženějších čeledí v Číně (Wang et al. 2017).

V naší studii jsme zjistili, že další rozšířenou hrozbou pro bažanta zeleného je přeměna stanovišť, která vede k četným ztrátám biotopů. Rozsáhlá přírodní stanoviště od západu po jih Yunnanu byla přeměněna na zemědělské a komerční plantáže, např. cukrové třtiny, kaučukovníku, čaje, ovoce a kávy. V západním Yunnanu, od Nujiang po Baoshan, Dehong a Lincang, byla předchozí přirozená vegetace pod 1 600 m n. m., např. savanové keře a travní porosty, které využíval pěvec zelený, odstraněna a kolem roku 1990 byly vysázeny komerční plodiny, např. čaj, ovoce, káva a cukrová třtina (Luo a Dong 1998). V Xishuangbanna v jižním Yunnanu poklesla pokryvnost primárního lesa borovice Simao (Pinus kesiya var. langbianensis), přirozeného biotopu pěnice zelené, z 60 % před rokem 1950 na 23 % v 90. letech 20. století (Luo a Dong 1998). Všechny tyto primární lesy byly od roku 1956 nahrazeny zahradami s kaučukovníkovými plantážemi (Luo a Dong 1998; Ziegler et al. 2009); a po roce 1995 zde zůstalo jen přibližně 19-25 ptáků (Luo a Dong 1998). A co hůř, přeměna biotopů způsobila nejen úbytek konkrétních populací ohrožených druhů (např. pěnice zelené), ale také ztrátu biodiverzity celého ekosystému (Gaston et al. 2003; Li et al. 2006; Zhang et al. 2017); a postup přeměny biotopů stále pokračuje.

Při našem terénním průzkumu ve městě Qinghua v okrese Weishan v kraji Dali v západním Yunnanu, kde byla zřízena první rezervace na ochranu pěnice zelené v Yunnanu, jsme zjistili, že stanoviště byla přeměněna ze stálezelených a listnatých listnatých lesů na tradiční kulturní plodiny (např, sója a kukuřice) a v těchto zemědělských oblastech přiléhajících k lesům bylo pozorováno hledání potravy u hrabošů zelených. Tradičně osázené zemědělské plochy však byly následně přeměněny na čajové zahrady, které již ptáci nevyužívají. Kromě toho byl v roce 2001 na řece Lancang-Meikong vybudován rozsáhlý projekt vodní elektrárny a zatopená oblast pokryla údolí Čching-chua, kde by se měl pěvec zelený vyskytovat. V této studii jsme bohužel nenašli žádné známky svědčící o přítomnosti břehulí zelených v této oblasti a ani následný odchyt do kamer nezachytil žádné snímky tohoto ptáka (Dr. X. Luo, osobní sdělení).

Břehule zelené jako kryptický druh bažanta obvykle preferují stanoviště daleko od lidských sídel (Nuttal et al. 2017; Sukumal et al. 2017). Mezi lidské rušivé vlivy na bažanta zeleného patří těžba, sběr kalafuny, rýžování písku a pastevectví v minulosti a sběr hub, pastevectví a těžba v současnosti. Lidské rušení má vliv na rozšíření pěnice zelené tím, že snižuje její potenciální dostupný biotop (Liu et al. 2008; Saridnirun et al. 2016), ale nemá za následek přímý úhyn ptáků. Zdá se tedy, že lidské vyrušování má na pěvušku zelenou omezený vliv, ačkoli k němu došlo téměř ve všech oblastech výskytu tohoto ptáka a ptáci mohli být pozorováni v biotopech uzavřených lidským obydlím v Myanmaru (Aung et al. 2013).

Na základě našich studií uvádíme následující návrhy na ochranu, management a výzkum do budoucna:

1. Vysoká priorita ochrany a výzkumu by se měla zaměřit na oblast Shuangbai a přilehlého okresu Xinping ve středním Yunnanu, kde je rozšířena největší populace pěnice zelené v Číně. V této oblasti by měl být proveden důsledný průzkum populace (včetně metod distančního vzorkování na liniových transektech a odchytu do kamerových pastí), rozšíření a biotopů, a teprve poté by měla být přijata další ochranná opatření.

2. Vzhledem k nepřístupnosti tropických a subtropických lesů, které pěvuška zelená obývá, by modely rozšíření druhů (SDM) založené na předpovědi potenciálního rozšíření mohly být vodítkem pro terénní průzkum populace a pomoci objasnit mezery v ochraně.

3. Důležité a vítané jsou studie výběru mikro i makro stanovišť, které by mohly pomoci určit ekologické nároky druhu a zajistit účinný ochranářský management.

4. Pytláctví by mělo být přísně zakázáno a měly by být omezeny všechny formy přeměny stanovišť.

Pytláctví by mělo být zakázáno.