Cílem tohoto článku bylo objasnit vývoj našeho chápání pojmu „lucidní interval“. Byla přezkoumána řada textů s cílem posoudit jejich vhodnost pro analýzu. Hlavním požadavkem bylo, aby text obsahoval podrobný popis řady pacientů. Byly požadovány podrobnosti o klinickém průběhu, nálezech a načasování operace, případně o době úmrtí a posmrtných nálezech. Tato kritéria splňovaly knihy Henri-Françoise Le Drana, Percivala Potta a Jamese Hilla. Chirurgické nálezy zahrnovaly přítomnost a typ zlomenin, změny na kosti, odloučení periostu, zapáchající nebo hnisavý materiál, napjatý mozek a hematom. Posmrtné nálezy doplňovaly a/nebo doplňovaly chirurgické nálezy. Průběhy pacientů pak byly zaznamenány do tabulek a byla tak určena korelace mezi různými klinickými a operačními nálezy. Naše chápání lucidního intervalu začalo na počátku 18. století prací Henri-Françoise Le Drana a Percivala Potta v Londýně. Ti však neprokázali interval bez příznaků mezi úrazem a zhoršením stavu u pacientů s epidurálními hematomy (EDH). Interval, který popsali, byl delší, než se u EDH obvykle očekává, a vyskytoval se výhradně u pacientů, kteří měli poúrazovou infekci. V roce 1751 popsal James Hill ze skotského Dumfries první lucidní interval související s hematomem u pacienta se subdurálním hematomem. První případ lucidního intervalu spojeného s EDH popsal John Abernethy. V 19. století popsali Jonathan Hutchinson a Walter Jacobson interval, jak je znám dnes, u případů EDH. Nejnovější práce na toto téma pocházejí ze studií v Cincinnati a Oslu, kde bylo prokázáno, že krvácení může oddělit dura mater a že krvácení do epidurálního prostoru může být odváděno ven žilami. Tento shunting by mohl oddálit nahromadění hematomu, a tím i vzestup nitrolebního tlaku, což by následně oddálilo rozvoj příznaků. Francouzská škola ani Percival Pott a Benjamin Bell, kteří popisovali období bez příznaků před rozvojem infekce, nechápali lucidní interval v dřívějším pojetí správně. První, kdo správně pochopil interval ve vztahu k EDH, byl John Abernethy. Moderním popisem a definicí lucidního intervalu byla práce Hutchinsona a Jacobsona z druhé poloviny 19. století. Pochopení patofyziologie lucidního intervalu posunula práce Forda a McLaurina v Cincinnati a skupiny v Oslu s ukázkou toho, co je třeba k uvolnění dury a jak arteriovenózní zkrat na chvíli zpomalí akumulaci EDH.