Zpět na stránku koncertu
Watts s námi hovořil o Griegově klavírním koncertu, který provede 2., 3. a 4. prosince.
André Watts, který poprvé ohromil publikum v roce 1963 jako šestnáctileté zázračné dítě na jednom z celostátně vysílaných koncertů pro mládež Leonarda Bernsteina, nemá co dokazovat. Jeho kariéra trvá již více než 50 let, vystupuje s nejlepšími orchestry a dirigenty po celém světě a má na kontě desítky nahrávek pro nejrůznější vydavatelství, včetně Columbia, Telarc, EMI Classics a Sony. V roce 2016 deník Los Angeles Times napsal: „Watts, který v červnu oslaví 70. narozeniny . . předvedl, že mladý virtuóz v něm žije, ale je zkrocený výrazným a vyzrálým umělcem. Během celého recitálu dosahoval Watts autority a suverenity, jakou lze u klavíristy jakéhokoli věku slyšet jen zřídka.“
Klavírní koncert a moll Edvarda Griega zaujímá v repertoáru ústřední místo a je základem repertoáru mnoha začínajících interpretů, proto je poněkud překvapivé zjištění, že klavírista André Watts toto ikonické dílo neprovedl v mládí. „Griega jsem se naučil, když mi bylo asi 12 let, ale z nějakého důvodu jsem ho nikdy nehrál, dokud mi nebylo přes 50 let,“ říká Watts. „Je těžké připravit skladbu, kterou jste nikdy nehráli a která je velmi slavná, protože se musíte zbavit předsudků. Když se takovou skladbu naučíte, je to neuvěřitelná příležitost; jste nuceni začít znovu a zbavit se nezpochybňované tradice, která, jak řekl Schnabel, je většinou blátem obalený zvyk.“
Vkus hudebníků i publika se v průběhu času vyvíjí. Když Watts začal připravovat Griega k provedení, musel se zbavit desítek let interpretací jiných klavíristů, z nichž některé byly na jeho vkus příliš bujné. „Hrát v padesáti letech poprvé opravdu slavnou skladbu pro mě znamenalo vyčistit ji. Musel jsem všechno zpochybnit.“
Na jednu stranu mi odložení Griega do středního věku trochu usnadnilo nelehký úkol provést tak známé dílo. „Jádro tohoto problému – zanechání stopy na dobře zavedeném díle – pokud jste se vycvičil a jste nyní hudebníkem, je vaše individualita daná.“
V této fázi svého života Watts nepotřebuje zanechat na Griegovi stopu, jde mu spíše o hlubší pochopení toho, co Grieg od sólisty chtěl. „Snažíte se znovu prozkoumat, co se podle vás skladatel snažil říct,“ vysvětluje Watts. „Nekonečnost je nekonečnost jednotlivostí – kolik druhů piana nebo forte existuje? Svoboda omezení klavír-forte ve čtyřech taktech je osvobozující a je to vaše příležitost zkoumat a pronikat hlouběji. To, jak člověk kope, vychází z toho, jaký je.“
Wattsova příprava Griega začala důkladným zkoumáním partitury. „O skladbě byste měli vědět co nejvíce,“ říká. „Pečlivě jsem prostudoval partituru – jsou někde jinde v díle podobné fráze? Liší se tato fráze piano-to-forte od jiných frází piano-to-forte? Jak?“
Pro Wattse, stejně jako pro všechny interprety, je vyvažování vlastních hudebních představ s tím, co naznačuje skladatel, jemný tanec, ale v konečném důsledku musí mít skladatel navrch. „Na začátku se snažím být co nejvíc doslovný a zpochybňovat sám sebe, když vidím dynamické náznaky. Pokud se ocitnete v rozporu se skladatelovými značkami příliš často, neměli byste dané dílo hrát na veřejnosti.“
I po dvaceti letech hraní Griega nachází Watts v této hudbě interpretační výzvy. „Klavírní vstup ve druhé větě Griega – ten vstup nedokážu zahrát přesně na čas,“ přiznává. „Ve skutečnosti nenajdete nikoho, kdo by ho zahrál přesně na čas.“ Watts své dilema vysvětluje: „Není vaším úkolem dát notám výraz co nejblíže v čase? Já věřím svému sluchu, vím, co podle mě Grieg chtěl. Mým problémem je moje hráčská omezenost.“
Čím je tento koncert tak výjimečný? V rozhovoru z roku 2014 Watts hovořil o Griegově jedinečném zvuku. „Grieg je velmi individualistický a jeho harmonický pohyb je velmi specifický. Proto je snadné Griegovu hudbu rozpoznat. Pokud jde o to, že je velkým skladatelem, je také skvělým řemeslníkem. I kadence je úžasná. Mít ji napsanou a přitom znít tak improvizovaně, to je úhledný trik.“
Watts se zaměřil na romantickou literaturu 19. století a je známý svými interpretacemi Rachmaninova, Čajkovského a zejména Liszta. Vedle Lisztovy hudby nachází Watts hlubokou inspiraci také ve skladatelově životě. Jako kamínek vhozený do stojaté vody se Lisztův vliv rozléval ven a zasáhl do života mnoha dalších hudebníků. „Lisztovy aspekty, které pro mě měly význam, když jsem byl mladý, byly jeho neuvěřitelná schopnost cvičit a množství práce, které tomu věnoval, a to, jak skvěle hrál na klavír,“ říká Watts. „Také to, jakým byl podporujícím kolegou a kolika hudebníkům pomohl. Myslím, že Liszt byl génius a člověk neuvěřitelně prozíravý a skutečně modernistický, na což lidé stále zapomínají. Copland řekl: ‚Všichni jsme na MacDowella kašlali a zapomněli jsme, co jsme si od něj vzali‘. K Lisztovi se chováme stejně.“
Wattsova náklonnost k Lisztovi začala v devíti letech, kdy se naučil Lisztovu skladbu Un sospiro (Vzdech). „Skladby, které mi od mého dospívání nejvíce utkvěly v paměti, jsou pozdní díla: Bagatelle sans tonalité (Bagatela bez tonality), Nuages gris (Šedá oblaka), En rêve (Snění), Schlaflos! Frage und Antwort (Nespavý! Otázka a odpověď). Ty mě provázely neustále. Liszt jednou poznamenal: „Hodil jsem svůj oštěp do budoucnosti.“ Myslím, že je to pravda. Nemusí se vám ta hudba líbit ani ji nemusíte mít rádi, ale musíte tomu člověku přiznat zásluhy.“
Zázračné děti v hudbě někdy nedokážou navázat na slibný potenciál z mládí; pokud nejsou pečlivě vychovávány, mohou vyhořet z přepracování. Watts vděčí své matce Marii, učitelům a svému prvnímu manažerovi Williamu Juddovi za to, že mu pomohli položit základy jeho pět desetiletí trvající kariéry. „Svůj první koncert s filadelfským orchestrem jsem odehrál v deseti letech, ale až ve třinácti nebo čtrnácti mě napadlo, že by to mohla být moje práce,“ vzpomíná. „Nepřemýšlel jsem o vystupování v tom smyslu, že bych byl jako Rudolf Serkin nebo Arthur Rubinstein, bral jsem to jen jako práci. Naštěstí jsem o koncertu s Bernsteinem nepřemýšlel jako o opravdu velkém okamžiku.“
Maria, sama klavíristka, chránila svého syna před nebezpečím hvězdné slávy. „Nikdo v mém okolí na mě nevyvíjel podivný tlak, abych si vedl dobře,“ říká Watts. „Měl jsem štěstí, že mi lidé z mého okolí neříkali, abych se staral o nesprávné věci, jako je úspěch nebo mediální ohlas. Moje matka nebyla jevištní matka; byla na mé hraní přísná, ale nechtěla, abych hrál na koncertech. Manažer, kterého jsem dostal, jí řekl: ‚Nechceme, aby odehrál sto koncertů ročně a spotřeboval se jako vymačkaný citron; chceme, aby měl dlouhou kariéru.'“ Zatím to vypadá dobře.
od Elizabeth Schwartzové