Co je neuroterapie & Jak může pomoci zlepšit soustředění, náladu & Výkonnost mozku?

Neuroterapie je přístup k terapii problémů, jako je úzkost, deprese, mozková mlha a únava, který se zaměřuje na změnu stavu mozku. Tento pojem zahrnuje neurofeedback a biofeedback, jejichž cílem je přeškolení mozku, a to buď rozvojem nových dovedností, nebo zvýšením kondice a výkonnosti mozku prostřednictvím cvičení. Neuroterapie však zahrnuje také používání technik stimulace mozku, jako je transkraniální stimulace stejnosměrným proudem (tDCS), audiovizuální entrainment (AVE nebo AVS) a kraniální elektrostimulace (CES).

Neuroterapie je založena na myšlence, že to, jak myslíme, cítíme a jednáme, se odráží v našem fyziologickém fungování, zejména v mozku a nervovém systému. Problémy, jako je deprese a úzkost, vznikají, když mozek uvízne v nepřizpůsobivých stavech a vzorcích. Často jsou tyto nevhodné vzorce v určitém smyslu naučené – například jste si podmínili, že budete mít úzkost a paniku, když budete muset nastoupit do přeplněného vlaku nebo autobusu. Neuroterapie otevírá možnost nového učení a vytváří nové mozkové dráhy, které nám slouží lépe.

Protože je neuroterapie spojena s učením, změny, které vyvolává, jsou trvalé (přesahují dobu terapie) a neuroterapie je obecně bezpečná a jen minimálně invazivní.

Použití &Přínosy neuroterapie

Jednoduše řečeno, cílem neuroterapie je zlepšit výkonnost mozku. Mezi běžné aplikace patří:

• zmírnění stresu a zvládání úzkosti (také paniky)
• zlepšení nálady a budování emoční odolnosti
• zlepšení pozornosti, koncentrace, soustředění a dalších aspektů exekutivních funkcí
• zlepšení kognitivního výkonu a učení
• zvýšení motivace a energie a učení se zvládat chutě, problémy s návyky a závislosti.

Důležité upozornění: nejsem osobně kvalifikovaný lékař a netvrdím, že nabízím léčbu problémů klasifikovaných jako zdravotní poruchy (například deprese a ADHD).

Jak neuroterapie funguje?

Strategie neuroterapie spočívá ve stimulaci neuroplastických změn, tj. změn struktury a/nebo funkce mozkových buněk. Typicky neuroplastická změna znamená určitým způsobem „přepojit“ neurony. Tato změna může být poháněna buď vnitřně, nebo zvenčí (tj. hybná síla nebo spouštěč může být v mozku samotném, nebo může pocházet z nějakého podnětu mimo mozek).

Psychiatr a výzkumník Norman Doidge je uznávanou autoritou v oblasti neuroplasticity a ve své nedávné knize „The Brain’s Way of Healing“ uvádí pět prvků neuroplastického léčení (ne všechny musí být přítomny v každém případě):

1. Neuroplastické léčení v mozku. Obecné buněčné uzdravení

V případech (například) traumatického poranění mozku nebo toxického inzultu (např. toxicita těžkých kovů) musí nejprve dojít k obnově obecných buněčných funkcí jak neuronů, tak glie (což jsou podpůrné buňky v mozku).

2. Neurostimulace

Dr Doidge se domnívá, že je třeba nějakého podnětu k oživení mozkových obvodů, které se staly neaktivními. Ve své knize uvádí několik příkladů, včetně nízkointenzivního laserového světla (soft lazer nebo cold lazer) a záměrného myšlení a chování (tj. vnitřně řízené neuroplastické změny). Několik dalších uvádím dále v tomto článku.

3. Neuromodulace

Mozek dokáže modulovat své vlastní fungování – vyvažovat exhalaci a inhibici. Dr. Doidge to popisuje jako zklidnění hlučného mozku a jako zlepšení „poměru signálu k šumu“ v mozku.

4. Neurorelaxace

Dohánění spánku je důležité pro uzdravení mozku – je známo, že v hlubokém spánku mozek prochází jakýmsi procesem buněčného úklidu.

5. Neurorelaxace

Dohánění spánku je důležité pro uzdravení mozku. Neuro-diferenciace a učení

Zotavený mozek je nyní schopen začít se znovu učit ztracené funkce. Jakýkoli proces učení zahrnuje neuroplastické změny, jak ukázal doktor Doidge ve své první knize „Mozek, který se mění sám“.

Typy neuroterapie

Když zopakuji poznámku, kterou jsem uvedl dříve, neuroplasticita může být buď vnitřně, nebo vnějškově řízená. To znamená, že obecně existují dva typy neuroterapie:

• Neuroterapie založená na učení, podmiňování a tréninku (tj. zahrnující vnitřně poháněné neuroplastické změny). Významnými příklady jsou biofeedback a neurofeedback (více o nich níže). Tyto metody mohou zahrnovat rozvoj dovedností nebo zvyšování „kondice mozku“ prostřednictvím cvičení (něco jako posilování mozku) nebo nějakou kombinaci obojího. Z hlediska pěti prvků neuroplastického léčení podle Dr. Doidge je tento typ neuroterapie pravděpodobně převážně záležitostí 5. stupně, tedy neuro-diferenciace a učení, avšak s přispěním neuro-modulace a neuro-relaxace.
• Neuroterapie založená na stimulaci mozku (tj. neuroplasticita řízená zvenčí). Je zřejmé, že ve schématu doktora Doidge je neurostimulace dominantním prvkem – to však neznamená, že se na ní nepodílejí i další prvky.

Můj názor je, že stimulace mozku vytrhává (nebo vytlačuje) mozek z jeho navyklého vzorce nebo stavu (což může být „zaseknutý“ stav nebo nepřizpůsobivý vzorec) a pak nastupuje přirozený sklon mozku k autoregulaci nebo seberegulaci, nebo dokonce k samoléčení. Jinými slovy, stimulace je jakýmsi stresorem, z něhož se mozek přirozeně „vzpamatovává“, jak nejlépe umí.

Proces může probíhat paralelně s jinými formami změn – například pokud chodíte do posilovny a zvedáte činky, namáháte své svaly, což způsobuje jejich drobné poškození. V následujících hodinách a dnech se svaly samy uzdraví a možná opět zesílí více než předtím (zejména pokud cvičení opakujete).

Pokud se skutečně jedná o tento mechanismus, pomohlo by to vysvětlit, proč se zdá, že tolik různých forem stimulace má podobný přínos. Vezměme si jeden příklad, tDCS, který podrobněji vysvětluji níže. Při této technice obvykle aplikujete napětí z levé hemisféry do pravé. Co když ale elektrody umístíte „špatně“? Můžete si tím uškodit? Položil jsem tuto otázku jedné kompetentní osobě a podle všeho to má stále blahodárný účinek, ale je to pomalejší než „správným“ směrem.

Příklady neuroterapie

1. Neuroterapie, kterou používáte v praxi? Neurofeedback & Biofeedback

Biofeedback je tréninkový nástroj, který měří určitou formu fyziologické aktivity v těle a v reálném čase vrací zpět měnící se signál, čímž vytváří příležitost pro rozvoj většího sebeuvědomění a také pro učení se ovlivňovat svou fyziologii žádoucím směrem.

Neurofeedback je forma biofeedbacku, která je založena na přímém měření mozkové aktivity, například EEG. (Podrobněji popisuji EEG neurofeedback v tomto článku.)

Je zřejmé, že biofeedback a neurofeedback jsou formy vnitřně řízené neuroterapie, i když je možné, že samotný trénink je druhem stimulace, která v určitém smyslu stresuje mozek a vyvolává „zotavení“.

Přední odborník na neurofeedback, Dr. Paul Swingle, vyvinul techniku, kterou nazývá „řízení mozku“ a která spojuje stimulaci mozku se zpětnou vazbou (jinými slovy stimulace je podmíněna určitým stavem mozku).

2. Stimulace mozku

Neuroterapie založená na stimulaci mozku může mít několik podob.

tDCS – transkraniální stimulace stejnosměrným proudem

tDCS spočívá v aplikaci stejnosměrného (konstantního) napětí na pokožku hlavy tak, aby v místech kontaktu aktivovalo (resp. zvýšilo excitabilitu neuronů) nebo inhibovalo mozek. Potřebujete dvě elektrody, mezi kterými protéká elektrický proud. Jedna nebo obě mohou být na hlavě (druhá může být poblíž, např. na rameni). Malý proud (asi 1 miliampér) lze pocítit jako lehké brnění.

Praktik si může vybrat, kam elektrody umístí (a tedy kterou část mozku bude stimulovat), a může obrátit polaritu, takže mozek buď aktivuje, nebo inhibuje.

Technologie je pozoruhodně jednoduchá a levná – na trhu je nyní skutečně několik spotřebitelských zařízení (nejznámější je pravděpodobně Focus tDCS.) Obvykle lze provést něco kolem deseti sezení v průběhu několika týdnů.

Předběžný výzkum tDCS naznačuje značnou naději – i když je třeba ji stále považovat za experimentální terapii. Studie například ukázaly, že pomáhá při depresi. Ačkoli (pokud je mi známo) neexistují žádné důkazy o tom, že by byla nebezpečná, dlouhodobé účinky nejsou skutečně známy.

Audio-vizuální entrainment (AVE)

Audio-vizuální entrainment (AVE) využívá pulzní světlo a zvuk k vyvolání změn v mozkových funkcích. Tato technologie, známá také jako audiovizuální stimulace (AVS), vyvolává přirozenou frekvenční odezvu mozku, což znamená, že mozkové vlny (EEG) následují (nebo se přizpůsobují) rytmu stimulace – například pulzující světlo a zvuk o frekvenci 10 Hz (desetkrát za sekundu) stimulují aktivitu alfa EEG (protože 10 Hz je v pásmu alfa).

Důkazy naznačují, že AVE může vyvolat změny neurotransmiterů (např. neurotransmiterů).např. serotoninu, endorfinů) a také v mozkovém průtoku krve (který je často zjištěn změněný při mozkových poruchách).

AVS může být užitečným doplňkem biofeedbacku a neurofeedbacku.

CES – kraniální elektrostimulace

Kraniální elektrostimulace (CES) – známá také jako kraniální elektroléčba nebo kraniální elektrostimulace – je podobná tDCS, protože aplikuje elektrický stimul do mozku. Místo konstantního napětí se však používá střídavý nebo pulzní proud. Elektrody se obvykle připevňují k ušním lalůčkům.

CES byla poprvé vyvinuta koncem 40. let 20. století a v současné době je již poměrně dobře zavedena jako terapie založená na důkazech. Jedním z nejznámějších a nejlépe prozkoumaných dostupných produktů CES je Alpha-Stim. Tento přístroj využívá jedinečnou, komplexní, patentovanou formu vln. (Název Alpha-Stim je odvozen od zjištění, že zvyšuje aktivitu alfa EEG.) Více než sto nezávislých výzkumů (včetně dvojitě zaslepených studií – viz graf níže) potvrzuje účinnost Alpha-Stim při úzkosti, stresu, depresi, bolestech hlavy a migréně a nespavosti. V USA má Alpha-Stim schválení FDA jako zdravotnický prostředek pro určité stavy. Výzkumy naznačují, že Alpha-Stim významně zvyšuje hladinu chemických látek v mozku, zejména serotoninu (měřeno v mozkomíšním moku) – také beta endorfinů (které jsou spojeny s potěšením).

Jak můžete získat přístup k neuroterapii

Všechny formy neuroterapie, které jsem zmínil, lze vyzkoušet doma pomocí spotřebních přístrojů, a to za rozumnou cenu. To znamená, že jsou obecně považovány za bezpečné a (relativně) neinvazivní. Osobně se domnívám, že je třeba zachovávat určitou opatrnost. Cokoli, co může mít pozitivní vliv na funkci mozku, může mít potenciálně také škodlivý účinek, pokud se použije nesprávným způsobem nebo v nesprávnou dobu. Účinek, který má neuroterapie na váš mozek, musí do jisté míry záviset na tom, v jakém stavu se váš mozek nachází. Pokud je mozek v choulostivém, křehkém nebo příliš citlivém stavu, může mít jakákoli neuroterapie negativní důsledky. Přesto si myslím, že je velmi nepravděpodobné, že by způsobila trvalé poškození.

Jak mohu pomoci

Moje vlastní profesionální praxe je založena na biofeedbacku (a zejména na formách biofeedbacku souvisejících s dýcháním) plus na některých formách neurofeedbacku. Ve své ordinaci neprovádím sezení zaměřená na stimulaci mozku, v podstatě proto, že (i) moje profesní pojištění ji nehradí a (ii) je velmi levné koupit si přístroj a vyzkoušet si ho. Mám však k dispozici velmi malý počet přístrojů k zapůjčení.

Klientům, kteří si chtějí vyzkoušet formy neuroterapie a stimulace mozku doma, mohu na základě jednoduchého vyhodnocení EEG nabídnout určitý návod, který protokol může být nejvhodnější. (Více informací o hodnocení EEG najdete v tomto článku.) Pod pojmem protokol mám na mysli konkrétní volbu způsobu aplikace neuroterapie – u většiny forem neuroterapie musí lékař učinit určitá rozhodnutí. Například u tDCS, kam umístit elektrody na pokožku hlavy? Nebo u AVE, jakou frekvenci stimulace máte použít? U EEG neurofeedbacku, který konkrétní aspekt EEG byste měli trénovat a ve které části hlavy? Tato rozhodnutí nejsou jednoduchá.

Přestože vám mohu nabídnout určitý návod (na základě posouzení), rozhodnutí vyzkoušet neuroterapeutické zařízení je nakonec na vás. Moje rada zní, abyste se nejprve dozvěděli co nejvíce informací a mohli se alespoň informovaně rozhodnout.

Články Domů