Nikolaj Petrovič Kirsanov je postava z románu Ivana Turgeněva Otcové a synové z roku 1862. Je to dobrý a mírný člověk, vdovec, který zbožňuje svého syna Arkadije a snaží se pochopit mladíkovo nedávné přijetí filozofie nihilismu. Nikolaj, který vzpomíná na vlastní mládí a vzpouru proti starší generaci, nechce opakovat chyby starších. Chudák Nikolaj je tak zaujatý pochopením a snahou zalíbit se druhým, že zanedbává své vlastní právo na štěstí. Vychází vstříc svému synovi a příteli a svému mocnějšímu bratrovi Pavlovi. Poté, co přišel o ženu, se trápí výčitkami svědomí kvůli potěšení, které mu působí jeho paní domácí a jejich syn. Snaží se přizpůsobit sílící vlně liberalismu na venkově, neumí ukáznit své služebnictvo a panství trpí jeho špatným hospodařením. Se všemi těmito údery proti němu a jako výtvor ruského spisovatele je s podivem, že se náš Nikolaj těší šťastnému konci, ale on ano – a my také!“
Kolja Krasotkin je postava románu Fjodora Dostojevského Bratři Karamazovi z roku 1880. Nikolaj je mladý školák a přirozený vůdce ostatních. Nikolaj je okouzlující; je velmi inteligentní a rád vykládá své dětské názory na život a filozofii. Zpočátku je pro Iljušu jakýmsi „starším bratrem“, ale zavrhne ho poté, co je svědkem podle něj příliš sentimentální reakce Iljuši na smrt psa. Ne tak rychle – Iljuša později bodne Nikolaje do nohy, čímž však u ostatních chlapců zvýší Nikolajovu zásobu. Když Iljuša smrtelně onemocní, zasáhne mnich Aljoša Karamazov a usmíří s ním ostatní chlapce. Nakonec Iljušu navštíví i Nikolaj. Přitom se setkává s téměř svatým Aljošou, získává si jeho laskavé způsoby a přesvědčení a sám přijímá zdravý kmen sentimentality, který dřímal pod jeho drzým školáckým chováním.
Kolja Vdovuškin je postavou románu Alexandra Solženicyna Jeden den v životě Ivana Děnisoviče z roku 1962, který nás provází jedním dnem v sovětském pracovním táboře. Bohužel náš Nikolaj asi není zrovna nejsympatičtější postavou, Solženicyn ho používá jako ukázku zbytečnosti literárních pozérů tváří v tvář brutální realitě. Nikolaj má v pracovním táboře snadnou práci, je zdravotníkem. Jediným problémem je, že nemá žádné lékařské zkušenosti. Nikolaj se chce stát básníkem a záštita táborového lékaře ho v tomto úsilí podporuje. Právě takoví jako Ivan Denisovič trpí přirozeným důsledkem takové přízně. Navenek by byl Nikolaj pravděpodobně přijatelným člověkem, v lágru je to katastrofa.
Nikolaj Rostov je nejstarším synem Rostovových v mistrovském díle Lva Nikolajeviče Tolstého Vojna a mír z roku 1869 o francouzské invazi do Ruska a jejích následcích, jak je prožívá pět rodin z vyšších vrstev. Rodina Rostovových je bohatá na majetek a chudá na peníze, semknutá a láskyplně loajální jednotka. Mladý Nikolaj je veselá povaha, mladý student, který svůj volný čas tráví lovem, dováděním s nemajetnou sestřenicí Soňou a vyhýbáním se matčinu nabádání, aby si našel bohatou ženu. V návalu vlasteneckého nadšení Nikolaj opustí univerzitu, aby vstoupil do armády a bojoval proti Napoleonovi. Když se Nikolaj po zranění v bitvě vrací domů, je to ve změněném prostředí. Teď se projevují jeho skryté ctnosti. Po otcově smrti a úpadku rodinného majetku se Nikolaj stává „dospělým“. Převezme správu panství a snaží se splatit nahromaděné dluhy. Vyhoví přání své matky a ožení se s šikovnou dědičkou. Zoufalou Soňu si vezme k sobě domů a zaopatřuje ji stejně jako svou matku. Důsledkem převzetí jeho povinností je skutečně dlouhé a šťastné manželství, obdařené dětmi, takže Nikolaje vůbec nemusíme litovat.

.