Neuroendokrinní systém (NES) obratlovců lze definovat jako soubor buněk uspořádaných v jednotlivých orgánech a difúzních elementech, které se podílejí na společné produkci aminových hormonů/transmiterů, peptidových hormonů/transmiterů a specifických markerů nervové determinace. Z tohoto pohledu se na NES podílí osa hypotalamus-hypofýza-cílový orgán (osa H-P), autonomní nervový systém (ANS) a difuzní neuroendokrinní nebo APUD systém. U savců a člověka však prakticky každý tělesný oddíl ukrývá prvky, často různého embryologického původu, které mají alespoň některé z rysů NES. Všechny anatomické struktury tak mohou být součástí širokého funkčního okruhu založeného na „vnitřní sekreci“, který nahrazuje současný pohled na NES. Historicky lze metafyzické předchůdce tohoto pojetí nalézt v biomedicínské tradici zabývající se představou tzv. vitální energie. V současnosti si lze okruh „vnitřních sekrecí“ představit jako informační supersystém zahrnující osu H-P, ANS, APUD, imunitní a jakýkoli jiný tělesný systém provádějící autokrinní, parakrinní a/nebo endokrinní regulace, který dohlíží na homeostatickou rovnováhu. Evoluční důkazy ukazují, že difuzní autokrinní/parakrinní/endokrinní, peptidergní sekrece by byly nejstaršími a hierachicky nejjednoduššími signály, s ohledem na pozdější a hierarchicky složitější výstupy ANS a H-P osy, regulujícími homeostázu těla. Proto je pro informační supersystém vnitřních sekrecí působící u savců a člověka prostřednictvím postupně vyšších úrovní řízení (difúzní autokrinní/parakrinní/endokrinní sekrece, ANS a H-P osa) na společný energetický substrát: vnitřní tělesné prostředí, navržena nová zkratka „Triune Information Network“ (TIN).