Marie Magdalena byla následovnicí Ježíše Krista. Různé pasáže z křesťanského Písma dokazují, že mu zůstala věrná i během jeho posledních hodin. Nejenže čekala u paty kříže, ale zúčastnila se i jeho pohřbu. V každém ze čtyř biblických vyprávění o prvních Velikonocích je navíc zaznamenána její přítomnost při objevení Ježíšova prázdného hrobu. Její oddanost jí tedy vynesla mimořádnou výsadu být jedním z prvních svědků a zvěstovatelů vzkříšení.
Marie Magdaléna v Bibli
Křesťanská Písma obsahují dvanáct samostatných zmínek o Marii Magdaléně. Evangelium podle Lukáše ji označuje jako ženu, z níž Ježíš vyhnal sedm démonů. Dále uvádí, že Marie Magdaléna spolu s několika dalšími ženami, které Ježíš uzdravil, cestovala s ním a učedníky a podporovala je z vlastních zdrojů (Lk 8,2-3).
Všechny ostatní biblické pasáže, které se týkají Máří Magdalény, pocházejí z vyprávění o Ježíšově ukřižování a vzkříšení zaznamenaných v Matoušově, Markově, Lukášově a Janově evangeliu, tedy z biblických zpráv o Ježíšově životě. Matouš, Marek a Jan zaznamenávají její přítomnost na místě Ježíšova ukřižování (Mt 27,56; Mk 15,40; Jan 19,25). Matouš a Marek zmiňují, že byla přítomna i u Ježíšova pohřbu (Mt 27,61; Mk 15,47). Nakonec se všichni čtyři autoři evangelií shodují na tom, že v neděli ráno po ukřižování časně vstala, šla k Ježíšovu hrobu a přinesla s sebou masti potřebné k řádnému pohřbení Ježíšova těla. Maria tedy patřila mezi první svědky vzkříšení. Marek říká, že vzkříšený Kristus se nejprve zjevil Marii Magdaléně (Mk 16,9-10). Matouš uvádí, že se zjevil nejprve Marii Magdaléně a další, blíže neurčené Marii (Mt 28,110). Lukáš tvrdí, že Marie Magdaléna, Johana a Marie, matka Jakubova, obdržely první zprávu o vzkříšení od anděla na místě Ježíšova prázdného hrobu. Jeho vyprávění také upřesňuje, že poté, co ženy tuto zprávu obdržely, se Petrovi a dalšímu učedníkovi mužského pohlaví zjevil sám vzkříšený Kristus, když šli do vesnice zvané Emauzy (viz také Emauzská cesta). Jan tvrdí, že vzkříšený Kristus se nejprve zjevil samotné Marii Magdaléně.
Biblický portrét Máří Magdalény ji tedy zobrazuje jako hlavní svědkyni vzkříšení. Jako první svědek Zmrtvýchvstání se Marie stala také první, kdo zvěstoval zprávu o vzkříšeném Kristu. U Jana a Matouše jí sám zmrtvýchvstalý Ježíš přikazuje, aby zvěst o jeho zmrtvýchvstání šířila mezi apoštoly.
Biblický obraz Marie ji vykresluje jako člověka, jehož víra v Ježíše nikdy nezakolísala. Tento záznam neochvějné oddanosti lze srovnat se záznamem učedníků, z nichž většina podle všeho opustila Ježíše během jeho soudu a popravy. Petr zapřel svůj vztah s Ježíšem poté, co byl Ježíš zajat náboženskými autoritami. Matouš uvádí, že Ježíše na kříž doprovázela jen hrstka jeho následovnic, a na prvním místě mezi nimi uvádí jméno Marie Magdalény (Mt 27,55-56) (viz také Marie, blahoslavená Panna). Markovo vyprávění o ukřižování jmenovitě uvádí tři ženy a jméno Máří Magdalény je opět na prvním místě seznamu. Zaznamenává také přítomnost blíže neurčených dalších osob, které následovaly Ježíše do Jeruzaléma (Mk 15,40). Lukáš uvádí, že svědky ukřižování byli i Ježíšovi „známí“ a jeho následovnice, i když neuvádí žádná jména (L 23,49). Janovo vyprávění o těch, kteří následovali Ježíše na kříž, jmenuje několik žen, včetně Marie Magdalény, a zmiňuje se pouze o jednom nejmenovaném mužském učedníkovi (Jan 19,26-27).
Bible prozrazuje pouze jeden další detail o životě Máří Magdalény. Jméno „Magdaléna“ označuje Marii jako obyvatelku Magdaly, malého města na břehu Galilejského jezera. Vědci se domnívají, že slovo „Magdala“ pochází z hebrejského slova migdol nebo migdal, které znamená „věž“. Proto ji svatý Jeroným (asi 347-419 nebo 420) nazval „Marií z věže“ a tvrdil, že její jméno odráží její neochvějnou víru. Mariino příjmení ji odlišovalo od ostatních žen, které Ježíše obklopovaly. Ostatní jsou obvykle označovány jako matka, sestra nebo manželka někoho jiného. Skutečnost, že Marie Magdaléna byla identifikována podle místa svého původu, naznačuje, že se mohlo jednat o neobvykle nezávislou ženu, možná svobodnou zámožnou ženu, která využila svých příjmů k následování a podpoře Ježíše.
Marie Magdaléna na křesťanském Východě
Obraz Marie Magdalény, který se vytvořil mezi pravoslavnými křesťany, se poměrně výrazně lišil od obrazu, který prosazovali západní křesťané, tj. římští katolíci a protestanti. Pravoslaví je jednou ze tří hlavních větví křesťanské víry. Pravoslavné křesťanství se rozvinulo ve východní Evropě a v zemích kolem východní poloviny Středozemního moře. Pravoslavní křesťané se řídí jiným církevním kalendářem, než jaký běžně dodržují římští katolíci a protestanti (viz také Velikonoce, datum).
Pravoslavní křesťané si zachovali podobný obraz Máří Magdalény, jaký je zobrazován v Bibli. Je uctívána jako svědek zmrtvýchvstání a jsou jí přiznávány tituly „myrrhéba“ a „rovná apoštolům“. Koncem čtvrtého století zasvětili pravoslavní křesťanští představitelé druhou neděli po Velikonocích Máří Magdaléně a dalším ženám, které přinesly k Ježíšovu hrobu pohřební koření a masti. Říká se jí „neděle myroforů“ neboli neděle nosičů myrhy.
Známá legenda mezi pravoslavnými křesťany vypráví, že po Ježíšově nanebevstoupení Maria Magdaléna cestovala a šířila zvěst o Ježíšově vzkříšení. Když dorazila do Říma, navštívila císaře Tiberia, aby podala stížnost na Piláta a vydala svědectví o Zmrtvýchvstání. Během audience u císaře sebrala z nedalekého stolu vejce, aby ilustrovala pojem vzkříšení. Tiberius se jí však vysmál a prohlásil, že jednou mrtvý člověk nemůže vstát k novému životu stejně jako vejce v její ruce nemůže zčervenat. Vejce vzápětí zrudlo sytě krvavě rudou barvou. V pravoslavném náboženském umění je Máří Magdaléna často zobrazována s červeným vejcem. Řekové a další pravoslavní křesťané dodnes dodržují starou tradici slavení Velikonoc, svátku Zmrtvýchvstání Páně, s vejci obarvenými na tmavě červenou, krvavou barvu.
Marie Magdaléna v západní Evropě
V průběhu několika prvních staletí po Kristově smrti si západoevropští křesťané začali vytvářet zcela odlišný pohled na Marii Magdalénu. V této době začaly spekulace o její minulosti zastiňovat skutečné biblické záznamy o Mariině charakteru. Když komentátoři hledali v Bibli další důkazy o její minulosti, začali spojovat Máří Magdalénu s několika dalšími ženami, které znaly Ježíše. Například nejmenovaná žena, která v příběhu z Lukášova evangelia umývá a pomazává Ježíšovi nohy, byla často považována za Marii Magdalénu (Lk 7,36-50). Lukáš tuto ženu popisuje jako „ženu z města“ a „hříšnici“. Křesťanské autority v západní Evropě se rychle domnívaly, že to znamená, že tato žena měla sexuální vztah s více muži, nebo snad byla prostitutkou. O několik vět později Lukáš představuje Máří Magdalénu, což je sled událostí, který mnohé vedl k závěru, že nemravná žena a Máří Magdaléna jsou jedna a tatáž osoba. Skutečnost, že v biblických dobách získali obyvatelé města Magdala pověst nemravného a neuctivého chování, možná také ovlivnila komentátory Bible, aby předpokládali, že Marie Magdaléna a hříšná žena jsou jedna a tatáž osoba. Západoevropští křesťané tak začali vnímat Máří Magdalénu jako notorickou prostitutku, kterou Ježíš Kristus vyléčil ze sklonů k tomuto způsobu života.
Křesťanští představitelé v západní Evropě se také domnívali, že Máří Magdaléna a žena označená v Bibli jako Marie z Betánie jsou jedna a tatáž osoba. Marie z Betánie je patrně nejznámější pro svou nadšenou pozornost věnovanou Ježíšovu učení, jak ukazuje příběh vyprávěný v evangeliu podle Lukáše (10,38-42). V jiném úryvku Marie z Betánie také pomazává Ježíšovi nohy (Jan 12,3).
Spojením aspektů tří žen, které v té či oné době pomazaly Ježíše, si západoevropští křesťané vytvořili pomyslnou historii Marie Magdalény. Podle této historie byla prostitutkou, která poté, co se Ježíši přiznala ke svým hříchům, byla jím vyléčena a odpuštěna. Poté se věnovala truchlení nad svou chybnou minulostí a vedla zbožný a odtažitý život oddaný Kristu. Západoevropští křesťané ji proto považovali za hlavní vzor pokání, který je prezentován v křesťanských písmech. Ve skutečnosti se ze slova „Magdaléna“ vyvinulo anglické slovo „maudlin“, které znamená pošetile sentimentální a oddávající se slzám, a odráží převládající obraz Magdalény v západním křesťanství. Po téměř dva tisíce let tato představa o Marii zastiňovala biblické záznamy o jejích skutcích a charakteru.
V západní Evropě dosáhl kult Máří Magdalény svého zenitu v pozdním středověku. Jeho rostoucí přitažlivost mohla být posílena obnoveným důrazem na ctnosti pokání mezi západoevropskými kazateli v tomto období. Umělci však poskytovali památná vyobrazení Máří Magdalény ještě dlouho poté, co její kult ztratil na popularitě. V západoevropském náboženském umění se Máří Magdaléna obvykle objevuje s nádobkou s mastí, kterou pomazala Ježíše, a s dlouhými vlajícími zlatými vlasy, které jsou symbolem její sexuality.
V posledních desetiletích začali západní křesťané přehodnocovat svůj obraz Máří Magdalény. V roce 1969 římskokatolické církevní autority oficiálně prohlásily, že Lukášova kající se hříšnice Marie z Betánie a Marie Magdaléna nejsou jedna a tatáž osoba.
Další literatura
Brewster, H. Pomeroy. Svatí a svátky křesťanské církve. 1904. Přepracované vydání. Detroit, MI: Omnigraphics, 1990. Gaventa, Beverly Roberts. „Mary.“ In David Noel Freedman, ed. Eerdmans Dictionary of the Bible. Grand Rapids, MI: William B. Eerdmans Publishing, 2000. Haskins, Susan. Mary Magdalene: Mýtus a metafora. New York: Harcourt Brace and Company, 1993. Jansen, Katherine Ludwig. The Making of the Magdelen (Stvoření Magdalény). Princeton, NJ: Princeton University Press, 2000. „Marie Magdaléna, sv.“ In E. A. Livingstone, ed. The Oxford Dictionary of the Christian Church. Třetí vydání. Oxford, Anglie: Oxford University Press, 1997. Munro, Winsome. „Mary.“ In Paul J. Achtemeier, ed. The HarperCollins Bible Dictionary. New York: HarperCollins, 1996. Portraro, Sam. Nejjasnější a nejlepší: Společník k menším svátkům a půstům. Cambridge, MA: Cowley, 1998. Schlumpf, Heidi. „Kdo obvinil Máří Magdalénu?“ (Who Framed Mary Magdalene?) U.S. Catholic (duben 2000). Dostupné na internetu:
Webové stránky
Pohled na Máří Magdalénu z pravoslavného hlediska naleznete na webových stránkách Ortho- dox America, časopisu pro americké pravoslavné křesťany:
.