Dallas Cowboys. (Foto: Rob Carr/Getty Images)
Nechápu to rozhořčení.
Po bizarním sledu událostí se receiver týmu Dallas Cowboys Lucky Whitehead ocitl v NFL a hledá si nový tým poté, co byl tento týden propuštěn. A ano, možná to bude nepopulární názor, ale nechápu, proč se lidé rozhodli shromáždit za snadným příběhem „chudák nešťastný Lucky“. V reálném světě je takové vyprávění směšné.“
Pětadvacetiletý wide receiver byl Cowboys vyškrtnut po zprávách, že Whitehead zmeškal soudní jednání v souvislosti s případem krádeže v obchodě. V případu se tvrdilo, že v jednom virginském obchodě ukradl zboží v hodnotě 40 dolarů.
V úterý se objevily další podrobnosti. Ačkoli zatčená osoba uvedla policii Whiteheadovo jméno, číslo sociálního pojištění a datum narození, nejednalo se o Luckyho Whiteheada.
Tato situace byla jen jedním z několika dramatických případů, které v posledních letech provázely zaměstnávání Luckyho. Nezapomeňme na Luckyho noční výpadek v prosinci loňského roku, který přiměl Cowboys, aby požádali policii o jeho sociální kontrolu.
Po nahlášení krádeže byli Cowboys ve svém rozhodnutí pevní. A oznámení o záměně identity od policie okresu Prince Williama přišlo několik hodin poté. Otázky se jen hrnuly a rozhořčení, které následovalo, bylo neuvěřitelné.
Celá situace pak vedla k jedné z nejtrapnějších tiskových konferencí, jaké jsem kdy viděl, když Jason Garrett v úterý vystoupil na pódium.
Pokud byl Whitehead hlavním rozehrávačem týmu, který se blíží k Superpoháru, dostane Lucky výpověď? Mohu vás téměř ujistit, že odpověď by zněla rozhodně ne. Nehledejte nic jiného než to, co se stalo s týmovým běžcem Ezekielem Elliottem. Ale Lucky není All-Pro. Dokonce není ani hráčem základní sestavy. Je to záložník pohřbený v tabulce, okrajový hráč.
A u okrajových hráčů je prostor pro chyby prostě menší. To neplatí jen pro Dallas Cowboys. Platí to v každé kanceláři, kde dnes pracujeme.
Je to nespravedlivé? Můžete to prohlásit. Ale nakonec je to pravda. Tak proč se místo toho nezabýváme pravdou? Dallas Cowboys udělali to, co by ve stejné situaci udělala většina podniků. Už je unavovalo odpovídat na otázky týkající se hráče, jehož práce nestála za drama. A pokud si to Lucky neuvědomil a neznal svůj prostor pro chybu, je to jeho chyba. Kdyby to byla jediná známka na Luckyho pověsti, mohli bychom se dívat na úplně jiný výsledek. Ale Lucky svůj prostor pro chybu překročil.
V podstatě to byl sotva týden, co Whitehead oznámil, že jeho pes (přezdívaný Blitz) byl „unesen“ a držen za výkupné 20 000 dolarů. Jakkoli je to zvláštní, je to ještě podivnější. Objevilo se totiž video se psem v držení rappera Boogotti Kasina, který později popřel tvrzení, že štěně unesl. Blitz byl později bez problémů vrácen Whiteheadovi.
Jason Garrett, který se před týdnem musel vypořádat s otázkou ohledně uneseného psíka, tuto představu o dalších problémech na své tiskové konferenci jen potvrdil, když prohlásil: „O našich hráčích víme spoustu věcí, které vy nevíte.“
Drama, které Lucky přinesl na pracoviště, posloužilo jako rozptýlení nejen pro osobu v centru dramatu, ale i pro ty, kteří se točí ve vesmíru této osoby. Přidávání dramatu na pracoviště je jednou z těch věcí, které si člověk na okraji musí uvědomit.
Je škoda, že tolik lidí slepě skočilo Luckymu na špek. Místo toho je lepší se zeptat sami sebe, jaká je naše vlastní míra chybovosti. A jak se můžeme ujistit, že toto rozpětí podobně nepřekročíme. Vezměte si z Luckyho příklad. Buďte k sobě upřímní ohledně svého rozpětí. Jednou z nejhorších nečestností je být nečestný sám k sobě.
Můžete udělat jednu ze dvou věcí. Stát se hodnotnějším, nebo přinést méně dramatu. Ale především nedovolte, abyste byli okrajoví!“
Sledujte mě na Twitteru nebo LinkedIn. Podívejte se na mé webové stránky nebo na některé mé další práce zde.