V zákonodárném sboru se rozhořela velká debata, která jistě rozdělí obyvatele státu Maine na dvě skupiny. Ne, ne demokraty a republikány. Debata se vede o ptácích – konkrétně o slípkách. A nyní se objevil návrh zákona, podle kterého by zákonodárci měli rozhodnout, který konkrétní druh slípky bude oficiálním státním ptákem.

Brian Olsen, docent biologie a ekologie na univerzitě v Maine, se odmítl postavit na jednu stranu v debatě o velké slípce, ale chce, aby zákonodárci státu věděli, že mezi slípkou boreální a slípkou černohlavou, které se obě vyskytují v Maine, jsou velké rozdíly. Řekl, že kukačka černohlavá má na jaře píseň, kterou předvedl výboru pro státní správu a místní samosprávu.

„Ta píseň není okázalá ani troufalá. Prostě jen odvede svou práci,“ řekl.

A tuto píseň, jak řekl, bychom si neměli plést s voláním, které si obvykle spojujeme se slípkou černohlavou. Olsen řekl, že tento charakteristický zvuk má ve skutečnosti svůj účel.

„Možná to nevíte, ale slípka černohlavá volá to velmi charismatické ‚chicka-dee-dee-dee‘, počet ‚dees‘ na konci je úsudek, který si slípka dělá o tom, jak nebezpečná by byla určitá hrozba,“ řekl.

Olsen řekl, že slípky černohlavé u něj doma se ho nebojí – vůbec ne. „Ve skutečnosti vypadají docela sebejistě, že by si se mnou poradily ve férovém souboji,“ řekl.

A kuřátka boreální? Nemá žádný zpěv, řekl Olsen.

„Nejsou to frivolní ptáci, slípky boreální,“ řekl.

Slípka boreální má ale jedinečné volání, i když je pravděpodobné, že mnoho obyvatel státu Main, zejména ti, kteří se do severního Maine neodvážili, její volání ještě neslyšeli, natož aby ji viděli.

To proto, že jejím životním prostředím jsou boreální lesy. Olsen řekl, že boreál se čas od času vydává do jižní části státu, ale je to vzácné.

Nyní se vraťme k probíhající debatě. Ta sahá až do roku 1927, kdy zákonodárný sbor jmenoval „slípku“ státním ptákem.

Problémem je, jak řekl Nick Lund z Maine Audubon, že „to není pták. Je to rodina ptáků. Takže by to bylo jako říkat, že státní pes je pes. Nebo státní pizza je pizza.“

Ve skutečnosti, řekl Lund, je Maine jedním z pouhých dvou států, které neurčily, který druh ptáka je ten oficiální. Druhým je Utah, který jako státního ptáka obecně uvádí racka – což je na první pohled zvláštní rozhodnutí vzhledem k tomu, že v Utahu není žádné moře. Ve skutečnosti to však byl právě racek kalifornský, který tamní obyvatele v polovině 19. století zachránil před náporem cvrčků, kteří decimovali úrodu. Stejně tak to byla dravá chuť slípky na hmyz, která zřejmě hrála roli v rozhodnutí zákonodárného sboru pomazat ji oficiálním statusem ve státě Maine.

Ale která to bude, slípka boreální, nebo slípka černohlavá?

To je otázka, před kterou stojí státní zákonodárci, kteří nyní zvažují návrh zákona, podle kterého si má zákonodárný sbor vybrat. A podle Lundové je to těžké rozhodnutí.

„Oba zůstávají v Maine po celý rok,“ řekla Lundová. „Oba jsou přátelští a přitahují se k lidem. A i když musíte být v jejich přítomnosti, abyste to pochopili, působí optimisticky, vesele, přátelsky a pracovitě.“

Jsou tu ale i velké rozdíly, klady a zápory.

Olsen z Umaine je ve středu zákonodárcům objektivně nastínil.

„Druhým státem, který si nárokuje kuřátko černohlavé, jak už bylo řečeno, je Massachusetts. A to už nechám být,“ řekl.

Ouch.

Ale pak je tu tato drobná zajímavost o boreálce: „Slepičky boreální byly několikrát zaznamenány na místech, kde se mrtvoly jelenů živí zmrzlým masem, což si myslím, že je na zpěvného ptáka docela solidní,“ řekl.

Fuj.

Takže je to příležitostný masožravý boreál versus všudypřítomný čížek, přítel obyvatel rovinatých oblastí.

Jistě, před zákonodárci stojí závažnější úvahy. Ornitologové varují, že klimatické změny vytlačují boreála stále více na sever, takže jeho výskyt zde může být stále vzácnější. Černokrký, který se vyskytuje ve státech na severovýchodě, zde pravděpodobně zůstane.

V každém případě by tato otázka mohla rozdělit, jako je tomu v Olsenově rodině: jeho syn má rád černokrkého, protože je běžný, jeho dcera boreálního, protože je vzácný.

„Jsme rozdělený dům,“ řekl.

Pro jeho část Olsen řekl, že Maine by mohl prostě zůstat u boreálního. Tímto způsobem by podle něj stát nemusel měnit svou poznávací značku, na jejíž jedné z verzí už je vyobrazen luňák černý.