Od chvíle, kdy Lemonis poprvé vstoupil do obchodu, viděl, že se začínají objevovat problémy. Řekl, že když viděl nejen výrobky na pleť, ale také sortiment šátků, oblečení, nádobí a dalších domácích potřeb, dostal „trochu smyslové přetížení“.

„Opravdu se snažím pochopit, jak se sem všechny ty výrobky dostaly? Kdo je koupil? Jakou to mělo logiku? Kdo to má na starosti?“ Lemonis řekl. „Připadalo mi to doslova jako Divoký západ nakupování.“

Když Lemonis zjistil, že je tu neprodané zboží za více než 60 000 dolarů, odhalil i další problémy:

„To je ten problém, že neexistuje žádná komunikace,“ řekl Potter. „Je to, jako byste se báli, nemůžete se mnou chodit po špičkách. Řekněte mi to, ať to můžeme řešit.“

Lemonis se pak zaměstnanců zeptal, zda mají definované role.

„Všichni děláme všechno, co můžeme, každý den. V tomto oboru se toho děje hodně,“ řekl Lemonisovi Caity, provozní ředitel společnosti. „Někdy mám problémy s komunikací s Monikou kvůli jejímu rozvrhu.“

Caity také podrobně popsala problémy s důvěrou, které s ní Potter měl.

„Byla jsem najata, abych rozhodovala,“ řekla Caity Potterovi. „Nemám pocit, že bych ty věci mohla dělat, aniž byste si mysleli, že jednám za vašimi zády, ve skutečnosti mi jde o vaše zájmy.“

Většina zaměstnanců přiznala, že někdy uvažovala o výpovědi kvůli Potterově nedůvěře a mikromanagementu týmu. Potterova sestra Jessica skutečně odešla, protože měla pocit, že „už nemá co nabídnout, aby pomohla tomuto podniku“, a nechtěla selhat. Nakonec se však do obchodu vrátila, protože jí chyběli zákazníci.