Kromě jiných účinků může kyselina giberelová měnit růstové korelace rostlin tím, že snižuje inhibiční působení listů a zásobních orgánů. Předchozí práce1-3 ukázaly, že druhy Bryophyllum, B. crenatum, B. verticillatum a B. daigremontanum nekvetou, pokud jsou trvale drženy v podmínkách dlouhého nebo krátkého dne. Aby rostliny s dlouhými internodii a řapíkatými oválnými listy vykvetly, musí být denně po dobu 10 dnů vystaveny 12hodinovému nebo kratšímu osvětlení, zatímco rostliny s krátkými internodii a kulatými, téměř přisedlými listy musí být 20 dnů vystaveny dlouhému dni trvajícímu 13 hodin nebo déle a poté po dobu dalších 10 dnů podmínkám krátkého dne. Tyto rostliny byly proto popsány jako rostliny s dlouhým a krátkým dnem4. Rostliny s dlouhým dnem nebylo možné přimět ke kvetení působením kyseliny giberelové. Bünsow a Harder dokázali vyvolat prodlužování a kvetení dlouhodenních rostlin pěstovaných v podmínkách krátkého dne ošetřením gibereliny získanými z houby5 a z nezralých semen fazolu6. Stejného výsledku bylo dosaženo v naší laboratoři ošetřením materiálu Bryophyllum crenatum, který byl udržován ve formě růžic po dobu 12 let nepřetržitým vystavením pouze podmínkám krátkého dne, kyselinou giberelovou. Pokud však byly tyto krátkodenní rostliny po ošetření kyselinou giberelovou vystaveny trvalému osvětlení nebo podmínkám dlouhého dne, nevytvořily květní primordia, ačkoli se silně prodloužily, vytvořily dlouhá internodia a nové oválné řapíkaté listy. Kyselina giberelová tedy může nahradit požadavek dlouhého dne, ale nikoliv zcela specifický účinek krátkého dne na vyvolání květů. Mimořádně vzácně se objevil jediný květ v paždí jednoho z horních listů růžicových rostlin pěstovaných v podmínkách krátkého dne ; to bylo pozorováno pouze na jaře 1949 u dvou z mnoha set rostlin pěstovaných při devítihodinovém dni.