Na začátek Shark… er… Kanji Week off jsem si myslel, že by bylo důležité říct vám něco o historii kanji (tj. odkud kanji původně pochází). Historie kandži je trochu zamotaná a sahá hodně daleko do minulosti, ale to nikomu nebránilo přijít s docela solidními teoriemi o tom, jak to všechno v čínské čtvrti vzniklo.
Kde to všechno začalo (Želvy to měly těžké)
Nyní je to jen teorie (i když se zdá, že se lidem líbí), ale kdysi dávno v Číně (mluvíme o době 2000 let před naším letopočtem, tedy asi před 4000 lety) se lidé potřebovali ptát nebes. Jak se ptali? Ne tak, že by křičeli na nebe. Místo toho brali želví krunýře nebo zvířecí kosti a pálili je.
Když se želví krunýř nebo zvířecí kost spálí, vzniknou praskliny. Odtud by tyto praskliny analyzovali a zapsali (tj. opsali), přičemž by z nich vyvodili význam tím, že by praskliny porovnali s věcmi ze skutečného života (tj. pokud by praskliny vypadaly jako něco, přisoudili by tomu nějaký význam). Zabitím spousty želv se dalo zjistit, jestli bude pršet, jestli se stane nějaká katastrofa nebo cokoli jiného (sakra, tady se vytahuje význam ze spálených želvích krunýřů).
Po nějaké době, protože si písaři všechny ty prasklé želví krunýře a zvířecí kosti zaznamenávali, začali tyto „symboly“ kopírovat zpět na nespálené želví krunýře. Domnívám se, že si mysleli, že vypálené praskliny jsou poselstvím od bohů, a jejich replikováním a „posíláním zpět“ si mohli vyžádat věci, které chtěli (poté, co přišli na to, co praskliny vůbec znamenají). Proto se přibližně z této doby dochovalo velké množství želvích krunýřů s čínskými znaky. Chudáci želvy. Zde se můžete podívat na písmo na želvích krunýřích a udělat si představu, jak se v průběhu času vyvíjelo:
Jsem si jistý, že symbol „Dance“ špatně přečetli jako „B51 Bomber shazující ryby pro velkou slávu Číny.“
Kde se z toho stalo „písmo“
Výše uvedené vypalování želvích krunýřů bylo základem a východiskem čínského písma, ale až za dynastie Čou (po předchozí vypalování želvích krunýřů dynastií Šang) to začalo být zajímavé. Dynastie Šang zanikla a dynastie Čou našla všechny ty želví krunýře a říkala si „sakra, tohle by mohl být druh písma“. Odtud začali pomocí těchto znaků z želvích krunýřů zaznamenávat události, zajímavé lidi a podobně. Nicméně písaři této dynastie nikdy neměli čas studovat originály, a tak si začali vymýšlet. Pokud nějaký znak neznali, vymýšleli jeho přibližnou podobu, což samozřejmě vedlo ke vzniku mnoha kandži (a také k mnoha nesrovnalostem v písmu). Existovalo více království a více způsobů psaní a dovedu si představit, že čtení bylo hodně matoucí, protože nikdo nedodržoval originály na 100 %. Konfucius si na to zřejmě dokonce stěžoval, což není až tak překvapivé, protože Konfucius byl velký fňukal. Zavolejte někdo Whaambulanci… Whaaa, whaaa.
Ještě za dynastie Qin (to je tak 221 př. n. l.) byla Čína sjednocena pod jednu říši a sjednotil se i systém psaní. LiSu (předseda vlády) sepisuje rejstřík všech povinných znaků, které by se měli učenci naučit, a ten obsahuje 3 300 různých kandži. To znamená, že všichni konečně dělali kanji stejně a kanji se konečně stalo užitečným (a připraveným na cestu do Japonska). Jen krátce na okraj: bohužel tento seznam 3 300 kandži nevydrží. Chytří lidé se v Číně učí přes 10 000 kandži a v Japonsku (kde se kandži naštěstí nepoužívá úplně ve všem) až 8 000 kandži. Naštěstí si opravdu pohodlně vystačíte s přibližně 2 000.
Jak se kandži dostalo do Japonska
Jistě, pokud jste dočetli až sem, asi tušíte, že kandži se do Japonska dostalo z Číny, pravděpodobně přes Korejský poloostrov (ten je Japonsku super blízko). V této fázi historie Japonsko nemělo vlastní systém psaní (což znamená, že asi hodně mluvili, bla bla bla bla), a i když si nikdo není úplně jistý, kdy Japonsko začalo používat čínské písmo, pravděpodobně to byli čínští přistěhovalci, kteří ho začali používat jako první, a odtamtud se pak ujalo. Někdy kolem roku 500 n. l. víme, že se vytvořily skupiny zvané Fuhito, které četly klasickou čínštinu, což pravděpodobně znamená, že se v té době začalo šířeji prosazovat.
Jistě, čínština a japonština byly (a jsou) dost odlišné jazyky, což znamená, že přijetí kandži nemohlo být snadné. Muselo dojít ke spoustě úprav a změn ve výslovnosti a způsobu psaní, aby se kandži přizpůsobilo japonskému jazyku, a proto se brzy poté objevily on’jomi, kun’jomi a legrační fonetické abecedy jako hiragana.
Aktualizace: Díky @lianaleslie na Twitteru přinášíme další „vysvětlení“ původu kandži. Nejenže má tenhle týpek čtyři oči, ale má také OSM zorniček. Jak je to super?“
Cangjie je velmi významná postava starověké Číny (cca 2650 př. n. l.), o které se tvrdí, že byla oficiálním historikem Žlutého císaře a vynálezcem čínských znaků. legenda praví, že měl čtyři oči a osm zornic, a když vynalezl znaky, božstva a duchové plakali a z nebe pršelo proso. Přečtěte si více o tomto hříšném sladkém čínském chlapíkovi
.