Obžalovaný: John („Jack“) McCall
Zločin, z něhož je obviněn: Vražda
Hlavní obhájci: První soudní proces: „Soudce“ Miller; druhý proces: Oliver Shannon a William Henry Harrison Beadle
Hlavní žalobci: Ml: První proces: „plukovník“ George May; druhý proces: William Pound
Soudci: Kuykendall; druhý proces: William L. Kuykendall: Shannon
Místo konání: První soudní proces: Deadwood, území Dakota (nyní Jižní Dakota); Druhý soudní proces: Yankton, území Dakota
Data soudních procesů: 1. soudní přelíčení, 2. soudní přelíčení, 3. soudní přelíčení: První soud: srpen 1876; druhý proces:4.-6. prosince 1876
Verdikt: První soudní proces: Nevinen; Druhý proces: Vina
Odsuzující rozsudek:
Význam: Právník, armádní průzkumník a hazardní hráč Divoký Bill Hickok se díky své přesnosti a rychlosti při střelbě z pistole, stejně jako díky dlouhým vlasům a nápadnému vzhledu stal národním hrdinou a námětem několika románů, a to ještě v době, kdy mu bylo pouhých 30 let. Smrt si však Hickoka našla 2. srpna 1876, kdy ho v Deadwoodu v teritoriu Dakota (dnešní Jižní Dakota) střelil do týla John „Jack“ McCall.
Divoký Bill Hickok vnesl zákon a pořádek do notoricky bezprávných komunit. Byl nenápadný, nikdy se nevychloubal a často se setkával s výzvami pistolníků, kteří měli pocit, že si na něj troufnou. Mnozí z nich při zkoušce Hickokových schopností zemřeli. Byl to náročný život a Hickok se snažil usadit.
Město rozmachu westernu
V roce 1876 odešel Hickok do Deadwoodu v teritoriu Dakota, aby zde našel finanční úspěch a cestu ke klidnějšímu životu. Toho roku se oženil a potřeboval si vydělat na živobytí lépe než hraním karet, jak to dělal od roku 1874, kdy opustil Buffalo Bill’s Wild West Show. Když tedy bylo v Černých horách v Dakotě objeveno zlato, vydal se Hickok za bohatstvím, aby se mohl vrátit domů a odejít na odpočinek nebo alespoň začít vykonávat méně nebezpečné povolání.
Stejně jako tisíce dalších zamířil Hickok do Deadwoodu, hornického městečka s jednou ulicí, jehož populace se během necelého roku zvýšila z nuly na více než 15 000 obyvatel. Deadwood byl ale také místem, kde se scházeli psanci a kde Hickoka, stejně jako na mnoha jiných místech předtím, předešla sláva. V důsledku toho se mnozí z těch nejzapadlejších lidí v komunitě báli, že Hickok je tu skutečně proto, aby zavedl zákon a pořádek.
Hickok zlato nenašel, a tak se vrátil k hazardu. Jednoho dne kolem poledne vstoupil do Carl Mann’s No. 10 Saloon a zapojil se do karetní hry. O tři hodiny později vstoupil do místnosti malý, úlisný pětadvacetiletý mladík jménem „Jack“ McCall. Zatímco Hickok studoval jeho karty, McCall se rychle přesunul k baru, až se ocitl několik stop za Hickokovou židlí. Pak vytáhl pistoli, McCall vykřikl: „Sakra, vem si to!“ a vystřelil. Hickok okamžitě zemřel. Bylo mu pouhých 39 let.
První soudní proces
Přípravy na McCallův proces začaly okamžitě. Deadwood neměl žádnou formální vládu, a tak si toho večera místní podnikatelé zvolili tři právníky (všichni opustili své praxe jinde, aby našli zlato), aby zastávali funkci soudce, žalobce a obhájce. Byl také jmenován šerif a úředník a byly stanoveny postupy pro výběr poroty. Soud byl stanoven na devátou hodinu ráno následujícího dne v McDanielově divadle. Aby se zabránilo lynčování, hlídalo McCalla během noci 25 mužů a soudce trval na tom, aby šerif a úředník, stejně jako právníci a všichni přední podnikatelé v obci, byli „přítomni s revolvery, až se soud sejde“.
McCall prohlásil, že je nevinen, a poté, co byla vybrána porota, předvolala obžaloba čtyři svědky, kteří buď viděli skutečnou střelbu, nebo byli v saloonu, když se střílelo. Obhajoba zase předvolala řadu svědků, kteří všichni přísahali na McCallovu bezúhonnost. Nakonec vypovídal sám McCall:
No, pánové, musím říci jen několik slov. Divoký Bill zabil mého bratra a já jsem ho zabil. Divoký Bill mi vyhrožoval, že mě zabije, pokud mu zkřížím cestu. Nelituji toho, co jsem udělal. Udělal bych totéž znovu.
To porotě stačilo, aby McCalla osvobodila. Celé řízení trvalo pouhých dvanáct hodin.
Pro mnoho lidí v Deadwoodu nebyl rozsudek přijat dobře. Kolovaly zvěsti o úplatcích a žalobce, plukovník George May, slíbil, že bude hledat spravedlnost jinde. McCall ve městě chvíli zůstal, ale odešel, když přijel jeden z Hickokových blízkých přátel, Kaliforňan Joe. Mnozí si také všimli, že zatímco v den soudu měl McCall u sebe pouze 43 dolarů, brzy poté byl spatřen s velkou hotovostí a zlatými hodinkami a řetízkem.
Federální soud pro McCalla
McCall odjel do Wyomingu, nejprve do Cheyenne a poté do Laramie, než ho 29. srpna zatkl zástupce amerického maršála, kterého doprovázel May. Ačkoli byl McCall již souzen, řízení v Deadwoodu nebylo legální, protože město a jeho obyvatelé se nacházeli uvnitř indiánské rezervace zřízené federální vládou, a tudíž tam neměli právo být. Proto McCallův osvobozující rozsudek nebyl platný a nebránil by jinému soudu, aby ho znovu soudil za Hickokovu vraždu.
McCall byl nejprve zadržen v Laramie, aby se zúčastnil předběžného slyšení a čekal na formální žádost o vydání k soudu do Yanktonu (v dnešní Jižní Dakotě). Ve vězení v Laramie McCall v novinovém rozhovoru prohlásil, že Hickok nejen zabil jeho bratra, ale také že den před střelbou v Deadwoodu Hickok McCalla podvedl při hře pokeru a vysmál se mu, když se pohádali.
Po příjezdu do Yanktonu byl McCall 18. října 1876 formálně obviněn z vraždy a opět prohlásil, že je „nevinen“. Aby měli maršálovi zástupci čas najít svědky McCallovy obhajoby, byl proces odročen na šest týdnů.
Dne 9. listopadu se McCall a jeho spoluvězeň pokusili o útěk. Přemohli jednoho strážného, ale podařilo se jim to překazit, když na místo dorazil americký maršál a jeho asistent. McCall poté nabídl státu důkazy a tvrdil, že byl najat Johnem Varnesem, aby Hickoka zavraždil. Podle McCalla došlo kdysi v Denveru mezi Varnesem a Hickokem k „potížím“ a vzniklé zlé pocity se ještě vystupňovaly, když Hickok krátce před svou smrtí zasáhl se svou zbraní, aby ukončil hádku mezi Varnesem a jiným mužem. Četa okamžitě vyrazila do Deadwoodu, aby Varnese našla, ale ten byl pryč.
Maršálův úřad také nebyl schopen najít žádného ze svědků McCallovy obhajoby. Když se 1. prosince znovu sešel soud, požádali McCallovi noví právníci o odklad do dubna, aby mohli tyto svědky najít, ale žádost byla zamítnuta. Vlastní soudní proces začal 4. prosince.
Znovu byli předvoláni očití svědci. Jeden z nich, majitel saloonu, potvrdil, že McCall prohrál s Hickokem partii pokeru. Jakmile si však McCall uvědomil, že nemá prostředky na pokrytí prohry, nabídl mu Hickok peníze (které McCall odmítl) na večeři. Jiná osoba tvrdila, že viděla McCalla, jak se den nebo dva před střelbou připlížil za Hickoka v saloonu No. 10 a vytáhl mu zbraň ze dvou třetin z pouzdra, než ho společník odvedl pryč. (Nebylo vysvětleno, proč Hickoka na místě nevarovali a proč mu o tomto incidentu později neřekli.)
V McCallův prospěch nebyli předvoláni žádní svědci a McCall nevypovídal. Při křížovém výslechu svědků obžaloby se však McCallovi právníci snažili naznačit, že McCall byl opilý, a tudíž není za své činy odpovědný. Po předvolání všech svědků byly vzneseny některé technické návrhy zpochybňující správnost kopie obžaloby, která byla McCallovým právníkům předána na začátku soudního řízení. Byly také podány další návrhy, v nichž se tvrdilo, že by měl být povolen obnovený proces, protože soud během procesu nesprávně použil federální právo namísto práva územního. (Vzhledem k tomu, že k vraždě došlo v indiánské rezervaci, byla Hickokova vražda podle tehdejších zákonů federálním zločinem.) Všechny tyto návrhy byly zamítnuty.
Porota rychle dospěla k verdiktu
6. prosince kolem sedmé hodiny večer se porotci odebrali na odpočinek, aby zvážili své rozhodnutí. Vrátili se o něco později než za tři hodiny s verdiktem „vinen“. Dne 3. ledna 1877 byl McCall před zaplněnou soudní síní odsouzen k trestu smrti.
Ještě před vynesením rozsudku podali McCallovi právníci odvolání k Nejvyššímu soudu dakotského teritoria, které však bylo 20. ledna 1877 zamítnuto. Poté byla prezidentu Ulyssesovi S. Grantovi zaslána žádost o milost nebo o zmírnění McCallova trestu na doživotí. Ani to se nepodařilo a McCall byl ráno 1. března 1877 oběšen.
Několik dní před McCallovou popravou obdržel americký maršál v Yanktonu dopis od Mary McCallové z Louisville v Kentucky s dotazem, zda je odsouzený její bratr.
V ranních novinách jsem viděl článek o rozsudku nad vrahem Divokého Billa, Jackem McCallem. Asi před šesti lety odtud odešel mladý muž jménem John McCall, o němž poslední tři roky nikdo neslyšel. Má otce, matku a tři sestry žijící zde v Louisville, kteří jsou z něj velmi znepokojeni, protože se dozvěděli o vraždě Divokého Billa. Pokud nám o něm můžete poslat nějaké informace, budeme vám velmi vděčni.“
Když mu McCall ukázal dopis, potvrdil, že je od jeho sestry. Dopis neobsahoval žádnou zmínku o žádném bratrovi. Navíc týden před svou smrtí McCall slíbil novinám v Yanktonu, že napíše o své verzi událostí, které vedly k vraždě. Článek měl být zveřejněn po McCallově oběšení, ale noc před popravou McCall to, co napsal, zničil. Ať už byl skutečný důvod, proč Hickoka zastřelil, jakýkoli, McCall si ho vzal do hrobu.
-Mark Thorburn
Rosa, Joseph G. Alias Jack McCall. Kansas City, Mo: Kansas City Posse of the Westerners, 1967.
-. „Alias Jack McCall: A Pardon or Death?“ (Omilostnění, nebo smrt?) The Kansas City WVesterners‘ Trial Guide 12, č. 2 (červen 1967).
-. Říkali mu Divoký Bill: The Life and Adventures of James Butler Hickok (Život a dobrodružství Jamese Butlera Hickoka). 2., přeprac. a dopl. vyd. 2. Norman, Oklahoma: University of Oklahoma Press, 1974.
.