Nate Norman byl v neděli večer od výslechové místnosti ve věznici v Bonner County vzdálen dvoje elektronicky zamčené dveře, ale přes mezery z neprůstřelného skla se usmíval a mával, jako by byl jen ten milý kluk z ulice.

Jednadvacetiletého Normana dělilo asi 45 hodin od odsouzení do federálního vězení jako překupníka drog. Počítal s tím, že mu hrozí 10 až 12 let, ačkoli jeho rodina očekávala mnohem méně. Snažil se na to připravit. Přesto stále vibroval dychtivým úsměvem a džezovou řečí těla někoho, kdo právě prožil skvělé dobrodružství a rád o něm vypráví.

Byly tu hračky, auta, večírky, to vše poháněné 1,3 milionu dolarů, které Norman podle svých odhadů vydělal a utratil za necelé dva roky.

Jeho téměř motýlí pocit vznášení se na sladkém nektaru dobrodružství narazil v úterý odpoledne na přední sklo federálního justičního systému, když soudce amerického okresního soudu Edward Lodge vynesl rozsudek, který otřásl soudní síní v Coeur d’Alene zaplněnou Normanovými rodinnými příslušníky.

„Odsuzuji vás na 12 let,“ řekl Lodge.

Ve čtyřech pevně zaplněných řadách sedadel se hlavy vlnily. Ozývalo se sténání. Lapání po dechu. Ruce si letěly zakrýt ústa, pěsti byly zaťaté v šoku a hněvu.

Dvanáct let.

Norman byl mezi osmi spoluobviněnými, kteří budou v pondělí a v úterý odsouzeni za účast v pašerácké skupině, která podle policie přivezla 17 000 liber marihuany a vydělala 38 milionů dolarů v hotovosti. Ostatních sedm dostalo tresty v rozmezí od 24 do 46 měsíců. Norman byl v obvinění federální velké poroty označen za vůdce skupiny. Celkem byly obviněny dva tucty lidí.

Ze všeho, o čem mluvil v nedělním rozsáhlém rozhovoru ve vězení, patřilo označení za vůdce k tomu nejtěžšímu, s čím se Norman vyrovnával.

„Nejsem žádný kingpin. Nikdy jsem nikomu neříkal, co má dělat,“ řekl.

Celá věc začala tím, že on a jeho kamarádi narazili na víc marihuany a peněz, než věděli, co mají dělat.

„Nate a většina těch kluků jsou tak naivní, jak jen mohou být,“ řekl v úterý večer vyšetřovatel idažské státní policie Terry Morgan, jeden z agentů, kteří na případu pracovali téměř tři roky. Podle Morgana pašerácká skupina začala jako dobrodružství.

Ale pak se rozrostla. Z několika kilogramů marihuany se staly tuny. Z několika tisíc dolarů se staly miliony.

Jeho první cesta přes hranice v září 2001 byla skoro legrace, řekl Norman. S kamarádem si v časopise High Times přečetli článek o tom, že v Kanadě lze sehnat levnou a vysoce účinnou marihuanu. Norman a jeho kamarád se podívali na mapu a zjistili, že hranice je vzdálená jen asi hodinu cesty, řekl. Přijeli autem, zaparkovali u nějakého zemědělského pole a za denního světla přešli na druhou stranu, dokud nespatřili dálniční značku s rychlostí vyznačenou v kilometrech za hodinu. Vrátili se k autu, přejeli hranici a ve městě Creston potkali chlápka, který uprostřed ulice kouřil jointa.

„Řekli jsme, že jsme Američané, a zeptali jsme se ho, jestli by nám neprodal nějakou trávu,“ řekl Norman.

Následující víkend koupili půl kila za 1600 dolarů. Prodali ji za peníze, za které si mohli koupit dvě libry. Ze dvou se staly čtyři, ze čtyř osm.

„Najednou, asi za čtyři měsíce, jsme měli našetřeno 100 až 150 tisíc dolarů. Svatá prostoto!“ Norman řekl. „Všichni moji přátelé o tom věděli. Všichni to chtěli udělat a vydělat nějaké peníze. Nikdy jsem nešel ven a nikoho nenabíral.“

Ale Morgan řekl: „Není pochyb o tom, že Nate peníze kontroloval. Nate jim říkal, kdy budou dělat runy. Nate byl šéf.“

Norman během rozhovoru ve vězení mluvil s upřímností mladíka, který se ze středoškoláka se špatnými známkami a omezenou budoucností proměnil v blaženého huliče, který narazil na řeku trávy zdarma, hokejové tašky plné peněz a adrenalinové noční hry na kočku a myš s pohraniční hlídkou.

Bylo to zábavné, řekl. Upřímně řečeno, byl to nával.

„Řeknu vám, že to není droga, co je návykové. Nejsou to peníze, co je návykové,“ řekl Norman. „Je to ten adrenalin; procházka nočním lesem. Je to vzrušení, které je návykové.“

„Ale v žádném případě bych neudělal stejnou věc znovu. Nestojí to za to,“ řekl Norman.

V úterý byl ještě ostřejší během slzavých projevů k Lodge a rodinným příslušníkům. Nechce, aby některý z jeho dvou mladších bratrů považoval užívání drog nebo jejich pašování za nějaké velké dobrodružství a opakoval tak chybu, kterou udělal on, řekl Norman.

Lodgovi a jeho rodině řekl, že jeho činy ublížily lidem, které má rád.

„Udělal jsem vám ostudu,“ řekl rodičům, „a zklamal vás. Chci vám říct, že mě to mrzí, ale také vám chci poděkovat; protože v žádném okamžiku celé téhle věci se ke mně nikdo z vás neotočil zády.“

Shrnujíc narušenou důvěru, dlouhé odloučení, Norman řekl: „Není nic, co bych nedal za to, abych ty věci dostal zpátky.“

Morgan a další vyšetřovatelé se domnívají, že Norman a přinejmenším někteří z jeho spoluobviněných mají štěstí, že jsou naživu.

Převaděčská operace vyšla najevo až poté, co bylo v listopadu 2002 na polní cestě podél východní strany jezera Hayden Lake objeveno tělo dvacetiletého Brendana Butlera – který byl uškrcen a poté mu bylo proříznuto hrdlo.

Detektivové šerifa okresu Kootenai, kteří smrt vyšetřovali, brzy dospěli k závěru, že Butler rovněž řídil skupinu pašeráků marihuany, a protože se domníval, že přichází o kšefty ve prospěch Normanovy skupiny, najal si z jižní Kalifornie partu, aby Normana a dalšího člena skupiny, Bena Scozzara, surově postrašila a možná i zavraždila.

V době, kdy bylo Butlerovo tělo objeveno, byli Norman a jeho přátelé zcela mimo policejní dohled. Morgan, veterán z vietnamských bojů, uvedl, že na něj udělala dojem téměř vojenská disciplína a organizovanost, kterou při pašování projevovali.

Skupina měla průzkumná auta, maskování, pohotovostní plány a dokonce nechávala nouzové skrýše s potravinami a lékárničkami podél cest, které nejčastěji využívali.

A podle Normana nebyli v lese sami.

Při jednom nočním pochodu, řekl, soubor běžců náhle uslyšel v křoví křupavé zvuky. Ztuhli. Tiše se přikrčili a schovali. Šustivé zvuky se ozývaly dál. Právě když napětí vrcholilo, spatřili obrysy tří mladých mužů – připoutaných k batohům – běžících tmou.

„Dělají to všichni,“ řekl Norman. „Ale z dlouhodobého hlediska to nemá cenu. Lidé jsou zranění, citově zranění. Brendana Butlera zabili. Tehdy mi úplně došlo, že tohle je vážná věc.“