1 „Synu člověčí, jez, co je před tebou,“ řekl mi. ‚Sněz tuto kůži se slovy na ní. Pak jdi a promluv k Izraelcům. 2 Otevřel jsem tedy ústa a on mi dal tu kůži sníst

3 ‚Synu člověčí, sněz to a naplň si tím žaludek,‘ řekl. Snědl jsem ji tedy a v ústech mi velmi chutnala.

4 Potom mi řekl: „Teď jdi, synu člověčí. Mluv má slova izraelskému lidu. 5 Posílám tě k nim. Neposílám tě k lidu, jehož slovům nerozumíš. 6 A neposílám tě k lidu, který mluví cizím jazykem. K těm lidem bych tě poslal. A jsem si jist, že by tě poslechli. 7 Ale izraelský lid tě neposlouchá. To proto, že neposlouchají mne. Všichni se rozhodli, že mě nebudou poslouchat, a nezmění se. 8 Já tě však učiním stejně silným jako oni. Nepřestanete mě poslouchat. 9 Budete silní a nezměníte se. Mohou odmítnout dělat, co jim řeknu. Ale ty se jich nesmíš bát, ani když to udělají.“

10 A on mi řekl: „Lidský synu, pozorně poslouchej všechno, co říkám. Pamatuj si slova, která k tobě mluvím. 11 Nyní musíš jít do Babylonu. Promluv k izraelskému lidu, který je tam. Řekni jim toto: „Toto praví Panovník Hospodin.“ Řekni jim, co říká Hospodin Bůh. Mohou poslechnout, nebo mohou odmítnout poslechnout.“

12 Tehdy mě Duch pozvedl. Uslyšel jsem silný hluk a promluvil hlas. ‚Chvalte slávu Páně v jeho domě nahoře,‘ řekl. 13 Uslyšel jsem zvuk křídel živých tvorů. Jejich křídla do sebe narážela. A kola vydávala zvuk podobný zvuku země, když se pohybuje. 14 Pak mě Duch pozvedl a odnesl mě pryč. Nesl mě s velkou mocí. V duchu jsem cítil hněv a bolest. 15 Přišel jsem do Tel Abíbu u řeky Kedar. Bydlel tam lid, který přišel z Izraele. Zůstal jsem tam s nimi sedm dní. Byl jsem velmi unavený a zmatený.“

Hospodin říká Ezechielovi, že se stane strážcem

16 Když uplynulo sedm dní, Hospodin ke mně promluvil. 17 ‚Lidský synu, ustanovil jsem tě strážcem izraelského lidu. Poslouchej tedy, co ti říkám. Nesmí mě poslouchat. Pak jim řekni, co se stane. 18 Možná řeknu špatnému člověku: „Nechám tě zemřít.“ A tak se stane. Musíš mu to říci. Nebo mu musíš říci, že musí přestat dělat špatné věci. Pak si zachrání život. Pokud mu to neřeknete, zemře. Zemře kvůli špatným věcem, které udělal. Ale já tě potrestám, protože jsi mu nepředal můj vzkaz. 19 Musíš mu říci, co jsem slíbil. On však nemusí poslechnout. Pak zemře, protože mě neposlechl. Ty se však zachráníš.“

20 Velmi dobrý člověk může začít dělat špatné věci a já mu mohu ztížit život. Ale zemře, když mu neřekneš o jeho hříchu. Zemře kvůli svým hříchům. Nebudu si pamatovat dobré věci, které udělal. Ale neřekl jsi mu, co udělám. Pak tě potrestám. 21 Když mu předáš mé poselství, může přestat hřešit. Pak zůstane naživu. Nezemře, protože přestal dělat špatné věci. A ty nezemřeš.“

22 Hospodin mi byl velmi blízko. ‚Jdi do roviny a tam s tebou budu mluvit,‘ řekl. 23 Vstal jsem tedy a vyšel na rovinu. Tam jsem spatřil Hospodinovu slávu. Byla to sláva podobná té, kterou jsem viděl u řeky Kebar. Padl jsem tváří k zemi. 24 Pak mě Duch pozvedl a postavil mě na nohy. ‚Jdi do svého domu a zavři dveře,‘ řekl,

25 „Zabráním ti v pohybu. Budeš jako člověk, kterého lidé svázali. Nebudeš moci vyjít mezi lidi. 26 Zabráním tvému jazyku, aby se hýbal, takže nebudeš moci mluvit. Nebudeš moci říkat mému lidu, že mě neposlouchal. Oni však dělali špatné věci. 27 Znovu k tobě promluvím. Pak jim budeš moci předat mé poselství. „Toto říká Pán Bůh,“ řekneš. Někteří z mého lidu budou naslouchat mým slovům, ale někteří lidé budou odmítat naslouchat. Jsou to lidé, kteří mě nebudou poslouchat.“