Kailash Satyarthi, nositel Nobelovy ceny míru za boj proti dětské práci a vykořisťování, řekl, že jeho poslání aktivisty za práva dětí začalo, když byl sám dítětem.
Ve svůj první školní den viděl Satyarthi jiné dítě v jeho věku, jak pracuje jako čistič bot, místo aby chodilo do školy. Znepokojilo ho to natolik, že jednoho dne sebral odvahu a zeptal se chlapcova otce, ševce, proč ho neposílá do školy. Odpověď zanechala v Satjárthím nesmazatelnou stopu.
„Řekl mi: ‚Ty ses narodil, abys chodil do školy, a my jsme se narodili, abychom pracovali,'“ vzpomínal během telefonátu z New Yorku.
„Byl to pro mě šok,“ řekl Satjárthí, který se narodil do vysoce kastovní indické rodiny. „Začal jsem plakat, protože jsem o kastovním systému a s ním spojené hierarchii a diskriminaci nic nevěděl. Ale začal jsem se na svět dívat jinýma očima a začal jsem ho zpochybňovat, protože to nebylo správné.“
Satyarthi své pocity převedl do praxe. V pouhých 11 letech sbíral použité knihy a vytvořil knižní banku pro chudé děti. První záchrannou akcí, kterou s přáteli a kolegy podnikl, bylo osvobození čtrnáctileté dívky, která byla unesena a měla být prodána do nevěstince. V dospělosti uvažoval o založení charitativní organizace nebo sirotčince, ale místo toho založil organizaci na ochranu práv dětí Bachpan Bachao Andolan (Hnutí za záchranu dětství), která vede kampaně za ukončení otrocké práce, dětské práce a obchodování s lidmi a zasazuje se o vzdělání pro všechny děti.
V roce 2014 získal Nobelovu cenu spolu s Malalou Júsafzaiovou, tehdy teprve patnáctiletou pákistánskou aktivistkou, která přežila střelbu do hlavy atentátníky Talibanu, „za jejich boj proti utlačování dětí a mladých lidí a za právo všech dětí na vzdělání.“
V pátek přijede pětašedesátiletý Satjárthí na univerzitní půdu, kde se bude promítat dokumentární film „Cena za svobodu“ o jeho životě a poslání, který v roce 2018 získal Velkou cenu poroty za dokumentární film na americkém filmovém festivalu Sundance. Ukázka bude promítnuta v 16:00 v Sandersově divadle na akci pořádané Harvardskou školou veřejného zdraví T. H. Chana a Fakultou umění & věd. Úvodní slovo pronese děkanka Chan School Michelle Williamsová, Angelopoulosova profesorka veřejného zdraví a mezinárodního rozvoje. Po promítání bude následovat diskuse se Satjárthím.
Satjárthí, obdivovatel Mahátmy Gándhího, se v 80. letech 20. století vzdal kariéry elektroinženýra a svého vysokostupňového jména Sharma a vyměnil je za Satjárthí, což znamená „hledač pravdy“. Začal také na plný úvazek pracovat pro svou věc.
Prostřednictvím své organizace Satyarthi osvobodil více než 80 000 dětí z nucených prací při nebezpečných záchranných akcích. Dva členové jeho skupiny byli zabiti, jeden zastřelen a druhý ubit k smrti zločineckými gangy napojenými na společnosti, které využívají zotročené děti jako pracovní sílu. Sám Satjárthí byl také vystaven útokům.
„Chtějí mě zlikvidovat a rozdrtit mou organizaci, protože se cítí ohroženi naší prací,“ řekl. „Ale to oni jsou v ohrožení. Oni slábnou a naše hnutí sílí.“
Vzhledem k propagaci Hnutí za záchranu dětství přijala indická vláda v roce 1986 zákon o dětské práci, který zakazuje zaměstnávat děti mladší 14 let na nebezpečná pracovní místa. V roce 1998 vedl Satjárthí celosvětový pochod proti dětské práci ve 103 zemích a o rok později přijala Mezinárodní organizace práce (MOP) Úmluvu č. 182 o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce.
Práce ještě zdaleka nekončí, řekl Satjárthí. Podle MOP zůstává na celém světě 152 milionů dětí na nucených pracích.
„Chtěli bychom, aby se univerzity staly silnými zastánci této věci,“ řekl Satyarthi. „Mým životním posláním je, aby každé dítě na zemi bylo svobodné; svobodně chodit do školy, svobodně se smát, svobodně si hrát. Až bude každé dítě svobodné být dítětem, teprve pak se splní můj sen.“
Vstupné je zdarma, ale vstupenky jsou povinné. Vstupenky si můžete vyzvednout v pokladně Harvardu.