První pokus Applu o tenký a lehký notebook budoucnosti se odehrál o pár let předčasně.

Na začátku roku 2008 Apple představil původní MacBook Air, hluboce kompromisní produkt. Byl drahý (základní cena byla 1799 dolarů) a zároveň nejpomalejší Mac, vybavený poťouchlým pevným diskem třídy iPod. (Jako volitelná výbava byl nabízen 64GB SSD disk, první v Macu, ale ten byl za 999 dolarů nesmírně drahý.) Air neměl optickou mechaniku, port FireWire ani ethernetový konektor, jen jediný port USB schovaný za nepohodlnými padacími dvířky. Jeho chladicí systém byl tak nedostatečný, že dvoujádrový procesor Airu přestával v teplé místnosti efektivně pracovat.1

Jeho výhody však byly jasné. MacBook Air vážil pouhé tři kilogramy. Byl tak o celé dvě libry (40 procent!) lehčí než další nejlehčí notebook Mac prodávaný v té době a o více než půl kila lehčí než jakýkoli předchozí notebook Mac. A byl neuvěřitelně tenký – vpředu měl 0,16 palce a vzadu se rozšiřoval na 0,76 palce. Jinými slovy, původní Air měl srdce na správném místě – ale technologie ještě nebyla dost dobrá.

O dva roky později se Apple znovu rozhoupal a tentokrát se mu to povedlo. Nový MacBook Air se usadil na konci cenového žebříčku notebooků Apple, nikoli na jeho vrcholu – tím si zajistil, že bude pro většinu lidí nejoblíbenějším notebookem. Nový model si zachoval tenkost a lehkost svého předchůdce, ale nabídl celou řadu portů a dokonale výkonný procesor Intel.

A snad nejlepší ze všeho bylo, že se dodával ve dvou různých verzích – třináctipalcovém modelu, který byl zhruba stejně velký jako původní model, a malém jedenáctipalcovém modelu pro lidi, kteří chtěli absolutně nejmenší existující notebook Mac.

Budoucnost notebooků?“

„Je to něco, co jsme ještě nikdy nevytvořili, „2 řekl při představování nových modelů MacBook Air generální ředitel společnosti Apple Steve Jobs. „Myslíme si, že je to budoucnost notebooků.“ Apple často prohlašuje, že vytváří budoucnost. Málokdy má takovou pravdu.

Těsně před příchodem MacBooku Air mnoho výrobců počítačů vytvářelo netbooky, kategorii velmi levných (200-300 dolarů!), velmi malých notebooků, které běžely pod Windows a byly poháněny novými, úspornými procesory Intel. Vedení společnosti Apple bylo neustále dotazováno, proč společnost nevyrábí netbooky.

Někdy mám podezření, že lidé lobbují za vstup společnosti Apple do nějaké kategorie produktů, protože zbytek technologického průmyslu ví, že problém nerozluštil, a doufá, že to udělá Apple. Jako člověk, který v tomto období vyzkoušel několik netbooků, mohu potvrdit, jak mizerné byly. Byly sice působivé takovým tím neotřelým „věřte, že to běží na Windows“ způsobem, ale byl to levný plastový odpad se zmenšenou klávesnicí, na které se nedalo psát.

Při navrhování 11palcového MacBooku Air objevil Apple jasnou hranici, kterou nepřekročí: velikost klávesnice. Jedenáctipalcový Air byl postaven na klávesnici plné velikosti, každá klávesa měla stejnou velikost jako na jiných noteboocích Apple, stolních Macích a v podstatě na všech existujících klávesnicích. Apple by ji zmenšil, ale ne zmenšil. A MacBooky Air samozřejmě nepůsobily lacině, díky plášti z eloxovaného hliníku, opracovaného z jednotlivých kusů kovu.

Počítačový průmysl poděkoval Applu za jeho odpověď a Intel okamžitě představil koncept ultrabooků. Ultrabook je nejlépe definován jako PC notebook, který vypadá jako MacBook Air. (Pokud jde o Apple, jeho další odpovědí na netbooky byl iPad, uvedený na trh několik měsíců před MacBookem Air v roce 2010. Mezi iPadem a MacBookem Air měl Apple dvě velmi odlišné odpovědi na stejnou touhu po menším a levnějším mobilním počítačovém zařízení.“

S postupem desetiletí se zdálo, že každý další notebook (včetně dalších nabídek společnosti Apple) se stále více podobá MacBooku Air. MacBook Pro se zbavil optické mechaniky, přešel na SSD disky pro ukládání dat a stal se tenčím a lehčím. Dnešní třináctipalcový MacBook Pro je sám o sobě tenký a lehký tříkilový notebook.

Příliš populární na to, aby byl zabit

Jak desetiletí pokračovalo, MacBook Air se stále zlepšoval. I přes svůj tenký profil a omezený systém chlazení dokázal přidat robustnější procesory jako konfigurovatelné možnosti. Jedenáctipalcový MacBook Air s procesorem Intel i7 zvládl téměř vše, co jste na něj mohli hodit.

Největší krize v životnosti MacBooku Air přišla v polovině desetiletí a hrozba přišla od samotného Applu. V roce 2015 Apple představil 12palcový MacBook, který byl tenčí a lehčí než Air, s displejem Retina – ale také o 300 dolarů dražší. V roce 2016 následoval 13palcový MacBook Pro, který šel jasně ve stopách MacBooku Air – ale jeho počáteční cena byla o 500 dolarů vyšší než u Airu!“

Přesto se MacBook Air bez Retiny prodával dál. Ukázalo se, že zákazníci Applu ho považovali za výhodnější i bez toho lesklého displeje Retina. V roce 2018 Apple ustoupil a vydal Retina Air. Když Apple nedávno vydal první MacBook Air založený na vlastních procesorech, potvrdil to, co jsme všichni tušili – že MacBook Air je nejprodávanějším Macem společnosti3. (S největší pravděpodobností tomu tak bylo po většinu posledního desetiletí.)

Myslím si, že Air byl tak oblíbený proto, že široké veřejnosti nabízel počítač, který přesně stačil na to, co bylo potřeba, a nic víc. Na začátku jeho života si počítačoví maniaci mohli stěžovat na jeho malé úložiště, omezení paměti RAM, procesory s nižším výkonem, nedostatek portů (Thunderbolt byl přidán v aktualizaci) a požadavek na externí optickou mechaniku, pokud jste chtěli používat CD nebo DVD. Ale pokud jste chtěli jen tenký, lehký a levný notebook na vyřizování e-mailů, prohlížení webu a možná práci v Microsoft Office, nic z toho jste nepotřebovali.

S postupem desetiletí se všechny tyto rozdíly vytratily, ale myslím, že jádro přitažlivosti Airu zůstalo: V porovnání s tlustšími MacBooky Pro se tenký klínovitý tvar Airu zdál menší a lehčí a… menší. U Airu méně znamená více.4

MacBook Air forever?

V tuto chvíli je těžké si představit, že by MacBook Air v dohledné době opustil produktovou řadu Apple. Apple se pravděpodobně poučil ze všech svých pokusů o jeho likvidaci a uvědomil si, že design a cena Airu je to, co většina jeho zákazníků od notebooku chce.

S tím rozhodně souhlasím. MacBook Air používám jako notebook (a v mnoha případech i jako primární počítač) od roku 2008, kdy tento původní model vyšel. Jedenáctipalcový Air byl mým hlavním Macem ode dne jeho dodání až do mého posledního dne na Macworldu a ten poslední jsem vyměnil teprve minulý měsíc, kdy jsem si koupil nový MacBook Air M1.5

Zbytek notebooků Apple mezitím Air dohnal. Jistě, jsou tu rozdíly – Touch Bar, větší možnosti obrazovky a (pravděpodobně) výkonnější modely, které teprve přijdou. Ale hlavní rozdíly, jako jsou velké pevné disky, optická úložiště a podobně, se rozplynuly. Stačí se podívat na nedávno ohlášené MacBooky Pro M1 a MacBooky Air M1 a výzva je jasná. Rozdíly mezi těmito počítači jsou jen nepatrné.

Teď ta velká otázka. Co bude dál? MacBook Air, uvedený na trh v roce 2010, skutečně definoval notebooky pro zbytek desetiletí. Teď je ale rok 2020. Jaký bude definitivní mobilní Mac roku 2020? MacBook Air možná ještě nějakou dobu vydrží, ale co ho v srdcích a myslích uživatelů nahradí?

Přístup Applu k notebookům se za posledních deset let, ne-li za poslední dvě, od nástupu titanového PowerBooku G4 na scénu změnil jen velmi málo. Zatímco jeho konkurenti ve světě počítačových notebooků experimentovali s dotykovými displeji, odnímatelnými nebo skládacími klávesnicemi a skládacími obrazovkami, Apple odhodlaně zůstal u hliníkového pláště a dvou na sebe kolmých rovin – jedné pro vstup, druhé pro zobrazení.

Pokud má Apple pro příští desetiletí nově definovat notebook, měli bychom si všichni dobře zapamatovat lekci MacBooku Air. Někdy se to nepovede na první pokus – a to je v pořádku. Apple měl pár let na to, aby se poučil, a nakonec vytvořil nejlepší design notebooku všech dob. Těším se na jeho další pokus o odhalení budoucnosti notebooků.

Příští týden se vrátím s číslem tři.

Pokud oceňujete články, jako je tento, podpořte nás tím, že se stanete předplatiteli Six Colors. Předplatitelé získají přístup k exkluzivnímu podcastu, článkům určeným pouze pro členy a speciální komunitě.