Foto: R. C. Tweit

Picoides scalaris

Tento malý pouštní datel se vyskytuje na celém jihozápadě Spojených států‘ Jeho areál sahá od jižní Kalifornie, jižní Nevady, jihozápadního Utahu, jihovýchodního Colorada, západní Oklahomy a Texasu na jih přes Mexiko do severní části Střední Ameriky až po severovýchodní Nikaraguu (Howell a Webb 1995, Winkler et al.1995.). Tento datel bývá častější v severní polovině svého areálu.

Datel šikmý a datel Nuttallův (P. nuttalli) tvoří naddruh. Přestože se oba druhy vyskytují v Kalifornii, jejich areály jsou v podstatě alopatrické (Am. Ornithol. Union 1998, Lowther 2001). V Texasu jsou areály datla žebříčkového a datlíka chocholatého (P. pubescens) podobně rozděleny podle habitatových preferencí.

Tento druh nebubnuje na dřevě (Winkler a Short 1978). Ptáci se rychle pohybují a mají tendenci překonávat poměrně velké vzdálenosti mezi potravními stanovišti. Tito datlové mají také tendenci se neustále otáčet a kroutit, třepetat a poskakovat. V období páření předvádějí ptáci třepotavé projevy. Mezi další projevy patří zvedání hřebene a roztahování ocasu nebo křídel. Samci jasně dominují nad menšími samicemi. Kromě sběru potravy a hmyzu na stromech sbírají také plody několika druhů kaktusů.

DISTRIBUCE: Průzkum TBBA prokázal výskyt datla tříprstého převážně západně od linie přibližující se silnici I-35 a Balcones Escarpment od hranic s Oklahomou po New Braunfels a jižně od linie od New Braunfels po Matagorda Bay. Největší hustota hnízdních záznamů se vyskytovala jižně od řeky Nueces.

Záznamy z vánočního sčítání ptáků a údaje z průzkumu hnízdících ptáků (BBS) (Sauer et al. 2005) potvrzují celkové rozšíření tohoto rezidentního druhu na jihu a západě státu s vysokými počty zaznamenanými v San Antoniu a Palmetto State Park u Gonzales. Nižší počty pravidelně hlásí vánoční sčítání v Attwater Prairie Chicken National Wildlife Refuge (NWR), Victoria a Aransas NWR. Dva nejvyšší součty tras BBS pro datla tříprstého byly zaznamenány v okresech Kendall a Llano, oba na Edwardsově náhorní plošině, s ročními průměry 11,7 a 7,8 datla (Price et al. 1995).

SEZÓNNÍ VÝSKYT: Datel žebravý je v Texasu stálým obyvatelem (Lockwood a Freeman 2004). Hnízdní sezóna trvá od dubna do začátku července (Oberholser 1974). Atlaseři TBBA nalezli důkazy o hnízdění od 26. dubna do pozdního data 22. června. Tito ptáci jsou obvykle pozorováni jako jednotlivci nebo páry, ale po skončení hnízdní sezóny mohou tvořit malá hejna.

Hnízdní prostředí: Datel žebravý se vyskytuje ve velmi suchých částech země, obývá Sonorskou i Chihuahuanskou poušť (Bent 1939, Lowther 2001). Vyskytuje se v pouštních křovinách, lužních lesích s listnatými stromy, jako jsou topoly a platany, a v borovicovo-dubových lesích. Na svých pouštních stanovištích má jen málo konkurentů. V Kalifornii bývá datel žebříčkový omezen na pouštní křoviny (Short l97l), zatímco lužní lesy obsazuje datel Nuttallův.

Typ biotopu, který tento datel preferuje, pouštní křoviny s převahou mesquitu, není v Texasu nedostatkovým druhem. Pokrývá celou západní část státu a nezastavěné části pobřežní nížiny. Současné postupy obhospodařování půdy určené k likvidaci mesquite a kaktusu opuncie jsou nákladné, pracné a relativně neúčinné. Výsledkem je, že na jihu a západě Texasu stále existují rozsáhlé plochy vhodné pro výskyt žebříčkovce.

Hnízda si vyhrabávají v odumřelých větvích, pařezech, plotových sloupcích, jukách, agávech a velkých kaktusech ve výšce 2 až 4,5 m nad zemí. Samec obvykle vyhrabává díru s určitou asistencí samice. Obvyklá snůška čítá 3-5 (v rozmezí 2-7) vajec (Oberholser 1974). Obě pohlaví svá mláďata krmí.

STATUS. Stabilita populací datlíka tříprstého je dobře patrná při porovnání níže uvedené mapy s rozšířením, které uvádí Oberholser (1974). V rozšíření hnízdních záznamů přes západní dvě třetiny státu se neobjevují žádné významné rozdíly. Celkový nedostatek pozorovacích záznamů ve východní části státu v období TBBA 1987-1992 kontrastuje se záznamy z vánočního sčítání ptáků a možná naznačuje, že tento druh v zimě široce putuje.

Na počátku 21. století je datel žebříčkový považován za běžného až vzácného v západních dvou třetinách Texasu (Lockwood a Freeman 2004). Od roku 1966 se početnost tohoto druhu měnila o statisticky významných -1,6 % ročně. Vzhledem k tomu, že Texas zásobuje 129 z 230 tras, na kterých je tento druh zaznamenáván celostátně, není překvapivé, že celostátní trend je podobný (Sauer et al. 2005).

Citovaná literatura.

American Ornithologists‘ Union. 1998. Checklist of North American birds, 7. vyd. Am, Ornithol. Union, Washington, DC.

Bent, A. C. 1939 Life histories of North American woodpeckers. U. S. Nat Mus Bull. 174.

Howell, S.N.G. and S. Webb. 1995 A guide to the birds of Mexico and northern Central America.
Oxford University Press, New York.

Lockwood, M. W. a B. Freeman. 2004. Příručka texaských ptáků TOS. Texas A&M University Press, College Station.

Lowther, P. E. 2001. Datel žebříčkový (Picoides scalaris). In The birds of North America, No. 565 (A. Poole and F. Gill, eds.). The Birds of North America, Inc., Philadelphia, PA.

Oberholser, H. C. 1974. The bird life of Texas [Ptačí život Texasu]. University of Texas Press, Austin.

Price, J., S. Droege a A. Price. 1995. Letní atlas ptáků Severní Ameriky. Academic Press, New York.

Sauer, J. R., J. E. Hines a J. Fallon. 2005. The North American Breeding Bird Survey, results and analysis 1966-2005 (Průzkum hnízdících ptáků v Severní Americe, výsledky a analýza 1966-2005). Verze 6.2 2006. USGS Patuxent Wildlife Research Center, Laurel MD < http://www.mbr-pwrc.usgs.gov/bbs>

Short, L. L. 1971 The systematics and behavior of some North American woodpeckers, genus Picoides (Ayes) Bull. Am. Mus. Nat. Hist. 145: 1-118.

Winkler, H., D. A. Christie a D. Nurney. 1995. Woodpeckers: an identification guide to the Woodpeckers of the world. Houghton Mifflin, Boston, MA.

Winkler, H. a L. L. Short, 1978 A comparative analysis of acoustical signals in pied woodpeckers (Ayes Picoides). Bull . Am. Mus. Nat. Hist. 160: 1-109.