Cestování: Čas, vzdálenost a náklady

Cestování:

Tento oddíl pojednává o odmítnutí nabídky práce nebo doporučení z důvodu nedostatku dopravy, neochoty využít dostupnou dopravu a času, vzdálenosti a nákladů spojených s dojížděním.

Je důležité poznamenat, že důvod odmítnutí práce nebo doporučení může také vyvolat otázku dostupnosti.

A. Obecně

Nezaměstnanost. Ins. Code 1258 částečně stanoví:

„Při určování, zda je práce prací, pro kterou je jednotlivec přiměřeně způsobilý, ředitel zváží… délku nezaměstnanosti a vyhlídky na zajištění místní práce v jeho obvyklém zaměstnání a vzdálenost dostupné práce od jeho bydliště…“. “

Ve věci P-B-303 správní rada obdobně uvedla:

„I když je třeba vzít v úvahu vzdálenost do zaměstnání, větší význam má přiměřenost dopravních prostředků a čas spotřebovaný na každodenní cestu do zaměstnání a zpět. Důležité jsou také zvyklosti a praxe v obci bydliště žadatele, pokud jde o otázku cestování do práce a z práce… a délka doby, po kterou byl konkrétní žadatel v době odmítnutí nezaměstnaný…“

Délka nezaměstnanosti je významným faktorem při určování oblasti, ve které musí být žadatel ochoten hledat a přijmout zaměstnání. S prodlužující se dobou nezaměstnanosti se rozšiřuje oblast, v níž musí být žadatel k dispozici pro práci. Pokud jsou vyhlídky žadatele na získání práce dobré a délka nezaměstnanosti byla krátká, může se jednotlivec omezit na vzdálenost do práce, která by za opačných okolností byla nepřiměřená.

B. Doprava

Ve věci P-B-25 výbor poukázal na to, že problémy s dopravou za prací jsou osobním problémem zaměstnance. A i když se tento případ týká problému odloučení, stejná koncepce platí i pro odmítnutí nabídky nebo doporučení k práci.

Žadatel může mít dobrý důvod odmítnout nabídku nebo doporučení k práci, pokud si nemůže obstarat žádný vhodný dopravní prostředek do potenciálního zaměstnání. Povinností žadatele je ověřit, zda neexistuje odpovídající dopravní prostředek. Například pokud žadatel odmítne nabídku zaměstnání na základě předpokladu, že neexistuje žádná dostupná doprava, když ve skutečnosti autobusová linka jezdí ve vzdálenosti tří bloků od zaměstnání a dvou bloků od jeho bydliště, nebude mít žadatel k odmítnutí dobrý důvod, protože si svůj závěr před odmítnutím nabídky práce neověřil. Pokud se však žadatel pokusí zajistit si informace o dostupné dopravě a bez vlastního zavinění není schopen tyto informace získat, byl by jeho chybný závěr omluvitelný.

Ve věci P-B-303 žadatel, který žil v San Francisku, odmítl doporučení na vhodné zaměstnání v Oaklandu. Žadatelka sdělila oddělení, že o toto zaměstnání nemá zájem kvůli problémům s dojížděním. Potenciální zaměstnání bylo dostupné veřejnou dopravou. Výbor ve svém rozhodnutí uvedl:

„V předchozích případech jsme měli příležitost zvážit vliv problému s dopravou, jak se týká otázek dobrého důvodu podle oddílu …. (1257 písm. b) zákoníku). . . . V daném případě bylo místo budoucího zaměstnání dostupné dostatečnou veřejnou dopravou z bydliště žadatele… . Vzhledem k dojížděcím zvyklostem v obci, v níž měl žadatel bydliště, … se domníváme, že se žadatel bez vážného důvodu neucházel o vhodné zaměstnání…“

Žadatelé někdy nemohou nebo nechtějí používat dostupné dopravní prostředky z důvodu zdravotních omezení, rizika úrazu nebo osobních potíží. Pokud je pro žadatele nevhodné použít dostupný dopravní prostředek z prokazatelných zdravotních důvodů, bude mít žadatel oprávněný důvod k odmítnutí. Osobní pohodlí nebo preference však nebudou představovat dobrý důvod pro odmítnutí vhodné práce.

Pokud je jedinou alternativou žadatele použít trasu nebo druh dopravy, která představuje značné riziko pro jeho bezpečnost, může mít žadatel dobrý důvod pro odmítnutí nabídky práce nebo doporučení. Pokud však žadatel neprokáže, že by daná trasa nebo druh dopravy představovaly nepřiměřené riziko pro jeho bezpečnost a že neexistuje žádný alternativní prostředek, nelze pro odmítnutí stanovit dobrý důvod.

C. Čas

Žadatelé mohou odmítnout zaměstnání z důvodu množství času, který budou muset strávit cestou do zaměstnání. Pokud je doba potřebná k dojíždění do potenciálního zaměstnání obvyklá pro ostatní v povolání a komunitě žadatele, nelze strávenou dobu považovat za nepřiměřenou.

Je třeba poznamenat, že podle ustálené judikatury Rady není jedna hodina cesty do zaměstnání nepřiměřenou dobou. Rovněž je třeba poznamenat, že v některých povoláních a v některých oblastech se za obvyklou považuje více než hodinová doba dojíždění.

V již citovaném případu P-B-303 se doba dojíždění, včetně doby strávené čekáním a chůzí, blížila jedné hodině. Mnoho obyvatel San Francisca a Oaklandu dojíždí mezi těmito městy veřejnou dopravou. Správní rada ve svém rozhodnutí uvedla:

„S ohledem na dojížděcí zvyklosti komunity, v níž žadatel bydlel, nebyly doba dojíždění a vzdálenost do práce nepřiměřené nebo nepřiměřené. Na základě těchto skutečností… se domníváme, že žadatel nepožádal o vhodnou práci bez závažného důvodu…“

Při určování, zda by doba potřebná k dojíždění do zaměstnání byla nadměrná, by měl tazatel vzít v úvahu skutečnou dobu řízení a také:

  • Čas strávený rozvozem dětí k poskytovatelům péče o děti.
  • Čas strávený v dopravě na silně přetížených trasách.

Pokud je využívána veřejná doprava, čas strávený:

  • Příchodem do veřejné dopravy a odchodem z ní.
  • Nevyhnutelnou dobu čekání mezi přestupy.
  • Čas, kdy veřejná doprava způsobí, že žadatel dorazí před dobou, kdy zaměstnavatel otevírá pracoviště.

Protože dělená směna obvykle zdvojnásobuje dobu cestování za den, vzdálenost nebo doba cesty do práce, která by byla přiměřená pro jednu směnu, může být nepřiměřená pro dělenou směnu. Ve věci P-B-220 telefonní operátorka odmítla několik nabídek práce od svého bývalého zaměstnavatele, protože by musela pracovat v dělené směně; a vzhledem ke vzdálenosti do práce by byla mimo domov od časného rána do pozdního večera. Dvě z nabídek se týkaly práce na pobočce zaměstnavatele v Beverly Hills a jedna na pobočce v centru Los Angeles. V době, kdy byly nabídky učiněny, bydlela žalobkyně v Beverly Hills. Ve svém rozhodnutí správní rada uvedla:

„Nabídka učiněná žalobkyni… na práci telefonní operátorky v její domovské obci, zahrnující dojezdovou dobu třicet minut nebo kratší, byla nabídkou vhodné práce, kterou žalobkyně neměla žádný vážný důvod odmítnout…“. Nicméně nabídka … (práce v centru Los Angeles) zahrnovala dobu cesty z místa bydliště žalobkyně do práce v délce jedné hodiny. Vzhledem k tomu, že taková práce by byla na dělenou směnu a pravděpodobnost dvou zpátečních cest do práce a z práce denně, domníváme se, že nabízená práce nebyla vhodná. Domníváme se, že žalobce měl dobrý důvod pro odmítnutí této nabídky a nepodléhá diskvalifikaci.“

D. Vzdálenost

Rozhodnutí zahrnující odmítnutí práce nebo doporučení z důvodu vzdálenosti do práce téměř vždy zahrnuje úvahu o tom, co je „přiměřená vzdálenost“. Ve většině případů se tato vzdálenost stanoví tak, že se určí, jaká je obvyklá vzdálenost, kterou urazí do práce jiní lidé ve stejné lokalitě a ve stejném povolání.

Sbor se důsledně zdržuje stanovování libovolných norem pro vzdálenost, kterou musí být žadatel ochoten urazit do potenciálního zaměstnání. Rada však také důsledně zastává názor, že žadatel nemá dobrý důvod pro odmítnutí jinak vhodného zaměstnání, pokud je vzdálenost v rámci obvyklého způsobu dojíždění v dané komunitě.

Obvyklá vzdálenost dojíždění do zaměstnání se může v závislosti na povolání značně lišit. V některých povoláních, jako je stavebnictví a zábava, musí pracovníci často překonávat velké vzdálenosti, aby získali práci. V takových povoláních nemohou žadatelé úspěšně namítat, že vzdálenost je nepřiměřená, pokud nemohou prokázat závažné důvody pro odchylku od obvyklé praxe v jejich povolání.

Mohou nastat okolnosti, za kterých může být žadatel nucen odchýlit se od obvyklých vzorců, jako je ztráta soukromé dopravy nebo zdravotní důvody. Pokud však žadatelův důvod pro odchylku od obvyklé cestovní vzdálenosti pro ostatní pracovníky v daném povolání a komunitě není přesvědčivý, nebude mít oprávněný důvod pro odmítnutí z tohoto důvodu.

Na druhé straně mohou být faktory, jako jsou špatné vyhlídky na práci nebo dlouhodobá nezaměstnanost, natolik významné, že se očekává, že žadatel překročí vzdálenost, která je považována za obvyklou pro většinu pracovníků v daném povolání.

Někteří žadatelé, jako jsou migrující pracovníci nebo pracovníci na cestách, nemusí mít stálé bydliště. Obvyklá dojezdová vzdálenost se u těchto osob určuje podle lokality, ve které se pracovník hlásí k práci.

Pokud žadatel změní bydliště z jedné lokality do jiné, musí se přizpůsobit obvyklým dojezdovým vzdálenostem pro dané povolání v nové obci. Dřívější vzorec dojíždění, který se vytvořil v jeho předchozím bydlišti, není podstatný.

E. Náklady

Náklady na dojíždění jen zřídka poskytují základ pro určení, že odmítnutí vhodné práce nebo doporučení bylo z dobrého důvodu. Pokud jsou však náklady ve vztahu k ostatním faktorům nadměrné, mohou představovat dobrý důvod pro odmítnutí.

Například žadatel odmítl doporučení na vhodnou práci za minimální mzdu. Toto zaměstnání se nacházelo deset kilometrů od jejího bydliště. Žadatelka se spoléhala na veřejnou dopravu, která jezdila pouze do vzdálenosti dvou mil od potenciální práce. Žadatelka byla ochotna jezdit do zaměstnání taxíkem z veřejné dopravy, ale nabízená pozice měla dělenou směnu. Jelikož se jednalo o dělenou směnu, bylo by nutné absolvovat dvě zpáteční cesty denně do práce. Náklady na veřejnou dopravu a taxi dohromady za dvě cesty denně by se rovnaly více než polovině hrubé mzdy žadatele. Vzhledem k nákladům na dopravu ve vztahu k podmínkám by byl prokázán dobrý důvod pro odmítnutí.

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.