Mia Kang je mezinárodní modelka, bojovnice Muay Thai a aktivistka za pozitivní přístup k tělu. Nedávno do svého životopisu přidala také knihu memoárů Knockout, která pojednává o jejím boji se šikanou, anorexií, bulimií a tělesnou dysmorfií a o tom, jak nakonec s pomocí bojových umění znovu definovala svůj pocit vlastní hodnoty. Kang se narodila a vyrostla v Hongkongu, s modelingem začala ve 13 letech a od té doby získala magisterský titul v oboru financí a finančního práva, pracovala jako obchodnice s komoditami v Londýně, vyhrála jak soutěž Sports Illustrated Model Search 2016, tak svůj první profesionální zápas v Muay Thai a stala se moderátorkou seriálu Spy Games společnosti Bravo. Jejím domovem je New York, ale kvůli zákazu cestování v souvislosti s pandemií žije Kangová v Thajsku, na vlastní pěst a 12 hodin před svým obvyklým časovým pásmem. Tady se dozvíte, jak to zvládá.
O její ranní rutině:
Snažím se vstávat v sedm hodin ráno. První věc, kterou udělám, je, že alespoň jednou stisknu tlačítko snooze; v průměru dvakrát. Jsem podřimovač. A pak, je to hrozné, ale kontroluji sociální sítě a e-maily, ležím a roluju na telefonu. Opravdu to chci změnit, ale zatím je to tak, jak to je. Pak vstanu, vyčistím si zuby, provedu ranní péči o pleť a jdu na trénink. Momentálně dělám program jiu jitsu, který má konzistentní rozvrh, a když se mi chce, tak kolem toho dělám muay thai. Mé typické tréninky trvají dvě až tři hodiny. I když jsem velký příznivec ranní kávy, mám tendenci před ranním tréninkem nic nepít ani nejíst, a to z časových důvodů a proto, že nechci nikoho pozvracet. Do posilovny to mám osm minut jízdy autem, takže si pustím hudbu a stáhnu okénka, aby mi do obličeje proudil čerstvý vzduch a pokusil se mě probudit; jako náhražka kávy. Pouštím si „You Gotta Be“ od Des’ree, kterou jsem nedávno znovu objevila. To je teď můj hit. Zapomněla jsem na to, jak je ta písnička dobrá, je tak motivující!“
O její uzavřené životní situaci:
Momentálně jsem na Phuketu, ostrově na jihu Thajska. Vlastně jsem sem přijela v únoru na dovolenou na poslední chvíli, protože jsem věděla, že se chystá nějaká výluka a zákaz cestování. Vyrostl jsem v Hongkongu a prošli jsme SARS a měli jsme celou situaci se zákazem vycházení z domu, takže jsem to tak nějak čekal. Ale nakonec jsem byl hospitalizován na zdejším izolačním oddělení s podezřením na COVID. Ukázalo se, že to byl zánět průdušek, ale tehdy se ještě vytvářely testy, takže než jsem dostal všechny výsledky, uplynulo osm dní a hranice Thajska se uzavřely. Pronajal jsem si malý domek a zařídil si tu obchod. Hranice jsou stále zavřené, ale protože to udělali tak brzy a tak pečlivě – nejen po provinciích, ale i po okresech a čtvrtích -, neměli jsme už přes čtyři měsíce žádný případ a každodenní život je tu celkem „normální“. Ale jako mnozí nemohu pracovat, stýkat se s přáteli a rodinou; nejsem doma, nemám všechny své věci. Doslova jsem si sbalila šest bikin a sarong, protože jsem si říkala, že tu budu jen dva týdny, to je v pohodě! Lidé si říkají: Jé, ty jsi v ráji, ale my jsme vlastně v monzunovém období. Prší 23 hodin denně.
Na dálkových natáčeních:
Všechno je teď pro mě digitální a na dálku, takže když mám něco fotit, musím se snažit být sama sobě fotografem, stylistou i vizážistou v jednom. Miluji aspekt líčení, cítím se naprosto sebejistě, když se líčím sama. S modelingem jsem začala ve třinácti, takže se líčím už skoro osmnáct let; člověk se tak hodně naučí. Na druhou stranu vlasy jsou pro mě záhadou. Kadeřníci dělají kouzla. Zatím jsem dělala jen jedno focení se zoomem. Pošleš fotografovi fotky a videa prostoru, aby mohl udělat virtuální průzkum místa, pak si zavoláš na Zoom a fotograf to natočí a z videa udělá fotky. Poradí vám, kam umístit notebook, jak si sami upravit osvětlení. Je to docela úžasné.
O léčebné síle péče o pleť a cvičení:
Trpím úzkostmi a letos, se všemi jeho nejistotami, se to opravdu vyhrotilo. Nepamatuji si, kdy to bylo naposledy takové. Neustále se musím kontrolovat. Ráda se věnuji péči o pleť; asi je to tím Korejcem ve mně. Opravdu mě to uklidňuje. Nutí mě to soustředit se na něco opravdu malého a opravdu přesného, takže moje mysl nebloudí a netočí se ve spirále a nemyslí na všechny stresory v životě. Prostě se soustředím a myslím na oční krém. Je to opravdu terapeutické. Na začátku roku 2020 jsem měla tří-, možná čtyřkrokovou rutinu. Teď mám osm kroků na ráno a sedm na večer. ráda používám i masážní pomůcky. Foreo Luna 3; nikdy jsem nedosáhla takové úrovně čistoty jako s ním, teď už není cesty zpět. A ta malá zlatá tyčinka T, která vibruje. Dá se sehnat na Amazonu asi za 9 dolarů. Mám pocit, že letošní rok byl rokem péče o pleť, protože kam se hrabu? Opravdu si nekupuju make-up, sedím doma. Mám všechen čas na světě, abych se podíval na všechny své póry.
Snažím se také chodit na trénink každý den, abych dosáhl toho malého úspěchu. Bojová umění jsou hodně o síle mozku, víc než o fyzické síle; je to jako terapie. Pokud někdy jdu na trénink s tím, že mě něco trápí nebo stresuje, odejdu z podložky s jiným pohledem, protože si při něm odpočine celý mozek. Je to také taková osamocená záležitost; není to jako ve fotbalovém nebo basketbalovém týmu, kde máte jeden druhého, abyste se měli za co zodpovídat. Člověk musí hodně vést takový vnitřní rozhovor sám se sebou.
O sociálních sítích:
Nevadí mi konstruktivní kritika, kde ji můžete vstřebat, diskutovat, poučit se z ní a změnit svůj pohled. Pak jsou tu hateři, kteří se jen snaží srát na všechno, co děláte. Určití lidé vás sledují a sledují vás jen proto, aby vás kritizovali, a to? Blokuji a mažu. Miluju funkci blokování a možnost kurátorovat si tak svůj vlastní prostor a obrazovku. Sociální média jsou už tak nezdravým místem, že si myslím, že musíme. To, že je moje stránka veřejná a já se na ní vystavuji, neznamená, že máte právo na mě házet, co chcete. Dřív jsem si myslela, že musím psát, abych se lidem zalíbila, abych je zaujala a pobavila, ale přešla jsem na to, že budu psát, na co mám chuť a kdy mám chuť, zvlášť letos. Tvrdě jsem se naučila, že sociální média mohou masivně přispívat k mé úzkosti ve dnech, kdy jsem super aktivní a píšu hodně příspěvků. O víkendech se velmi často prostě nezúčastním vůbec.