Úžasňákovi jsou od svého uvedení v roce 2004 milovaným filmem mnoha generací. Fanoušci i kritici jej chválí pro jeho ústřední téma rodiny a důvěry. O těchto tématech bylo napsáno několik článků. Tento je jiný. Ačkoli je téma času nenápadné, prolíná se celým filmem a domnívám se, že je vlastně hlavním tématem filmu.

První zmínka o čase přichází velmi brzy ve filmu. Vidíme Roberta Parra (pana Úžasňáka), jak se ve svém voze projíždí po ulici v Municibergu. Je oblečen do nablýskaného smokingu a motýlka. Netřeba dodávat, že vypadá strašně elegantně.

Najednou se z jeho palubní desky ozve upozornění. Dává mu zprávu o policejní honičce, která se odehrává na San Pablo Avenue. Zamyslí se nad blížícími se zásnubami, na které je oblečený, podívá se na hodinky a prohlásí: „Hele, mám čas.“ A pak se podívá na hodinky. Rychle přepne na autopilota, aby se mohl převléknout do svého superobleku. Pak se jeho auto promění v Incredibile a vyrazí pronásledovat pronásledovatele.

Po splnění této mise a zažití střetu s panovačným fanouškem, který si dal jméno „Incrediboy“, uslyší ze svého věrného motorového krmiva zprávu o přepadení zájezdového autobusu. Ještě jednou se podívá na hodinky a prohlásí: „Ještě mám čas.“

Frozone, nejlepší přítel pana Úžasňáka a jeho kolega superhrdina, se pana Úžasňáka zeptá, když ho vidí, jak plní tyto úkoly: „Neměl by ses už připravovat?“

„Ještě mám čas.“

„Ještě mám čas,“ odpoví pan Úžasňák. Pan Úžasňák opáčí.

Po záchraně sebevraha, konfrontaci s Bomb Voyage a Incrediboyem a zastavení jednokolejky, která vyletí z kolejí, si pan Úžasňák uvědomí, kolik je hodin, a paradoxně přijde pozdě. Pozdě na co? Ukáže se, že ten super létající oblek a motýlek, který měl na sobě, byl na jeho svatbu. Jeho nevěsta Elastigirl (alias Helen) mu sice odpustí, ale řekne mu, že musí být „…víc než pan Úžasňák.“

„Hej, no tak! Jsme přece superhrdinové. Co by se mohlo stát?“ odpoví jí. Ale činy pana Úžasňáka z toho dne odstartují pád jeho světa dolů, protože superhrdinové jsou postaveni mimo zákon.

Překročíme o patnáct let, kdy vidíme Roberta „Boba“ Parra pracovat jako pojišťovacího agenta pro společnost známou jako Insuricare. Bobovy dny jsou plné vzpomínek na „staré dobré časy“ superhrdinské práce. Dokonce vidíme, jak se Bob tajně setkává s Frozonem (alias Luciusem Bestem) a unáší policejní skenery, aby se dozvěděl o probíhajících zločinech, které mohou zastavit. Stěny Bobovy kanceláře jsou pokryty plakáty a novinami o něm samém z oněch „slavných časů“. Dokonce je vystaven jeho starý superoblek.

Nakonec je pan Úžasňák naverbován stínovou agenturou, která mu nabídne možnost pokračovat v práci hrdiny mimo záznam, aby pomohl udržet mír na ostrově. Pan Úžasňák netuší, že šílený fanoušek Incrediboy, kterému se v úvodu filmu záměrně vyhnul, ve skutečnosti řídí ostrov s úmyslem všechny superhrdiny zabít. Jeho superpadouch se jmenuje Syndrom.

Po vyhnutí se smrti při prvním střetu se Syndromem se pan Úžasňák ukryje v jeskyni. V jeskyni najde kosti starého superhrdiny, kterého znal, a pak si všimne něčeho zvláštního, co je do jeskyně vytesáno, jedno slovo: KRONOS.

KRONOS je shodou okolností také heslo k Syndromovým souborům a název celé jeho ďábelské operace. Uvádím to proto, že KRONOS má zvláštní význam. Foneticky se vyslovuje (krō ‚nōs), stejně jako řecké slovo „χρόνος“ neboli Chronos v českém překladu. χρόνος doslova znamená „čas“. Z tohoto slova pocházejí anglická slova jako chronologie a kronika.

Takže jsme tady, více než v polovině filmu a zíráme na slovo na zdi, slovo, které v doslovném překladu znamená „čas“. Nemůže být jasnější, že se jedná o běžné téma tohoto filmu. Je to sice drobný detail, ale v průběhu filmu se dokonce objeví několik záběrů na postavy, které se dívají na hodiny nebo hodinky. Čas je zjevně něco, na co se chtěl režisér Brad Bird zaměřit.

Po zajetí rodiny Syndromem se Bob obrací na Helen a své děti s velmi upřímnou omluvou: „…tak zapletený do minulosti, že jsem – vy jste moje největší dobrodružství. A málem jsem ho propásl.“ To je to rozuzlení, které jsme hledali! Pan Úžasňák si konečně uvědomuje své chyby a nebezpečí posedlosti minulostí.

Nakonec Úžasňákovi porazí Syndrom a zachrání Municiberg i svou rodinu. Vše vychází z toho, že jsme k sobě upřímní a vážíme si ČASU, který máme teď, s těmi, které máme nejraději.

To je důležité ponaučení pro nás všechny. Nezabývat se tím, co jsme dělali v minulosti nebo co budeme dělat v budoucnosti, ale smát se, žít a milovat se svými přáteli a rodinou. Udělejte z nich dnes prioritu!“

.