KC Lemson je společensky nešikovný. To není můj postřeh; řekla mi to o sobě v e-mailu. „Nezapomeňte, že jsem naprosto společensky nešikovná, takže by se to v příběhu mělo určitě projevit. Protože nejlepší způsob, jak překonat to, že jsem společensky nešikovná, je oznámit to a prostě si to přivlastnit, aby lidé pochopili, když jsem divná.“

Lemsonová stojí za meme ninja kočky společnosti Microsoft – oblíbeným občanským hnutím, které sjednotilo zaměstnance – a také za mnoha dalšími firemními momenty a památnými slečnami. V den, kdy jsem se s ní setkal, stála shrbená nad svým stolem a rychle psala. „Vypouštím poslední e-mail,“ prohodila.

Mám pocit, že stání u stolu vsedě a spěchání, aby vyřídila ještě jednu věc, je pro Lemsonovou běžnou praxí.

Po 19 letech a zhruba 10 rolích ve společnosti Microsoft je Lemsonová vizionářkou, jakousi společenskou iniciátorkou a technickou umělkyní – něco jako firemní průkopnice, která si razí vlastní cestu. „Spíš jako býk v obchodě s porcelánem,“ říká se smíchem.

Lemsonová začínala jako testerka v týmu Outlooku a pak se přesunula do programového managementu pro Microsoft Exchange Server. Později přešla do mobilní divize, pak do operačních systémů a nyní je starší ředitelkou programových manažerů v divizi Surface. Je šíleně vytížená, a přesto z ní nějakým způsobem vyzařuje stálá energie. Není frenetická a nemá práci jen tak pro nic za nic.

„Zapálím se pro cokoli,“ vysvětluje a tvář jí zčervená. „Nejsem posedlá, jsem vznětlivá.“

Je vidět, že Lemson nesnáší záři reflektorů. Její roztomilá nervozita se projevovala po celou dobu našeho rozhovoru, několikrát upustila pero a často měnila polohy těla: zkřížené nohy, nohy opřené o bednu, sezení na nohou.

Je zábavná a upřímně řečeno, je trochu těžké s ní udržet krok. Vtípky, internetové memy, historické odkazy, technický žargon a odkazy na sci-fi, to všechno z jejích úst létá rychlostí blesku. Zdálo se, že nejlepší bude, když budu hrát s ní a předstírat, že vím, o čem mluví.

„Jen to přesunu,“ řekla a sebrala ze židle ve své redmondské kanceláři plyšové zvíře. Hračka, dárek od spolupracovníka, je víc než jen dekorace kanceláře: je to kočka ninja, postavička, kterou Lemsonová vytvořila v roce 2014. Od té doby si ninja cat – se svým poselstvím hravosti, jednoty a hrdosti – oblíbilo jako neoficiálního maskota mnoho zaměstnanců Microsoftu.

Plyšová ninja kočka v Lemsonově kanceláři je posazena na tyranosaurovi rexovi, jednom z mnoha ořů, na kterých lze tuto postavičku najít v podobě hraček, na samolepkách, vyražených na jiném vybavení, a dokonce i v tématech pracovní plochy pro Windows.

Původní kočka ninja jezdila na jednorožci, ale Lemsonová vysvětlila, proč je T. rex její nejoblíbenější ze všech ořů.

„Pokud máte depresi, představte si T. rexe, jak si ustele,“ řekla. „Viděli jste ten mem, že?“ „Ano. (Já ne.)

Ale když T. rexovi nasadíte chápavé ruce, „stane se efektivně nezastavitelným,“ řekla Lemsonová.

Celý ten humbuk kolem kočky ninja byl tak trochu náhodný, vysvětlila Lemsonová na blogu. Lemsonová se inspirovala virálním memem Vítejte na internetu od Jasona Heusera a vytvořila grafiku pro prezentaci v PowerPointu, která zobrazovala kočku (podle Lemsonové je to samice) na jednorožci držícím vlajku ozdobenou logem Microsoftu.

Byl to „vizuál, který vypovídal o jakémsi duchu doby, kam směřujeme,“ napsala. Kočka ninja pomáhala šířit zprávu, že Microsoft je jednotný a oddaný spolupráci.

Tento slajd v PowerPointu se přetavil v žádosti o trička, které se přetavily v nálepky na notebooky, což zažehlo oheň u zaměstnanců. Brzy se tento symbol stal zkratkou pro změnu firemní kultury a objevoval se všude. Dokonce i generální ředitel Satya Nadella byl spatřen v tričku s ninja kočkou.

Nyní se zdá, že se zaměstnanci jeho příběhu o původu nediví. Ninja kočka prostě je.

„Poprvé jsem ninja kočku viděl na obrazovce na inženýrské konferenci a stejně jako všichni ostatní jsem si ji zamiloval,“ řekl Frank Shaw, viceprezident společnosti Microsoft pro komunikaci. „Jedním z tehdejších témat bylo, jak musí inženýrské týmy lépe spolupracovat a odbourávat sila. O několik dní později se na mém stole objevilo tričko s ninja kočkou. Ta kreativita, rychlost a ochota bavit se – to je kus naší kultury, na kterém stojí za to stavět.“

Lemsonovou superschopností je šestý smysl pro vyhledávání zeitgeist momentů v Microsoftu, a to znovu a znovu, tak nějak aniž by se o to snažil. Její výstřelky a dobrodružství pomohly vyburcovat ducha zaměstnanců a kultivovat intriky na sociálních sítích. Přesto ji ani tak nezajímá, jestli je v trendu, jako spíš to, že se „pekelně baví“.

Zábava, která má něco do sebe

I mistryně zábavy má problém udržet si přehled o všech těch skvělých věcech, které udělala. Žádný strach, může se podívat na svůj průběžný seznam, který má uložený ve svém OneDrive pod položkou „Všechny zábavné věci, které jsem udělala.“

Jsou tam pískající humři, trička MAPI makes me HAPI a výbuchy na sociálních sítích s otázkou „Jak by vypadal Drákulův Windows Phone?“. Dokonce navrhla některé reklamní předměty pro Windows Phone Store a Exchange (výsledek toho, co nazývá znalostí „tak akorát Photoshopu, aby to bylo nebezpečné“).

Pomohla také zorganizovat 7 000 zaměstnanců Microsoftu do tvaru čísla 12 jako ódu na fotbalový tým Seattle Seahawks – o této akci informoval GeekWire. Lemsonová zorganizovala časosběrné video z celé akce.

Pak je tu Bedlam, karetní hra, kterou Lemsonová vytvořila a která byla inspirována jednak hrou s černým humorem Cards Against Humanity, jednak stránkou na Tumblru, kterou Lemsonová sleduje a která se jmenuje Ladies Against Humanity a snaží se bojovat proti misogynii prostřednictvím neuctivého humoru. (Přiznávám: při psaní tohoto příběhu bylo stráveno mnoho hodin mezi stránkou Tumblr a Lemsonovým účtem na Twitteru.) Všechno to začalo, když Lemsonová a její kolegové z týmu vtipkovali, že by bylo vtipné udělat verzi hry Cards Against Humanity pro Microsoft.

Zatímco většina lidí má nápad a obvykle ho nechá být, Lemsonová je posedlá jeho dotažením do konce. Nechce dělat jen tak něco zábavného bez účelu. Aby ji to zaujalo, musí to mít nějaký produkt, něco, co na konci ukáže.

Lemsonová si dala k ruce víno a několik spolupracovníků – jedním z nich je její manžel David – a vymysleli karty. Později Lemson strávil hodiny testováním, aby zjistil, zda je hra hratelná. Byla. Otázky se opírají o interní vtipy, firemní zajímavosti a firemní pověsti.

Otázky typu „Satya nás všechny vyzval, abychom znovu vynalezli _____“ lze kombinovat s hloupými odpověďmi typu „schůzky, kde prvních 10 minut strávíme zprovozněním projektoru“. Na jedné kartě je napsáno: „Skutečná změna kultury začíná na _____“. Její potenciální odpověď: „být první, kdo spustí bouři ‚odpovědět všem'“. Další detail, který Lemson miluje:

Zaměstnanci si mohou koupit vlastní kopie hry Bedlam v interním podnikovém obchodě Microsoftu a prodalo se téměř 700 kopií. Lemsonová také využila hru k získání peněz prostřednictvím firemního programu pro dárce z řad zaměstnanců – díky tomu, že zaměstnanci Microsoftu přispívají na charitu, získala téměř 40 000 dolarů.

„Dělat si legraci sám ze sebe, to je doslova zábava,“ odmlčela se Lemsonová a uvědomila si své vlastní prozření. „Hm, to mě nenapadlo, než jsem to právě řekla. Ale když si nemůžeme dělat legraci z hloupostí, se kterými všichni žijeme, jaký to má smysl? Jde o to, abychom si kulturně vážili toho, že si můžeme dělat legraci sami ze sebe.“

Vtipkování o své vášni

Ve společnosti s desítkami tisíc zaměstnanců, která se rozprostírá v několika zemích, je schopnost Microsoftu dělat si legraci sám ze sebe budováním kultury, způsobem, jak zachovat a sdílet firemní pověsti. (A když už mluvíme o firemní historii, příběh o tom, proč Lemson pojmenoval karetní hru Bedlam, je asi tak „u toho jste museli být“, jak to jen jde. Tento příspěvek na blogu to tak trochu vysvětluje.“

„Když jsem se ucházela o tuto práci v týmu Surface, vzpomínám si, že se mě můj současný šéf ptal, co mě motivuje,“ řekla, vzácně se zastavila, nadechla a znovu se posunula na své otočné židli. „Věděla jsem, že mám říct: ‚mít vliv‘, ale místo toho jsem řekla: ‚bavit se‘.“

„Ale dopad by měl vždy zahrnovat zábavu. Jsem zapálený a zajímám se o věci a rád si z nich utahuju,“ řekl Lemson. „Moje ADHD v dospělosti se rozjede a já si říkám: ‚Oooh, jak to funguje? A co támhleta věc, ta by taky fungovala?‘. Když vidím třeba dvě nesouvisející věci a dokážu je spojit, je to prostě zábava.“

Lemsonová má podle svého dlouholetého spolupracovníka a přítele Evana Goldringa také neuvěřitelnou schopnost mít o všem přehled.

„KC je jedním z těch lidí, kteří vás nadchnou, když přijdete do práce,“ řekl. „Veškerý čas před schůzkami a rozhovory na chodbě vyplní neuvěřitelně relevantní, aktuální a zajímavou konverzací – buď se týká aktuálních pracovních problémů, nebo neuvěřitelně zábavných technických či popkulturních věcí. A vy si pak říkáte, jak je možné, že jste o těch věcech ještě neslyšeli nebo jak to, že KC ví o věcech tak rychle.“

„Jako by dokázala poslouchat rozhovory všech lidí, které probíhají paralelně,“ řekl Goldring.

Učí se mít ráda sama sebe: „býk v obchodě s porcelánem“, který „surfuje na chaosu“

Lemsonová, která se neustále žene za další zábavou, potřebuje neustálé změny a snadno se nudí. A trvalo jí bolestné hledání v duši, než tyto vlastnosti přijala jako silné stránky.

Před několika lety Lemson prošla recenzí, která ji vykuchala. „KC surfuje na chaosu,“ napsal jeden ze spolupracovníků. Uvědomila si, jak správný ten popis byl – jak nahlas zpracovává a ráda žongluje se spoustou věcí najednou.

„Někteří lidé při mluvení rodí dobře naplánované myšlenky,“ řekla Lemsonová, „ale já – já to prostě nechávám volně plynout.“ To se ne vždy dařilo.

„Chvíli mi trvalo, než jsem si jako manažer uvědomil, že kvůli tomuto způsobu vyjadřování frustruji některé své spolupracovníky,“ řekl Lemson a zamyšleně se odmlčel. „Je to zvláštní, můžete vzít jakýkoli výrok a podívat se na něj ze dvou stran. Před deseti lety bych takovou zpětnou vazbu vzala a řekla si: ‚Nehodím se sem, co je se mnou špatně?“

Lemsonová si však brzy uvědomila, že místo toho, aby se tloukla do hlavy za to, jaká je, se bude snažit lépe vysvětlit. „Uvědomila jsem si, že musím lidem říct: ‚hej – nepotřebuju, abys to dělal. Já teď jen přemýšlím nahlas,'“ řekla.

Přestože surfování v chaosu je skvělá dovednost, Lemson ví, že rozhodně není cool, když očekává, že ostatní budou dělat totéž.

Neustále jí také říkají, že je příliš agresivní a hlasitá. Ale ona si z kritiky, která se týká přirozených vlastností toho, kým je, nic nedělá. „Jsem agresivní a hlasitá,“ řekla sebeoznačená „přesvědčená feministka“ a sklopila oči. „Nemusíte mě mít rádi. Takový je život.“

Jenže Lemsonová je nepopiratelně sympatická. Zdokonalila si dovednost vtipkovat o svých slabostech, což se zdá být jako jiná strana téže mince, pokud jde o přijímání a realizaci zpětné vazby: ponechat si to, co má smysl pro osobní růst, vysmát se tomu, co se zdá špatné, a jít dál.

Přestože Lemsonová a mnoho lidí, kteří ji znají, přijímají její postavu býka v čínském obchodě, který surfuje na chaosu, vzpomíná si, kdy na sobě tyto věci nenáviděla. Její rozhodující okamžik přišel po těžkém boji s klinickou depresí ve věku 19 let. Lemsonová tuto zkušenost označila za „zásadní změnu“, protože ji naučila, že se musí naučit přijmout sama sebe, vyhledat pomoc pro svůj duševní stav a žít ve velkém. Nastal čas naučit se následovat svou vášeň: opravdu se bavit, ať už jsi kdekoli.