Bývalý súdánský prezident Umar al-Bašír byl po šesti měsících pokojných protestů na začátku roku 2019 konečně odstaven od moci. Protestující doufali v nový začátek, ale jejich snahu o vytvoření civilní vlády utnula vojenská rada, jejíž součástí je Mohamed Hamdan Dagalo, vůdce polovojenské jednotky zvané Síly rychlé podpory, která má kořeny v džandžavídu. Tsega Etefa vysvětluje, kdo jsou Džandžavídi a proč jejich přítomnost nevěstí pro mír v zemi nic dobrého.

Jaká je historie Džandžavídů – kdy se skupina dala dohromady a proč?

Termín Džandžavídi označuje ozbrojené skupiny Arabů z Dárfúru a Kordofánu v západním Súdánu. Říkají si fursan (jezdci na koních).

Dárfúr, který se nachází v západním Súdánu, je rozlehlá planina o velikosti amerického státu Texas. Dělí se na tři státy: Severní Dárfúr s hlavním městem El Fasher, Západní Dárfúr s hlavním městem El Geneina a Jižní Dárfúr se sídlem v Nyale. Severní Dárfúr je polopouští, zatímco západní a jižní oblasti mají bohatou a úrodnou půdu. Počet obyvatel Dárfúru se odhaduje na 7 milionů. Všichni obyvatelé Dárfúru jsou černí muslimové, i když mnozí se na základě rodokmenu spojeného se Saúdskou Arábií označují za Araby. Dárfúr sousedí se Středoafrickou republikou, Čadem a Libyí.

Militantní jednotky Džandžavíd vznikly v polovině 80. let 20. století, kdy Dárfúr v důsledku kombinace několika faktorů procházel zničujícími časy. Mezi ně patřily např:

• Chronické zanedbávání a marginalizace ze strany Chartúmu,

• špatné zvládnutí velkého sucha v Sahelii a následného hladomoru,

• vypuknutí občanské války mezi severem a jihem Súdánu,

• zvýšený příliv migrantů z Čadu,

• čadští povstalci a vojenské aktivity Libye a

• oslabení původního mechanismu řešení sporů.

Všechny tyto události se spikly, aby vytvořily situaci, v níž došlo ke zhroucení práva a pořádku. Dárfúřané se začali ozbrojovat. Několik arabských i nearabských skupin vytvořilo v rámci sebeobrany vlastní milice.

Pojmem džandžavíd se nakonec označovaly všechny arabské ozbrojené skupiny bez ohledu na jejich původ. Mohly být například čadské, libyjské nebo z jiného než súdánského prostředí. Většina z nich však byli Arabové z Dárfúru. Většinou šlo o abbálské pastevce velbloudů ze severního Dárfúru, kteří si stěžovali na nedostatek vlastního sídla (Dar) podobně jako Furové a další arabské skupiny.

Hladomor a zhroucení právního řádu podpořily vznik těchto skupin, protože mohly provádět zábory půdy a doplňovat ztracená zvířata.

Jakou roli hraje Džandžavíd v současných súdánských nepokojích?

Džandžavíd má silnou vazbu na současnou krizi. Je tomu tak proto, že posledních šest let vláda bývalého prezidenta Umara al-Bašíra oficiálně organizovala milice džandžavídů jako síly rychlé podpory pod velením Národní zpravodajské a bezpečnostní služby. Ty byly využívány k porážce povstaleckých skupin v zemi. V roce 2013 vybral al-Bašír za vůdce Džandžavídu Dagala, abbálského Araba z klanu Hemeti. O rok později byla ústavně přijata jako regulérní síla. Ačkoli se Síly rychlé podpory skládají z dalších vládou podporovaných milicí, většinu jejich příslušníků vybral Dagalo z Dárfúru.

Podle organizace Human Rights Watch se Síly rychlé podpory dopustily v Dárfúru válečných zločinů v letech 2014 a 2015, kdy došlo k vysídlení, znásilnění, rabování a zabití civilistů.

Předpokládá se, že nedávné vraždy pokojných demonstrantů v Chartúmu rovněž spáchaly Síly rychlé podpory. Těm velí Dagalo, který je nyní místopředsedou Přechodné vojenské rady, jež v dubnu 2019 donutila al-Bašíra odstoupit od moci. Radě předsedá generálporučík Abdel Fattah al-Burhan, ale mnozí se domnívají, že skutečnou moc má Dagalo. Předpokládá se, že je bohatý a má úzké vazby na Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty.

Jakou roli hráli džandžavídi v jiných súdánských konfliktech?

Hráli velkou roli v konfliktu v Dárfúru. Když dárfúrští povstalci – tvoření Súdánskou osvobozeneckou armádou a Hnutím za spravedlnost a rovnost – v dubnu 2003 vystupňovali své útoky na vládní pozice, vláda nasadila džandžavídy, aby se zaměřili na vesnice Fur, Zaghawa a Masalit.

Vláda al-Bašíra zintenzivnila nábor na pomoc při mobilizaci pro svou protipovstaleckou válku proti povstalcům. To zahrnovalo i nábor zločinců, odsouzených a vězňů a jmenování nových vesnických náčelníků.

Jaké vazby má súdánská armáda na Džandžavíd?

Politici a vojenští důstojníci hráli významnou roli při náboru, organizaci, vybavení a výcviku Džandžavíd. Pokud jde o armádu, prováděla vojenské operace společně s Džandžavídy. Například během útoků džandžavídů v Dárfúru poskytovaly Národní ozbrojené síly leteckou i pozemní podporu.

Když byly vytvořeny síly rychlé podpory, byly formálně uznány jako součást národních pravidelných sil. To znamenalo, že byly dobře zásobovány a vybaveny – mnohem více než na počátku roku 2000.

Co znamená zapojení džandžavídů pro demokracii v Súdánu – je nějaká naděje na civilní vládu?

Je srdcervoucí jen pomyslet na džandžavídy v ulicích Chartúmu. Neschopnost mezinárodního společenství – včetně Africké unie – vyřešit dárfúrskou krizi v první řadě umožnila džandžavídům vystoupit na celostátní politickou scénu. To stačí k vyvolání zoufalství.

Vždy však existuje naděje. Je dobrým znamením, že se Přechodná vojenská rada a opozice dohodly na obnovení rozhovorů. Armáda by měla co nejdříve předat moc civilní vládě.