od Christophera Zoukise
V americkém systému trestního soudnictví nemůže být obžalovaný, který spáchá trestný čin v době, kdy je „nepříčetný“, za tento trestný čin právně odpovědný. V takových případech není prokázána právní vina a obžalovaný nemůže být potrestán. Místo toho je obžalovaný, který je shledán nevinným z důvodu nepříčetnosti („NGRI“), nedobrovolně umístěn do psychiatrického zařízení. Teoreticky, jakmile je obžalovaný léčen a posouzen jako již ne nebezpečný, je propuštěn.
V praxi se tak však neděje. Studie Americké psychiatrické asociace ukazují, že obžalovaní, u nichž byla zjištěna NGRI, pravděpodobně stráví v psychiatrické léčebně stejně dlouhou dobu, jakou by po odsouzení strávili ve vězení. A podle deníku The New York Times celostátní studie z roku 1983 zjistila, že obžalovaní s NGRI „často přišli o svobodu na dvakrát delší dobu než ti, kteří byli skutečně odsouzeni za stejný trestný čin“.
Třicet let stará studie je to nejbližší, co můžeme získat, protože údaje o osobách s nalezenou NGRI jsou přinejmenším kusé. Neexistuje žádný federální dohled ani sledování toho, jak dlouho tyto osoby zůstávají ve vězení a proč. Podle studie Národní asociace ředitelů státních programů duševního zdraví z roku 2017 však existuje více než 10 000 osob, které byly shledány NGRI nebo nezpůsobilými k soudnímu řízení a jsou nedobrovolně umístěny v psychiatrických léčebnách.
Není jasné, kolik z těchto osob již není nebezpečných, ale odborníci v této oblasti předpokládají, že jich je mnoho. A zůstávají uzavřeni z nesprávných důvodů.
„Lidé jsou drženi ne proto, že jsou nebezpeční, ale kvůli duševní nemoci,“ řekl W. Lawrence Fitch, konzultant Národní asociace ředitelů státních programů duševního zdraví. „Lidé tam zůstávají příliš dlouho a z nesprávných důvodů.“
Důvodem číslo jedna je politika. Zvolení soudci a okresní prokurátoři hrají roli strážců při rozhodování o propuštění nebo ponechání obviněného v NGRI. Trestné činy spáchané obžalovanými NGRI často zahrnují ohavné násilí. Rozhodnutí o propuštění pacienta, který již není nebezpečný, proto často vyvolává pobouření společnosti. Žádný zvolený úředník nechce být na špatné straně veřejného pobouření a tomuto výsledku lze předejít tím, že obžalovaní z NGRI zůstanou ve vazbě.
Ilustrativní je případ propuštění Johna Hinckleyho mladšího v září 2016. Hinckley, který zastřelil prezidenta Ronalda Reagana v bludném úmyslu zapůsobit na herečku Jodie Fosterovou, byl před svým propuštěním 35 let vězněn v psychiatrickém zařízení. Lékaři před více než dvaceti lety prohlásili, že jeho duševní choroba je v remisi, ale on zůstal zavřený. Svou roli v odkladu jeho propuštění jistě sehrála politická vypočítavost a neochota riskovat. „To, že ho někdo může ospravedlnit tím, že ho drží v nemocnici“ dalších 20 let, řekl Fitch deníku The New York Times, „je prostě šílené.“
Chris Slobogin, ředitel programu trestního soudnictví na právnické fakultě Vanderbiltovy univerzity a národní expert na právo duševního zdraví, naznačil, že část problému je funkcí americké touhy po odplatě v kombinaci se silnou snahou nenechat nikoho uniknout zločinu. Je však „nemorální zbavit někoho svobody jen proto, že jste na něj naštvaní kvůli tomu, že byl shledán NGRI.“
„Jedná se o skupinu lidí, která je neuvěřitelně stigmatizovaná a nepochopená, pokud jde o to, jak je nebezpečná,“ poznamenal Slobogin, který byl členem pracovní skupiny Americké advokátní komory, která revidovala normy v oblasti duševního zdraví související s neustálým zadržováním obviněných z NGRI.
Ve skutečnosti nemusí být averze k riziku vůbec platným důvodem pro držení obviněných z NGRI ve vazbě na dobu neurčitou. Míra recidivy u této populace je považována za nízkou ve srovnání s celostátním průměrem, který činí více než 60 %. Podle Fitche „lidé, kteří byli nalezeni v NGRI, mají tendenci vracet se zpět do komunity a obvykle se jim daří velmi, velmi dobře.“
Systém NGRI fungující tak, jak je zamýšlen, by ve skutečnosti mohl znamenat svou vlastní zkázu. Vezměme si případ muže z Nebrasky, který byl shledán NGRI a jehož poslední diagnóza zněla „zneužívání konopí, blíže nespecifikované“. Již 37 let je uzavřen v nemocnici. Na první pohled to zní pobuřujícím způsobem, dokud se podle deníku The New York Times „nedozvíte, že zabil šest lidí, z toho tři děti. Dvě ze svých obětí znásilnil. Jedna z nich byla mrtvá, když to udělal. Druhé, která byla při útoku naživu, bylo deset let.“
V tom spočívá napětí mezi zproštěním viny duševně nemocného jedince za zločin a niternou reakcí na ohavnost tohoto zločinu. Podle Paula Appelbauma, profesora a ředitele oddělení práva, etiky a psychiatrie na Kolumbijské univerzitě, může být držení některých obviněných z NGRI ve vězení déle, než by měli, cenou, kterou platíme za to, že obhajobu vůbec máme.
„Existují nespravedlnosti, které jsou na jednotlivce uvaleny,“ připustil Appelbaum. „Ale také vidím na úrovni 30 000 stop, proč systém takto funguje, a uznávám možná paradox, že kdyby takto nefungoval, mohli bychom o obhajobu proti nepříčetnosti přijít úplně, nebo bychom přinejmenším měli ještě restriktivnější systém, se kterým bychom se museli vypořádat.“