O neurotropním viru se hovoří jako o neuroinvazivním, pokud je schopen dostat se do nervového systému nebo do něj vstoupit, a jako o neurovirulentním, pokud je schopen vyvolat onemocnění v nervovém systému. Oba termíny se často používají pro infekce centrálního nervového systému, ačkoli některé neurotropní viry jsou vysoce neuroinvazivní pro periferní nervový systém (např. virus herpes simplex). Mezi významné neuroinvazivní viry patří poliovirus, který je vysoce neurovirulentní, ale slabě neuroinvazivní, a virus vztekliny, který je vysoce neurovirulentní, ale ke své neuroinvazivitě vyžaduje trauma tkáně (často v důsledku kousnutí zvířetem). Podle těchto definic je virus herpes simplex vysoce neuroinvazivní pro periferní nervový systém a zřídka neuroinvazivní pro centrální nervový systém, ale v druhém případě může způsobit herpesvirovou encefalitidu, a proto je považován za vysoce neurovirulentní. Mnoho neurotropních virů přenášených členovci, jako například virus západonilské horečky, se šíří do mozku primárně krevním systémem překonáním hematoencefalické bariéry při tzv. hematogenním šíření

.