Historie migrace této obchodní komunity z Rádžasthánu však sahá až do konce 17. století a Marvárové sloužili Mughalům jako bankéři a finančníci. Jméno Jagat Seth, nechvalně proslulé svou rolí při britském vítězství nad Siraj-ud-dawlou v bitvě u Plassey v roce 1757, byl ve skutečnosti mughalský titul, který znamenal bankéř světa.

„Marwari“, etnické označení, je subjektivní a často se používá jako nadávka, která definuje obchodníky jako „outsidery“, „jiné“, kteří vás šidí, protože nesdílejí komunitní vazby jazyka a místní identity. Mnozí Marvárové sami považují tento termín za pejorativní a místo toho se raději identifikují podle své subkasty. Kritika Marvárů a jejich ekonomických aktivit je srovnatelná s tím, čemu historicky čelily menšinové obchodní skupiny jinde ve světě.

Všichni máme vlastní zkušenost s „poznáváním“ Marvárů. Základními/stereotypními rysy jsou jejich spojení s obchodem, síť příbuzných a bratranců na všech důležitých obchodních cestách do metropole, plynulá znalost místního i rodného jazyka navzdory „vyhnanství“ z domova a pravidelné návštěvy domova. Marvárijci se neintegrují a jsou vnímáni jako lidé, kteří si zachovali svou odlišnost a vazby na „domov“, přestože dlouhodobě žijí v různých částech Indie.

Recenzovaná kniha Harilal & Sons od Sujita Sarafa je výjimečným vyprávěním o epické cestě, kterou Marvárové absolvovali od doby, kdy začali migrovat. Harilal, dvanáctiletý chlapec, opouští Šekhavati Rádžasthán po velkém hladomoru v roce 1899, čhappáníja (1956 podle vikramského samvátu/hindského kalendáře), jak se mu začalo říkat. Harilal odchází do Kalkaty neboli Kalkatty, jak se jí říká, jako pomocník rodiny, která pochází ze stejné vesnice a která v Kalkattě zbohatla. Román sleduje Harilalův život, kdy se jako učeň učí řemeslu nejprve v BurraBazaru v Kalkattě, poté ve městě Bogra v dnešním Bangladéši a nakonec se na konci svého života Harilal ocitá zpět ve své vesnici Rampura v Rádžasthánu v nezávislé Indii. Během půlstoletí Harilal zplodí devět dětí se dvěma manželkami a jeho podnikání, stejnojmenná firma Harilal & Sons, je natolik úspěšné, že může každému ze svých synů odkázat něco, co bude spravovat, a postavit hadli zpět v Rampuře.

Motiv Harilalova stěhování do Kalkaty je postaven na čhapání, které mělo za následek velkou vlnu stěhování Marvářů do Kalkaty. Alka Sarogi ve svém románu Kalikatha: Via Bypass, když se zmiňuje o hladomoru „padesátého šestého“, píše: „…oblast Burrabazar v Kalkatě je plná migrantů všech věkových kategorií…“.

Saraf také spojuje hladomor s migrací na východ jako se zajištěním nezbytných popudových faktorů prostřednictvím přirovnání: „…kruté Šechavati, tato země křovin a písku a listí khejry… Denně slýcháme o tomto Bengálsku, tisíc mil na východ; říkají nám, že je svěží, bohaté a přeplněné mangovými sady;… Kdo v Šechavati kdy viděl mango?‘

Kontrast mezi neúrodností domova a bohatstvím Bengálska je velmi sugestivní a neodkazuje jen na úrodnou půdu a vydatné deště, ale také na ekonomické možnosti. V Sarogisově knize postava připomíná marvárské přísloví o Kalkatě: „Rýže jako stříbro, luštěniny jako zlato, může být nebe lepší?“. Hladomor jako tlačný faktor migrace byl doprovázen faktorem přitažlivým, úspěchem dřívějších Marvárů, kteří přišli na východ, mezi nimi i Birlů.

Román zahrnuje přibližně 72 let a v tomto období je svědkem změn, k nimž dochází v britské Indii. Harilal & Synové se drží personalizovaného líčení života hlavního hrdiny, ale širší marvárskou zkušenost můžeme rozeznat v četných migračních cestách, které podnikají do vzdálených koutů koloniální říše za obživou. Známé rčení, které je dosti výmluvné, zní: Jahan na jaye railgari wahan jaye Marwari (Marwari jede i tam, kam železnice nemůže) a souvisí s přítomností Marwari v různých částech jižní Asie. Pokud si dokážeme představit cesty této obchodní komunity v 19. století do severovýchodní Indie, Nepálu, Barmy a dalších míst, marvárská zkušenost by byla poutavým čtením o všech aspektech hostitelské společnosti.

Jako obchodníci, kteří jsou v centru ekonomiky, a také jako cizinci by měli vynikající rozhled pro pozorování politického a společenského vývoje a zkušenosti s různými historickými událostmi v příslušných místech. Když Harilal dostane od svého mentora pokyn, aby odjel do Bograu v tehdejším Východním Bengálsku podnikat, je zpočátku místní společností zastrašen a postupem času se učí novému světu porozumět. Nenechá se vyvést z míry, když jsou proti němu používány urážky, ani se nestydí vyjednávat či se obecně držet při zemi v proměnlivějším prostředí. Tento typ zkušeností je součástí kolektivního vědomí marvárské zkušenosti a nabízí fascinující pohled na důležité události z prstenů.

Kniha je překvapivá tím, jak pranýřuje intimní svět Marvárů, například jejich spojení se spekulací a obchodováním s futures, které se možná vyvinulo z bezradnosti při čekání na déšť v Šechavati. V prvních dnech pobytu v Kalkatě Harilal objevuje sázky kolem deště v Burrabazaru a seznamuje nás s pojmy jako khayivals, lagayivals a také nás seznamuje s britským obchodním světem, který zaměstnával Marváry jako banyány a gomasty, prostředníky, kteří ho podporovali.

Jak popisuje reklama, Harilal & Synové je objemné vyprávění, bohaté na souvislosti událostí a míst, které tato recenze nemůže ani zdaleka vystihnout. Harilal & Sons můžeme také vnímat jako sociální dějiny nebo dějiny zdola, které se zaměřují na žitý život obyčejných lidí, a ne na velkou teorii nebo dějiny říší a jejich politiku.

Harilal & Sons je nakladatelem zařazen do kategorie beletrie. Na konci knihy však autor v poznámce píše o svém dědečkovi Hiralalu Sarafovi, jehož životní léta jsou zrcadlovým obrazem Harilala (postavy). Saraf píše, že si musel příběh svého dědečka a rodiny představit, zrekonstruovat a zasadit do situace. Nelze než Sarafa pochválit za brilantní rekonstrukci, která je zároveň svébytným a disciplinovaným vyprávěním, Harilalova života. Harilalovi & synové jsou dlouhou knihou o více než 500 stranách, ale je to obohacující zážitek, který naznačuje sílu literatury vyjádřit zkoušky a strasti lidského života a umožnit nám, čtenářům, vcítit se do nich.

Satyabrat Sinha vyučuje na katedře politologie na Presidency University v Kalkatě.