Kousnutí pavouka vdovy (Theridiidae) bylo dlouho považováno za nejbolestivější a nejnebezpečnější ze všech severoamerických pavouků. Jedním z důsledků rozšiřování měst do pouštních biotopů je, že se lidé s pavouky vdovami setkávají stále častěji. V západních městech, jako je Tucson a Phoenix, se místní druh vdovce vyskytuje v domech a jejich okolí tak často, že mnoho obyvatel, zejména těch, kteří mají malé děti, začalo uzavírat smlouvy s agenturami na hubení škůdců, které provádějí postřiky proti vdovcům. Navzdory skutečnosti, že mnoho pesticidů je v současné době označeno pro použití proti pavoukům, jsou pesticidy ve skutečnosti při hubení pavouků stavějících sítě, jako jsou vdovy, do značné míry neúčinné. Je to proto, že pavouci vdovy zřídkakdy opouštějí své sítě, a tak nepřicházejí do kontaktu s toxiny, které jsou nevybíravě postřikovány.

Kombinace nárůstu počtu vdov v lidských obydlích a jejich okolí a neúčinnosti a nebezpečnosti plošného používání pesticidů v boji proti pavoukům vdovám naznačuje, že je nanejvýš důležité vyvinout alternativní přístup k regulaci početnosti těchto pavouků v městském prostředí. Výše uvedený problém lze řešit podobným způsobem jako biologické invaze nepůvodních, zavlečených druhů. lze považovat za nový druh zavlečený poněkud náhle do městských biotopů na Západě. Můžeme se tedy pokusit kontrolovat šíření vdov v městských biotopech mnoha stejnými způsoby, jakými se snažíme kontrolovat šíření a usazování invazních druhů.

Cílem tohoto projektu je důkladně porozumět interakci mezi chováním vdov a populační ekologií, jejímž výsledkem je kolonizace a usazování/růst populace v městských biotopech. Jaké rozdíly v chování vznikly mezi těmito relativně nedávno oddělenými populacemi? Jsou například pavouci z městského prostředí v průměru odvážnější nebo plaší vůči predátorům než pavouci z pouštních biotopů? Je tato odvážnost důsledkem rozdílných predačních režimů, s nimiž se setkávají jednotlivé typy populací? Jinými slovy, vysvětluje interakce mezi chováním (např. odvahou vůči predátorům) a ekologií (např. mírou rizika predace) explozivní úspěch městských vdovích pavouků? Podobné otázky si budeme klást i v souvislosti s populačními rozdíly v ekologii chování při hledání potravy, páření, agonismu a rodičovské péči.

A konečně, co nám o úspěšnosti městských populací může říci genetická variabilita uvnitř těchto populací a mezi nimi? Studium introdukcí nepůvodních druhů zdůraznilo význam snížené genetické variability, která obvykle doprovází kolonizaci nových stanovišť pouze několika introdukovanými jedinci. Vykazují městské populace důkazy o nízké úrovni genetické variability podobné té, která se předpokládá u invazních druhů? Pokud ano, může to vysvětlovat místní adaptaci na městské prostředí.